11. kapitola

89 6 7
                                    

26. února, pátek

Už mi to jejich cukrování tak nevadí, nevšímám si jich. S Ellen se nebavím a zatím jsem se s tím nesmířila, ale už se mi z nich tolik nezvedá žaludek. Aspoň, že teď máme týden volno, protože jsou jarní prázdniny. Žádná Ellen, ale i žádný Ben. I když má jinou, nedokážu bez něj žít.

Pojedeme s taťkou do Itálie ještě s pár dalšími rodinami. Jsme pořád u mamky a k taťkovi půjdeme až v sobotu odpoledne. Moc se těším, že se nebudu muset učit. I když, nějaké učebnice si stejně asi vezmu.

Ráno se mi do školy vůbec nechtělo. Ale to je u mě normální. Když už jsem se dokopala vyjít z domu, měla jsem strašný časový skluz. Naštěstí jsem se do školy dostala včas.

Přes den zase a zase přicházela Ellen za Benem. Objímali se a tak, ale to není nic nového. Co já bych dala za to, abych aspoň jednou mohla Bena obejmout. Ještě nikdy jsem ho totiž neobjala a strašně bych chtěla. Aspoň jednou. Ale to je teď nejspíše nemožné.

Moc se těším, až ta nudná škola skončí. Už se mi nechce nic dělat i když vlastně nic neděláme. Doma si lehnu, budu si číst a pak se koukat na televizi.
Cestou domů jsem málem usnula a vzhůru mě drželo jen hlášení zastávek.

Když jsem přišla domů, Matty už tam byl. "Ahoj Lili" pozdravil mě, když jsem byla ve dveřích. "Ahoj" odpověděla jsem mu ospalým hlasem. "Děje se něco?" zeptal se mě. "Ne nic mi není. Jsem jen unavená" odpověděla jsem trochu naštvaně. Proč, když řeknu něco jen trochu sklesle, všichni si myslí, že jsem strašně ublížená?! Matty tu naštvanost v mém hlase nejspíše vycítil, protože se ke mně otočil. "Promiň, jen jsem myslel, že Ben zas něco udělal" řekl a povzdechl si. "Ben nic neudělal. Já už na něj se*u, jo?!" zvýšila jsem hlas, i když jsem asi neměla, protože Matty to nemyslel nijak špatně. "Však jo. Promiň" řekl zase a obrátil oči v sloup. "Ne, já promiň. Ujelo mi to" řekla jsem a hodila sebou na gauč. "Mám blbou náladu" dodala jsem a přivřela oči.

Kolem 15:30 mi zavolala Mia (kamarádka ze základky) a ptala se, jestli nechci ven. Bydlíme blízko u sebe, takže proč ne. Domluvili jsme se na 16:00 na hřišti. Obě jsme si vzaly jednokolky a zkoušely jsme různé triky a blbosti.

Po asi půl hodince přišel Matty. Hodně jsem se divila, protože když jsem odcházela, řekl mi, že bude koukat na televizi. "Ahoj holky" pozdravil nás. "Ahoj. Co tady děláš?" zeptala jsem se vyjeveně. "Chtěl jsem na chvíli ven" odpověděl a pousmál se.

Byli jsme tam asi dvě hodiny a náramně jsme si to užili. Potom už jsme šli domů, protože nás zavolala mamka. "Ahoj děcka. Bylo to dobrý?" zeptala se s úsměvem. "Ahoj mami. Bylo to super" odpověděla jsem. Nijak jsem netoužila, aby mě nějak zpovídala. S Miou to bylo fajn, ale teď jsem ještě víc unavená, takže i protivná.

Večer jsem se rychle najedla, vykoupala, vyčistila si zuby a lehla si do postele. Usnula jsem hned, jak jsem se dotknula polštáře.

Další - trochu kratší - kapitola. Omlouvám se, že to vychází po tak dlouhé době, ale asi to tak teď bude pořád. Moc Vám děkuji za 550 reads. Mám Vás ráda ♥.
Omlouvám se za chyby.
Doufám, že se líbí. Votes i komentáře potěší.

Lili85Forever

Tajná LáskaKde žijí příběhy. Začni objevovat