8. kapitola

86 7 1
                                    

21. února, neděle

Konečně víkend! Konečně volno! Konečně relax! (I když neúplný. Pořád - a to asi do konce života - jsem naštvaná na Ellen = kazí mi víkend.) Ale i přes to bude dnešek snad super. Dnes totiž s taťkou a babičkou oslavíme Mattyho svátek! (I když ho má až 24. února.) Napřed se ale musím nasnídat, protože mám děsivý hlad.

"Dobré ráno" pozdravil mě taťka, když jsem přišla dolů. "Dobré" odpověděla jsem a šla si přichystat snídani = rohlík s nutellou. Asi po půl hodině přišel brácha. "No to je dost, že jdeš" řekl taťka, když si brácha přisedl ke stolu. "Jsem dlouho spal a to je dobře ne?" opáčil Matty a šel si přichystat snídani. "Však jo, jen se uklidni" řekla jsem mu, když zvýšil hlas. Ten nepochopí srandu, ani kdyby se měl zbořit svět. A nebo se špatně vyspal, i když spal docela dlouho.

"Co byste chtěli dělat dopoledne?" zeptal se taťka po tom, co jsme dojedli. "Já si chci asi víceméně číst. Nebo něco takového" odpověděla jsem. "Já si chci zahrát pár her na 2 in 1, teda jestli mužů" řekl a udělal psí oči. "A neměl by ses něco učit?" zeptal se taťka a přimhouřil oči. "Né" odpověděl a nevině se usmál. "Tak dobře no" řekl taťka a protočil oči. "A kdy pojedeme k babičce?" zeptala jsem se. "No, měli bychom tam být mezi dvanáctou a jednou. Takže vyjedeme okolo tři čtvrtě na dvanáct" odpověděl a šel si vyčistit zuby. "Tak super. Budu si moct dlouho číst" špitla jsem si sama pro sebe a usmála se. "Napřed si ale běžte vyčistit zuby!" zavolal na nás taťka z koupelny. "Jo, neboj!" křikli jsme oba.
"Běž napřed, já přijdu za chvilku" řekl mi Matty. "Co chceš dělat?" zeptala jsem se ho nedůvěřivě. "Ale nic" odpověděl a zašklebil se. "Tak jo, ale nic nevyveď" řekla jsem mu a protočila oči.

"Děcka, jedeme!" zakřicel na nás taťka kousek před tři čtvrtě na dvanáct. "Vteřinu, hned jsme tam!" zakřičela jsem na zpět a šla si převléct kalhoty. "Pojď už Matty" křikla jsem na bráchu, když po pěti minutách stále nepřicházel. "Vždyť už jdu" zavolal, když klopýtal po schodech.
Přijeli jsme k babičce asi tak za půl hoďky. "Ahoj" pozdravili jsme babičku. "Ahoj děcka" pozdravila nás s úsměvem na tváři a objala nás. "Copak je na oběd?" zeptala jsem se jí a uculila jsem se. "Špagety" odpověděla. "Super" řekla jsem a přešla do jídelny.

Po obědě nám jako vždy přichystala zákusek, ale tentokrát udělala dort pro Mattyho ke svátku. Položila ho na stůl a... Ovocný dort? Co? Copak neví že jím výhradně čokoládové dorty? Ona se asi zbláznila! "Ehm..." vylezlo ze mě. "Já si určitě dám" řekl Matty, protože není čokoládově zaujatý. " Já si asi nedám" dodala jsem a snažila se, aby to nevyznělo znechuceně. "Tak jo" řekla a usmála se, ale i tak byla určitě smutná. Taťka si dal samozřejmě taky, protože on jí všechno.

Když jsme přijeli domů, chtěla jsem si na chvíli lehnout. V tom mi cinkl mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy a koukala se na to, kdo mi napsal. Ben? Co ten chce?

Ben: Ahoj

Lili: Co chceš?

Ben: Nic, jen si pokecat? A proč seš tak naštvaná?

Lili: Jak můžeš ze zprávy vědět jestli jsem naštvaná?

Ben: Ze zprávy to nepoznám, ale celý pátek ses mi vyhýbala obloukem

Lili: Hmmm...

Lili: Musím jít. Ahoj

Ben: Stejně to děláš jen aby ses se mnou nemusela bavit. Ale ahoj

Proč mě otravuje? Proč se nebaví se svou milovanou Ellen? Nejspíš mě chce jen naštvat. A jo, je pravda, že se mu vyhýbám. Ale hlavně se mu vyhýbám, když je s Ellen. A Ellen nechci ani vidět.

Dnešek nebyl tak super, jak jsem si myslela, že bude :/.

Konečně další kapitola. Já vím, že jsem strašná, protože to vydávám jednou za rok, ale já to prostě nestíhám. Omlouvám se za případné chyby.
Doufám, že se líbí. Votes i komentář potěší.

Lili85Forever

Tajná LáskaKde žijí příběhy. Začni objevovat