Tajná Láska

5. kapitola

16. února, úterý

Né zase škola. Po třech dnech volna ta nudná škola. Ale moc a moc se těším na Bena. "Pohyb, jinak to nestihneš!" zavolala na mě mamka z kuchyně. "Vždyť už skoro jdu!" zavolala jsem zpět a snažila se zvednout ten tunovej batoh. Utíkala jsem, jak jen jsem mohla. "Néé, ujelo mi to." řekla jsem si pro sebe. Super, teď tu budu 7 minut čekat a Bena uvidím až ve škole :(.

"Čau," pozdravila jsem kamarády, když jsem přišla do třídy. "Máme dnes nějakej supl?" zeptala jsem se Ashly. "Jo. Místo češtiny máme zeměpis." odpoví mi. "Cože?! Já tady ale nemám nic do zeměpisu!" vyjeknu. "Třeba nebudeme nic potřebovat, protože je nás na zeměpis jen polovina." řekla a obrátila se zpět ke svému sešitu z matiky. "To je pravda." řekla jsem a sedla si do lavice. Ještěže nám neodpadla výtvarka, protože ta odpadává skoro pořád.

V zeměpise jsme naštěstí nic nedělali, protože nám pustil video. Ale výtvarka stála za nic, protože jsme dělali jen portréty nějakých lidí, co jsme si vybrali. Teď o obědové přestávce se zeptám toho Bena proč byl včera tak divný. "Ahoj." pozdravím ho a usměju se. "Čau. Proč si ráno nejela busem?" zeptal se mě a nadzvednul obočí. "Ujel mi. Je u tebe nějaká změna? Včera jsi mi na chatu přišel takový divný." vyptávám se ho. "Opravdu? Nezdá se mi." odpověděl. "Jedna změna by tu byla, ale to ti řeknu na chodbě." odpověděl. Ajaj, to nevypadá dobře. "Nám to hřeb říct, prostě.....já a Ellen spolu chodíme." řekne a usměje se. CO?! To nemůže být pravda! Jak se to mohlo stát?! V hlavě mi běhalo miliony otázek. "Jak dlouho už spolu jste?" zeptala jsem se s ledovým klidem, jakoby to pro mě nic neznamenalo. "Chodíme spolu od tohoto víkendu." odpověděl a odešel zpět do třídy, jelikož zazvonilo.

Asi dalších pět minut jsem tam stála jako solný sloup, než jsem si uvědomila, že už je ta hodina. Zlomil mi srdce. Zničil mi život. Mé naděje pohřbil hluboko po zem. Měla jsem chuť se rozbrečet, ale naštěstí jsem se ovládla. "Je ti něco?" zeptala se mě Betty, když jsem si sedla do lavice. "N-ne, nic mi není." vykoktám že sebe. "Doopravdy?" ptá se mě znovu. "Ne." odseknu jí. "Promiň. Nemám dnes moc dobrou náladu." omluvila jsem se jí v zápětí. "Jo v pohodě." řekla a usmála se na náznak smíru. "Už se těším domů." povzdychla jsem si nahlas.

Po šesté hodině ke mě přišla Bethany. "Už to vím taky. Je mi to líto." řekla a udělala smutný výraz. "Jo? Já se asi zblázním." řeknu a dělám vše pro to, abych se nerozbrečela. "Nic si z toho nedělej. Jak znám Ellen, tak moc dlouho s někým chodit nevydrží. A zatím buď Benova nejlepší kamarádka." řekne a pousměje se. "Doopravdy si to myslíš?" zeptám se jí. "Jo." odpoví. "Díky, jsi fakt kámoška."

Až jsem přišla domů hned jsem se sbalila a šla do cirkusu. I když to je můj nejoblíbenější kroužek, dnes si z něj moc neužiju, protože mám celý den pokažený tou zprávou že školy. "Ahoj Mio." pozdravím svou kamarádku. Je to moje nejlepší kamarádka ze základky. Umí perfektně číst a mluvit anglicky. Takže můj pravý opak :)."Čau." odpoví. "Vypadáš smutně." řekne mi. To je to na mě tak poznat? "Nic mi není." odpovím jí a jdu do manéže (= velký sál). Dělali jsme to, co vždy. Takže jednokolky atd.

Když jsem přišla domů, doufala jsem, že usnu co nejdřív, abych nemusela myslet na Ellen a Bena.

Konečně pátá kapitola. Omlouvám se že je tak pozdě, ale neměla jsem čas. Navíc mi úplně vypnul mozek a neměla jsem nápady
Tak doufám že se líbí :)

Lili85Forever