The Unknown Boy.

2.kapitola

Moc se upravovat nebudu,ani na to nemám náladu.Jen se převléknu do džínů a obyčejného bílého trička,venku příjemně chladněji,tak si vezmu černou mikinu.Oplachuju si obličej a v tom si v zrcadle všimnu,jak mám nateklé oči a od slz ještě rozmazanou řasenku.Je 16:13,přesně ve čtvrt vyrazím,abych stihla být do půl páté na náměstí.Když dorazím,Jakea nikde nevidím,kouknu se na hodinky a zjistím,že je 16:21,mám ještě pár minut čas.Zatím v hlavě přemýšlím,jak mu to všechno říct.Koukám na display mobilu a je za minutu půl,už by tu měl být každou chvíli.
Je tu.A už zas se začínám klepat nervozitou.
,,Ahoj zlato" pozdraví mě a sevře v náručí.
,,Ahoj...Tak...kam jdeme?" zeptám se,jakoby nic.
,,No přece ke mě,mám tam pro tebe překvapení" řekne s poněkud šibalským pohledem a já se začínám bát,že bude ještě těžší,než jsem čekala.
,,A jaký překvapení?" Zvědavě se zeptám.
,,Když ti to řeknu,už to nebude překvapení".
Nakonec mě umlčel a celou cestu mi vyprávěl o tom,jak byl s tátou opět sledovat fotbalový zápas,ale já ho vůbec nevnímala.Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek,že jsem si ani nevšimla,že jsme už u něho doma.A tady mu to mám říct,že budem jen kamarádi,protože moje máma mě chce přestěhovat několik tisíc kilometrů odsuď.
Gentlemansky mi otevřel dveře a dal mi jasně najevo,že mám jít do kuchyně.
,,Woow!" řekla jsem překvapeně.
Kuchyň nádherně voněla mexickým jídlem,vždy byl výborný kuchař...Na stole ležela večeře a ve váze sytě červené,čerstvé růže,kolem nás zářily vonné svíčky,které naprosto zbožňuju.Zná mě dobře.
Sedli jsme si ke stolu a začali jíst.Musím říct,že jsem byla opravdu hladová.Bylo to vážně výborné.
Když jsme dojedli,musela jsem mu to říct.Buď teď,nebo nikdy.
,,Jaku,musím ti něco říct... "
,,Já tobě taky,něco pro tebe mám"
,,Tohle je ale důležitý Jaku" řekla jsem s roztřeseným hlasem.
,,Ale tohle taky,a dost důležitý"
,,Ne Jaku,vyslechni mě,já..." a než jsem to stačila doříct,vytáhl z kapsy kondom.To nemůže být pravda.Nemůžu mu to udělat a pak zmizet do Seattlu.
Spustily se mi slzy a Jake hned přiběhl ke mě a objal mě.
,,Co se děje?"řekl udiveně.Vypadal celkem vyděšeně.
,,Jaku,já se stěhuju".Když jsem mu to řekla,vypadal docela zaraženě a smutně.Zatímco mi stékaly slzy po tvářích a tvořily černé linie od řasenky,jsem mu to všechno podrobně vyprávěla,pořád mě objímal,abych byla v klidu,ale nešlo to.
,,Musíme být odteď jenom kamarádi".
,,Nemůžu uvěřit,že se vážně stěhujete až do Seattlu...A proč bychom to ukončovali?Copak by nám to jako páru nefungovalo na dálku?".
,,Jaku...To by opravdu nešlo.Znáš snad něhoho,komu vztah na dálku vyhovuje?".
,,No...určitě tu někdo bude...".
,,Nejde to,prostě by to nefungovalo.Dokážeš si to vůbec představit?Jak by jsme to dělali?Volat si každý den přes skype?".
,,My bychom to zvládli Caroline" . Zněl tak jistě.
,,Tohle by nezvládl žádný pár Jaku.Jak by probíhal náš sexuální život?Protože to ke vztahu patří a když budeme od sebe tisíc kilometrů daleko,tak to asi úplně nepůjde...".
,,Přiletěl bych za tebou".
,,Jednou za rok?!Protože přesně tolikrát za rok budeme schopni se spolu domluvit a sjednotit..." Už jsem netušila jak jinak mu vysvětlit, že to opravdu nejde.
Chvíli mlčel,jakoby mu to začlo docházet a nevěděl to říct dál.
,,Takže to je konec?Prostě to jenom tak ukončíme?Měli jsme přece tolik plánů..."
,,Já vím,opravdu jsem to nečekala,zjistila jsem to dneska ráno a ještě teď si myslím,že to celé je jenom hloupej sen". V tu chvíli jsem myslela,že se zhroutím.
,,Klid Caroline..." a obejmul mě,jako kdyby to bylo opravdu naposled,co se vidíme.
,,Já prostě nedokážu být klidná!" začala jsem břečet víc. ,,Neumím si představit začít úplně nanovo v cizí škole bez tebe,bez holek...A co táta?Jsem zvyklá za ním kdykoliv zajít a teď to prostě nepůjde."
Máma s tátou se rozvedli,když mi byly dva roky.Sice bydlíme všichni ve stejném městě,ale odděleně.
,,Caroline...Nikdy jsem nikoho tak úžasnýho,chytrýho a nádhernýho jako ty ještě nikdy nepotkal.Ty už jseš tam teď oblíbená." uklidňoval mě jak nejlépe mohl.A dařilo se mu to,už mi zaschly slzy a žádné další jsem nehodlala uronit.
,,Měla jsem štěstí,že jsem tě mohla mít aspoň na nějakou dobu.Mám strašně moc ráda Jaku..."
,,Já tebe taky,a mrzí mě to.Ale zůstaneme aspoň kamarádi?Budeme si volat?"
,,Ano,pořád".
,,A už jsi alespoň trochu v klidu?"
,,Jo,v pohodě."