The Unknown Boy.

10.kapitola

Vešla jsem dovnitř nemocnice,div jsem nezakopla o schody a rychle sháněla Andyho pokoj.
Jakmile jsem došla k sestře na recepci,musela jsem jí doslova přemlouvat,aby mě k Andrewovi pustila.Chápu,že to není úplně jednoduchý pouštět cizí lidi k pacientům,ale já mám skvělé přesvědčovací techniky.
Když mi tedy konečně řekla jeho číslo pokoje,běžela jsem ho hledat.Asi půl hodiny jsem hledala ten jeho pokoj,dokud jsem se nezeptala nějakého kolemjdoucího.Ti byli naštěstí hodně vstřícní a pomohli mi.Poté jsem konečně našla ty správné dveře a chvíli na ně jen tupě zírala. Bála jsem se,co uvidím.

Nemohla jsem věřit svým očím,když jsem ho tam viděla ležet...Ale jak vidím,tak naštěstí na tom není tak špatně,jak jsem čekala.Má zlomenou ruku,docela dost výrazný monokl pod levým okem,který by byl možná menší,kdyby pod ním nebyl ten od té rvačky s Jakem,a pak má pár pohmožděnin.
Okamžitě jsem vlítla za ním dovnitř,objala ho a vlepila pusu.Ale objala jsem ho trochu silněji,než jsem chtěla,takže  trochu kvíkl.
,,Můžeš mi laskavě říct,cos dělal?" vyjela jsem na něj.
,,To teď nebudem řešit,Car." odpověděl a já se na něj zamračila.
,,Protože tu zrovna teď mám rodiče." pošeptal mi do ucha a usmál se na mě.Úsměv jsem mu oplatila a přesně na to místo,které mi naznačil,jsem si sedla...Těsně vedle něj.
,,Mami,tati,tohle je Caroline Laheyová."
,,Ráda vás poznávam pane a paní Moonovi." začervenala jsem se.Ale jeho bratr tu nebyl.Díky bohu.
,,My tebe také,Caroline." usmáli se na mě.
Ještě jsme tam všichni seděli asi tak dvě hodiny,dokuď Andyho rodiče neodešli.Zjevně asi pochopili,co spolu máme a že bychom si určitě chtěli promluvit osamotě.Takže se rozloučili s Andym a se mnou a odešli.
,,Teď mi to už řekneš?"ptala jsem se ho.
,,Hele,to je teď jedno,jo?"řekl otráveně.
,,Tak fajn.Jak myslíš." řekla jsem,zvedla se z postele a chtěla odejít.
,,Počkej,kam jdeš?"ptal se mě.
,,Nikam,to tě nemusí zajímat." odsekla jsem ho.
,,Bože Caroline!Fajn,řeknu ti to,jenom...Zůstaň tu se mnou." doslova prosil.Šla jsem tedy  němu a čekala na vysvětlení.
,,Bylo to kvůli tomu kreténovi na slavnostech..." řekl mi.
,,Cože?To jako,že jsi kvůli němu skočil pod auto nebo co?" ptala jsem se s hrůzou v očích.
,,Ne!Takovej blbec fakt nejsem.Byl jsem jenom...Prostě jsem se opil,protože jsem byl nasranej a bál jsem se,že na tebe zase šáhne,a že tentokrát si to necháš líbit a když jsem šel pak domů,nevšiml jsem si,že proti mě jelo auto..." vysvětlil mi stručně.
,,Ty si myslíš,že bych to udělala?" ptala jsem se.
,,Ne...asi..." řekl potichu.
,,Asi?Co si myslíš,že jsem?" zvýšila jsem trošku hlas.
,,Andy,teď mam tebe,a tak to taky zůstane,jasný?Jake je minulost.Toho mam teď někde...víš kde." řekla jsem a políbila ho na tvář.
,,Jak dlouho jsi s nim vlastně chodila?" zeptal se mě.
,,No,známe se vlastně od dětství...a začala jsem s ním chodit od devátý třídy.Dokud jsme se neodstěhovali sem,byli jsme pořád spolu." vysvětlila jsem mu.
Ale při tom vysvětlování jsem si vzpomněla,jak jsem se od Jakea nechala políbit na tvář.Mám takové nutkání,že bych mu to měla říct.Ale ne teď.Nebudu ho tu pohlcovat tím,že k hovadu,jako je Jake,pořád něco cítím i když mě šíleně štve.
,,To jsem měl pravej důvod se bát,když se znáte od mala." řekl.
,,Ale neměl.Věř mi,už jsem ho pustila z hlavy..." řekla jsem trochu nejistě.Ale je pravda,že bych ho z hlavy měla pustit.Teď už na to myslet nebudu.
,,A kdy tě vůbec pustí?"ptala jsem se zvědavě.
,,Prej tak za tři dny." odpověděl mi.
  Po delší chvíli povídání k nám na pokoj přišla sestra,že návštěvy už bohužel končí.Tak jsem Andyho naposled políbila na rty,sbalila se a vypadla.Ale cestou domů jsem v autě vytáhla mobil a ještě jsme si chatovali.