The Unknown Boy.

3.kapitola

O dva týdny později...

Po tom,co jsem Jakeovi řekla,že se stěhujeme,už jsem ho neviděla.Ale jelikož jsem ulítlá na smsky,tak si alespoň stále píšeme.S Jane si spíše voláme,není totiž typ pro psaní.Povídala mi,že říkala ostatním o tom,že se stěhuju.Děkovala jsem jí,protože jsem s nimi vůbec nemluvila a nestihla se rozloučit.

  Nevěděla jsem,že je Seattle tak krásné město.A byt,musím uznat,mamka vybrala taky pěkný a hlavně prostorný.Mnohem větší,než jsme měli předtím.
Bydlíme tu už týden a já stále nemám vybaleno.Vybrala jsem si takový menší,bíle natřený pokoj a ty krabice k němu vážně moc nesedí.Samozřejmě je někdy vybalím,ale teď se k tomu nemůžu zrovna ,,dokopat".
Stýská se mi po Albuequerque,mohla jsem klidně zajít ven,když jsem se nudila,a to s kýmkoliv,byli jsme tam jedna velká parta.
Ale tady...Neznám to tu,a ani nikoho.
Abych se alespoň nějak zabavila,čtu si.Čtu ráda,ale musí mě ta knížka samozřejmě bavit a nesmí mě do ní nikdo nutit.A taky maluju,kreslím...Mam to po mamce,taky bývala dřív umělecký typ,ale od doby,co pracuje na plný úvazek,už to přešlo.
Zrovna mi přišla smska od Sofie,poslala mi fotku
s textem:MOC NÁM CHYBIS,KEZ BYS TU BYLA,ABYCH SE S TEBOU STIHLA ROZLOUCIT.
PS:PREDEM VSECHNO NEJ K SVATKU :))
Málem bych zapomněla,že mám zítra svátek,to bude opravdu úžasnej svátek,když nejsem s nimi.
Když bylo 12:28,máma nás všechny volala na oběd,tak jsem se tedy konečně rychle převlékla z pyžama a šla.Jsem ráda,že tam nemusím ležet jako tělo bez duše.Seběhla jsem schody a zamířila rovnou do kuchyně,kde už bylo připravené jídlo na stole.Všichni jsme si popřáli ,,dobrou" chuť a dali se do jídla.Do bráchy do padalo jakoby týden nejedl.Ale já se v tom přehrabovala,neměla jsem chuť k jídlu.Když už všichni dojedli a já řekla,že nemám chuť k jídlu,odnesla jsem talíř a odhodlala se zeptat:,,Mami,mohla bych se jít projít?"Chvíli jsem jí musela přemlouvat,protože se o mě bála,abych se neztratila,ale nakonec mě pustila.
  Byla jsem venku až do večera,prošla jsem pár ulic,nevěděla jsem,že je tohle město ještě krásnější při tmě.Lidé tu vypadají velmi sympaticky. Hned je vidět,že je to tu mnohem větší a modernější než u nás...Teda teď už jen u táty.
Když jsem mu volala se zprávou,že se stěhujeme,nebyl překvapený,prý už to chvíli věděl.Mrzelo ho to,prý se s mamkou při tom rozhovoru při oné novince i chytl,ale nemohl s tím nic dělat.
Ještě chvíli jsem venku pochodovola a pak se rozhodla že půjdu domů,udělalo se celkem chladno.Pak mi to došlo.Ztratila jsem se.
Bloudila jsem pořád dokola,ale cestu domů jsem stále nenašla,a mámě jsem volat nechtěla,slyšet její hysterický hlas v telefonu zrovna nemusím.
Po dalších uličkách neznámo kam jsem vrazila do nějakého kluka,tak v mém věku,byl celý oblečený do temně černé barvy,až ve tmě zanikal.
,,Moc se omlouvám,já,ztratila jsem se a teď hledám svojí ulici a nekoukala jsem na cestu." stručně jsem se omluvila.
,,Když to tu neznáš,proč tu chodíš sama?" odpověděl s ironický úsměvem. Jeho hlas nezní úplně přívětivě.
,,No...Já jsem tu nová,takže tu ani nikoho neznám,a prostě jsem se potřebovala projít..."
,,Příště radši zůstaň doma ty nová..." Vypadá dost nafoukaně.
A myslíš,že bys mi mohl prosimtě pomoct?Myslím,že to je pár bloků odsuď." Nerada žádám takové typy lidí o pomoc,ale radši to,než moje hysterická matka.
,,No co mi zbejvá,když tak hezky prosíš..." šibalsky se mu povytáhly koutky úst.
Po celou cestu bylo hrozný ticho a on většinu času koukal do mobilu nebo na zem.
Netrvalo ani deset minut a byli jsme tam.
,,Tak tady to je konečně ". Byla jsem hrozně ráda, celou cestu jsem díky němu byla nervózní.
Podíval se na mě,potom na bytovku a dodal ,,Myslím,žes to mohla zvládnout sama,je to fakt kousek odtamtud.
No jo...Nový tu maj vždycky problém..." Nevěděla jsem ,co na to říct,byla jsem zaskočená z té jeho arogance.Bez dalších slov prostě odešel.
Přišla jsem tedy do svého pokoje a koukla se na mobil,jestli někdo nenapsal.Nikdo.Lehla jsem si tedy do postele.Zamyslela jsem se nad tím,jaký to asi bude v nové škole.Za pár dní už začíná ...A jestli mám být upřímná,vůbec se mi tam nechce. Při pomyšlení na ni mam sevřený žaludek.