7. kapitola

86 7 3
                                    

19. února, pátek

Dnešek bude naprosto super. Včera jsme se s Betty domluvily, že mužů k ní na návštěvu :). Moc se těším, protože Betty má luk a šípy a já lukostřelbu naprosto miluju. Jediné, co je na dnešku blbé, je, že si musím přivstat, abych stihla autobus, kterým nepojedou Ben a Ellen. Sice když pojedu sama, nebude se mnou mluvit už vůbec nikdo, ale nebudu se muset koukat na ty dvě hrdličky. A navíc od taťky mám zastávku blíž, takže to nebude tak horký.

"Jaktože jsi tu tak brzo?" zeptala se mě Betty, když přišla. "Jela jsem dřívějším spojem. Nechci jezdit s Benem a Ellen" odpověděla jsem a zamračila se. "Aha. A co se stalo, že nechceš jezdit s Benem?" zeptala se a udělala úšklebek. "Ty to nevíš?" zeptala jsem se jí. "A co bych měla vědět?" "Ben totiž začal chodit s Ellen" řekla jsem a po tváří mi stekla jedna osamělá slza. "To je mi líto" řekla a objala mě. "Píšeme dnes něco?" snažila jsem se změnit téma. "Ne. Teda co vím" odpověděla.

Už se dnes se mnou o Benovi nikdo nebavil - naštěstí. Ale musela jsem na něj pořád myslet, pořád se na něho koukat, bylo to k nevydržení. I když on za nic nemůže. Za vše může Ellen. Nesnáším jí.

Po vyučování jsme šli na oběd, který byl po dlouhé době jedlý. "Tak jdeme?" zeptala se Scharlott. "Ty jedeš s námi?" ptala jsem se nevěřícně. "Samozřejmě" odpověděla mi. "Už se k tobě moc těším" řekla jsem Betty a uculila se.

Cestou k ní jsme v autobuse potkaly její tři bývalé spolužáky. Jednoho kluka a dvě holky, které mi připadaly na sebe podobné. Když jsme vystoupily, potkaly jsme jednu menší holčičku. "Ahoj" pozdravila ji Betty. "Ahoj" odpověděla. "Vy se tady všichni znáte" řekla jsem a zašklebila se. "No jo, už to tak bude" odpověděla.

"Tak, konečně jsme tady" řekla, když jsme vešly k ní domů. Mají velký dvoupatrový rodinný dům. Taky obrovského, úžasného, milého psa, který na všechny skáče - což se mi líbí. "Tak půjdeme střílet?" zeptala se, po tom, co jsme se vyslékly a něco snědly. "Že se ptáš. Ale z čeho uděláme terč?" zeptala jsem se. "Jo, tak to nevím" odpověděla a pokrčila rameny. "Můžeme se zeptat tvého bratra" navrhla jsem. "To radši ne. Nechci ho rušit. Podíváme se do garáže" řekla a otevřela dveře do garáže. Mají tam strašný nepořádek. "Zkusíme to udělat z tamtoho kusu dřeva" řeknu a ukážu směrem do kouta. "Tak jo, ale je to moc velké. Vem pilku a zkusíme toho kousek uřezat" řekne a ukáže, kde je pilka. Snažili jsme se o to asi čtvrt hodiny, ale nedařilo se nám. Po chvilce přišel Bettin bratr. "Co to tady vyvádíte?!" vyjekl, když nás uviděl. "Snažíme se vyrobit si terč" odpověděli jsme naráz. "Tak to nedělejte z toho. Tam máte přímo na terč hromadu kartonu" řekne a podal nám asi pět kartonů přidělaných k sobě a při tom kroutil hlavou. "Né" zaúpěla jsem. "To jsme to tady dělaly zbytečně" poznamenala jsem neslyšně. Z toho kartonu to bylo hned, tak jsme se oblékly a šly na pole blízko jejich domu.

Byly jsme tam asi hodinu a půl a náramně jsme si to užily. Betty se jednou trefila do kartonu a dvakrát do terče (který byl na karton přilepený). Mě se podařilo jen jednou strefit terč. "Půjdeme už domů? Je mi celkem zima" řekla jsem a zadrkotala zuby na náznak prochladnutí. "Samozřejmě" odpověděla a šla pro šípy a terč. Rychle jsme ještě něco snědly, ale po tom přijel taťka a já musela jet. "Ahoj zítra" rozloučila jsem se s Betty. "Ahoj" odpověděla a zamávala mi.

"Tak jaký to bylo u Betty?" zeptal se mě taťka v autě. "Dobrý. Střílely jsme z luku" odpověděla jsem. Potom jsme se už moc nebavili.

Konečně další kapitola. Moc se omlouvám, ale jeli jsme na hory a tam nebyl čas. Omlouvám se za případné chyby. Votes i komentáře potěší.
Doufám že se líbí :)

Lili85Forever

Tajná LáskaKde žijí příběhy. Začni objevovat