The Unknown Boy.

5.kapitola

Druhý den ve škole jsem byla už trochu déle než včera,už jsme se začali učit...Co bych tak čekala na střední.
Když zazvonilo na druhou přestávku,vyšla jsem na chodbu,nasadila si sluchátka do uší a pustila si svůj oblíbený song od Jamese Arthura.Otevřela jsem svou skříňku,vrazila knížku biologie do ní a vyndala znechuceně si vzala knížku matematiky.Ten předmět vážně nemám ráda.
Zaposlouchala jsem se do písničky tak,že jsem absolutně nevnímala své okolí.Když jsem se konečně otočila,stál za mnou o hlavu vyšší kluk,s na kolenou roztrhanými džínami,s černo-bílou košilí a měl tmavě hnědé nagelované vlasy.Kluky s nagelovanými vlasy moc nemusím,teda,když to mají opravdu nagelované tak,že to vypadá,jako by měli na hlavě vytvarovanou ,,štětku". Smál se na mě od ucha k uchu. Nejpíš se mě marně snažil oslovit.
,,Ahoj,promiň,měla jsem špunty v uších ...znáš to.Copak potřebuješ?"omluvně jsem se ho zeptala.
,,Ty jsi ta nová,viď?Odkud jsi?"
,,Z Nového Mexika,z Albuequerque,a jo,jsem to já" odpověděla jsem s úsměvem.
Chvíli se divil,že jsem se přistěhovala z takového daleka.
,,A nechtěla bys zajít třeba ven?"Chvíli jsem byla zaskočená,že mě vlastně nezná a už chce někam zajít,ale nakonec jsem odpověděla.
,,No,víš,tenhle týden nemůžu,protože pořád vybalujeme,ale o víkendu bych mohla...Jo a mimochodem,Caroline."zasmála jsem se.
,,Tak fajn,o víkendu se pro tebe stavím.A já jsem jen tak mimochodem Andy." nad čímž jsem se trochu zamyslela.
,,Počkej,vždyť nevíš kde bydlím."
,,Tak tě dneska po škole doprovodím,ne?
,,Víš,abych řekla pravdu,ani já sama si tu cestu moc nepamatuju.Navíc mě kvůli tomu právě odváží mamka,abych si tu cestu zapamatovala."
,,Tak mi řekni adresu,určitě budu vědět,kde to je.".nevěřila jsem mu,ale i tak jsem mu tu adresu teda řekla.
,,Okej,po škole tě doprovodím."
,,Dobře,tak zatím." rozloučili jsme se a já šla dál.Uběhlo pár dalších hodin poučování a nudy.Budu si na to muset zvyknout.Když zazvonilo na poslední hodinu,celou dobu jsem přemýšlela,jestli mě Andy vážně doprovodí.
Konečně zvoní.I hned jsem šla zavolat mámě,že pro mě dneska jezdit nemusí,když jsem jí to řekla,byla trochu překvapená,tak prý,ať nezabloudím.Čekala jsem před školou asi osm minut,pak jsem si říkala,že půjdu sama,ale nakonec přišel.Culil se jakoby se hrozně těšil na cestu strávenou se mnou.
,,Tak jdeme?"zeptal se jako pěti-leté dítě,které chce na kolotoče.
,,No jasně,ale,určitě víš,kde to je?"
pořád jsem si nebyla jistá.
,,To víš,že jo...Tak...Co si myslíš o Seattlu?Líbí se ti tu?"
,,No,původně jsem myslela,že to tu bude peklo,ale je pravda,že město je to opravdu krásný"
,,To je pravda,ale jak vidím,pro nový je to bludiště"
,,Hej,už nejsem tak nová...Ale fakt si cestu domů nemůžu zapamatovat" zasmála jsem se.
,,Když tě budu takhle každej den doprovázet,tak si to zapamatuješ raz,dva." mrkl na mě.
,,Jak můžeš vědět,že mě budeš doprovázet?"
,,Protože se ti tenhle nápad líbí."
,,Ahá,takže ty čteš myšlenky?"
,,No jo,tos nevěděla?"po tomhle jsem se upřímně zasmála.
,,Hezky se směješ"vypadlo z něj.
,,Sice jako mimozemšťan,ale díky."
a smála jsem se dál.
,,Já mam rád mimozemšťany."Hned na to jsem do něj štouchla.
Celou cestu jsme si povídali a smáli se.Konečně po dlouhé době jsem se zas takhle nasmála.Když jsme dorazili ke mě,upozornil mě na tu sobotu.
,,A v kolik dorazíš?" Zeptala jsem se.
,,Uvidíš." mrkl na mě svým tajemným pohledem.
,,Jak uvidím?Jak tě mám čekat,když nevím v kolik?"
,,Prostě čekej...V sobotu...Čau."
,,Čau?" Byla jsem zaskočená.
Vešla jsem dovnitř a zamířila do pokoje.Máma byla v práci a brácha v pokoji.Převlékla jsem se do obyčejného trička a tepláků.Vzala jsem si notebook a chvíli projížděla Facebook.Ve 20:42 jsem začala zívat,zaklapla jsem notebook a šla se kouknout na bráchu.Spal jako zabitej.Pak jsem si lehla i já a chvíli přemýšlela o sobotě a o Andym...Je milej,ale takovej moc hrr...Ale možná mi to jenom tak přijde. Přece jenom jsem odtažitější typ už od mala.
Zítra pátek a pak konečně víkend.Po chvilce jsem usnula.