The Unknown Boy.

6.kapitola

Ráno jsem vstala s úsměvem,vyspala jsem se opravdu do ,,růžova" po delší době.Opět na mne čekalo v kuchyni kafe,jako každé ráno.Zhltla jsem ho ani ne za pět minut,dojedla jsem svou snídani a šla se rychle obléknout.Vzala jsem si bílý rolák,šedé džíny a své oblíbené černé conversky.Přežehlila jsem si ofinu,na žehlení celých vlasů mi nezbýval čas.Navíc je to stejně zbytečné,když mi rovné nevydrží ani hodinu.A asi je nechám rozpuštěné,tak je to nejlepší.
Rychle sejdu schody,pak se ale vrátím pro batoh,bez školních potřeb bych si u učitelů asi moc velké plus neudělala.Konečně i s batohem vyrážím z pokoje.Když si myslím,že jsem připravená a mohu jít už do školy,vzpomenu si,že jsem si nevzala sluchátka.Do háje Laheyová,musíš pořád něco zapomínat.Vrátila jsem se tedy zas do svého pokoje,sebrala ze stolku sluchátka a vydala se za mamkou,která netrpělivě čekala v předsíni.
,,No hurá!" zvolala a vedle ní netrpělivě čekající bratr.Já nad tím jen protočila očima a šla.
Když jsem vyšla ven ze dveří,zůstala jsem stát s otevřenou pusou.Venku na mě čekal Andy.Ten kluk mě překvapuje čím dál víc.
,,Wow,ty vážně čteš myšlenky." zasmála jsem se.
,,To jsem celej já,a ty vypadáš trochu zmateně." .
Hned na to jsem se otočila a zeptala jsem se mámy, jestli nemusím jet autem a mohla jít pěšky s Andrewem.Aby mi to povolila,musela jsem jí ho představit.Nakonec nás ale pustila,když jsem se začala modlit,aby mě neztrapnila.Když odjížděla spolu s bratrem,který byl trochu zaskočený mým doprovodem,zamávala jsem jim a mohli jsme s Andym KONEČNĚ jít.Po cestě mi říkal o skvělých místech v Seattlu,při tom mluvení jsem stihla i sledovat cestu.No jo,ale není to tak lehký pamatovat si to,ale kdybych se sama vydala na cestu do školy tam a zpátky,určitě bych už trefila.Když nám zbývaly tak dva bloky do školy,bylo už osm hodin,tak jsme radši zrychlili.Za 13 minut jsme dorazili,rychle jsme si vzali se skříněk knihy a si do třídy,ještě že chodíme do stejné třídy.
,,Dobrý den paní Austenová,moc se omlouváme,že jdeme pozdě." omluvila jsem se.
,,Paní Laheyová,i když jste na téhle škole nová,i pro vás platí pravidla,že na hodiny se chodí včas.Totéž platí i pro vás,pane Moone." posadili jsme se do svých lavic a celou dobu jsme si povídali očima,takže z dnešní látky z chemie zas nevím vůbec nic.
Šla jsem na záchod,kde jsem potkala Miu,a zdálo se,že brečí.
,,Mio?Co se ti stalo?"
,,O nic nejde,Car."
,,Ale jde,mluv,co se stalo."
,,Jde o kluka,rozešel se se mnou." vzlykla.
,,Kdo je to?Kterej blbec?"
,,Jason....Jason Moon." Moon? Jako Andrew?Hlavně mi neříkej,že Andyho bratr je ten namyšlenej fotbalista,oblíbenej a taky strašně idiot jen na pohled.
Zvedla jsem jí a pomohla s utřením slz,které jí pokrývaly celý obličej.Když konečně vypadala trochu k světu,vyšly jsme na chodbu a rozloučily se.Řekla jsem jí,ať na něj nemyslí,že všechno bude dobrý,ten idiot jí za to stejně nestojí.Vydala jsem se na hodinu matematiky,kde jsme jen počítali příklady z učebnice.A po celou dobu mi hlavou vrtala myšlenka,že jestli je Andy opravdu Jasonův bratr,tak aby nebyli stejní.S Andym je mi opravdu dobře,ale co když je to jenom přetvářka?Já sice Jasona osobně neznám,a ani o to nejstojím,ale jeho povaha na mě působí strašně negativně už jen když ho vidím při každé přestávce a šikanuje kde koho.Párkrát jsem měla pocit,budu jedna z nich,ale naštěstí mě vždy ignoroval.
Zbytek školního dne jsem strávila se sluchátky v uších.Kdybych si na ně doma nevzpoměla,nejspíš bych si teď nudou ukousala všechny nehty.
Před školou na mě jako na zavolanou čekal Andy a šli jsme ke mě.Teda,před můj byt.
,,Takže zítra mě tedy vyzvedneš?"
,,Slíbil jsem to...Sliby dodržuju."mrkl.
,,No tak to je mi jasný,kdyby ne,už bych s tebou nikdy nepromuvila." Usmála jsem se na něj.Chtěla jsem se ho zeptat na jeho shodu jména s Jasonem.
,,Už jsem ti říkal,že se krásně směješ?"
,,No,myslím,že už jsem to někdy slyšela."
,,A chceš to slyšet ještě jednou?"
,,A co když jo?"
,,Caroline,máš nádhernej úsměv."
A v tu chvíli mě políbil,ale rychle jsem se odtrhla.
,,Co je?Ty to nechceš?" Podíval se překvapeně a zároveň zklamaně.
,,Chci,ale...Ne teď.Je to moc brzo.Kvůli stěhování do Seattlu,jsem se musela rozejít se svým klukem a...Pořád jsem na něj nezapomněla." řekla jsem s přilepenýma očima k zemi.Pak mi zvedl bradu a řekl:,,To je v pohodě,chápu to." a dodal k tomu ten nejfalešnější úsměv.Pak odešel.
Docela mě překvapil.Veděla jsem že jde do všechno rychle a až takhle?Neříkám,cítím se s ním jako já,připomíná mi Jakea.Když jsem s ním,tak mě nebolí ten pocit,že tu Jakea nemám a vlastně už ani nebudu.
Do večera jsem jenom ležela v posteli,poslouchala písničky a přemýšlela,jestli po tomhle zítra vůbec přijde.O tom pochybuju.Bože...Jsem tak pitomá,mám ho ráda...Ale pro mě je to moc brzo.Ještě jsem na Jakea prostě nezapomněla.
Zapla jsem si na mobilu instagram,a vidím,že Sofie přidala pár nových fotek,zřejmě byla nějaká párty.
Ale počkat...Že by tam šel i Jake?Co dělá na té fotce?Vždyť on takové akce nesnáší...Projedu další fotky...a ta předposlední mě dostane.Vidím Jakea,jak líbá Nicole!Vždyť se oba nikdy moc nemuseli a teď tohle?!
Nic mi do toho není,máme teď každý svůj život.Ale to,že ho vidím s někým jiným,než se mnou,mě pořád trochu bolí...Opravdu na mě tak rychle zapomněl?Už jsem mu vážně ukradená?Mou hlavou právě přelétává tísice myšlenek na jednou.
Fajn,když zapomněl on,můžu i já.Ale teď zavolám Sofii,aby mi to trochu vysvětlila.Vypojuji sluchátka,a vytočím její číslo.Nezvedá to.Tak jí prozváním znovu,a zase nic.Naposledy to zkusím,a konečně to zvedla.
,,Sofie?Slyšíš mě?" zeptala jsem se klidně.
,,Jo,copa se děje?"
,,Já jenom,ty fotky,který jsi dávala na instagram..."
,,Byla menší oslava,že začla škola,tak takový rozloučení s prázdninama." řekla stručně.
,,Jo tak...a...co...J-Jake?
,,No,Car...On...Někoho má..." věděla jsem to.
,,On chodí s Nicky,že jo?"
,,Jo..." řekla ztišeně.
,,Tak ho ode mně alespoň pozdravuj...Pa Sofie."
,,Ahoj Caroline."
Rozloučili jsme se a já si zase vzala sluchátka a začla poslouchat depresivně zamilovaný písničky.A v hlavě se mi honily myšlenky s jedním jediným člověkem,se jediným jménem - Andrew.Doufám,že potom dnešku ten zítřek stále platí.Doufám...