4.kapitola

56 3 0
                                    

Druhý den jsem myslela na toho kluka ze včerejšího večera.Takovou aroganci jsem z člověka snad ještě nikdy necítila.
Ale něco na něm bylo,byl zvláštní,takový pocit jsem v něčí přítomnosti snad ještě nikdy nepociťovala.
Snad tady ale nebude takový kluk každý.
Ale nesmím se rozptylovat klukama.Chtěla bych se ve třetím ročníku na nové střední škole soustředit.Vždy jsem měla dobré známky,a nehodlám si to pokazit...

Dalších pár dní jsem strávila tím,že jsem si psala a volala s kamarády,vybalovala krabice v pokoji (jak nečekané),a tupým civěním do stropu.Dokonce jsem si i zapamatovala svou ulici.Abych řekla pravdu,tak se docela těším do školy,sice se dost bojím,ale při těchto prázdninách se opravdu nudím.Kdyby tu tak byly holky z mé staré školy...

31.srpna
Zítra škola,a už to začíná,už se mi to zase děje...Stres...nebo spíše strach z nové školy.Je to poprvé,co jsme se stěhovali,tak je to pro mě přece jenom nové.Ale stále si musím opakovat,že to zvládnu.

Jakto brácha dělá,že je tak úplně v klidu?

1.září 
6:18
A je to tu.Prázdniny skončily.
Budíky opravdu nemám ráda.
Začíná nová etapa mého života.

Mám takový ten menší holčičí problém.Nevím,co si vezmu na sebe.Černé džíny nebo modré džíny s potrhaninami?Přece jenom je to první školní den,tak se vezmu ty černé.K tomu si vezmu bílou halenku,před kterou přetáhnu svůj oblíbený černý kašmírový svetr a černé conversky.A hotovo,oblečení mám vybrané.Vlasy si nechám rozpuštěné,tak to mám nejraději.Líčit se moc nebudu,na to já moc nejsem.Stačí jen řasenka a můj oblíbený lesk na rty s mátovou příchutí,díky které jsem po ránu opravdu fresh.
Když už jsem hotová,seběhnu schody a zamířim dolů do kuchyně,kde už voněla má oblíbená snídaně.Palačinky s jahodovým džemem k snídani na první školní den,to si nechám líbit. Mamka ví,jak na mě.
,,Tak jak jsme se vyspaly?" Řekla s úsměvem na tváři.
,,Ale jo,šlo to mami,a taky ti přeju dobré ráno."se smíchem jsem odpověděla.
,,Máme kafe mami?"dodala jsem.
,,Už ho máš támhle na stole ty trdlo." Poděkuju a to trdlo beru to s úsměvem.
Když jsme všichni dojedli,vyrazili jsme.Nasedli jsme k mámě do auta a jeli.Cestou jsem pozorovala domy a ulice,musím si to nějak zapamatovat.Dorazili jsme tak za 21 minut.U školy už byly nahrnuté skupinky puberťáků a vrhali na nás bodlavé pohledy.
Šli jsme do ředitelny,tam nám řekl sympstický ředitel pár vět o škole,vzdělání a tak...Pak nás (bratra a mě) postupně představil ve třídách.Mně jako druhou,takže až po zvonění.Když jsme vešli do třídy,představil mě a zmizel.Pak o mě něco pověděla učitelka,zeptala se na pár věcí,jako odkud jsem přišla a podobně.
Posadila mně do poslední volné lavice,která byla naštěstí úplně vzadu,tam sedávam nejraději.Když se třída uklidnila,začala nám vyprávět školní řád,jako v každé škole na začátku roku.Když skončila hodina,učitelka mi dala rozvrh a knihy na ostatní předměty.Spolužáci vše prý dostali loni na konci roku.
Pak uběhlo pár dalších hodin a třída mě neustále probodávala pohledem,jako kdybych byla nějaký narušitel.Když skončila poslední hodina,přišla za mnou dívka,vypadala mile,měla na sobě šedé šortky,silonky,červenou halenku a červené kecky.A vlasy měla krásně nakulmované,jako v nějaké filmové scénce.
,,Ty jsi Caroline,viď?"odpověděla jsem,že ano.
,,Mia Langesterová ." řekla mi s úsměvem na tváři.Strašne krásně voněla,jako parfém od Prady.
Po chvíli jsem si uvědomila že spolu vlastně chodíme do třídy,takže jsem byla ráda,že tam znám už prvního člověka.
Začala mi vyprávět o škole,kde co je,seznámila se školní hierarchií.Povyprávěla o naší třídě,s kým se raději nebavit.Ale za chvíli už přijela mamka,což mě trochu mrzelo,povídalo se mi s Miou moc dobře,první člověk,který tady na mě byl opravdu milý,ale i tak jsem se zkrátka těšila domů.
Když jsem byla konečně ve svém pokoji,sekla jsem sebou do postele a usnula.

The Unknown Boy.Onde histórias criam vida. Descubra agora