Probudila jsem se na stole.. Na kterém jsem ehm.. Usnula.
A aby toho nebylo málo u stolu seděl Till koukal se na mě a jedl kukuřičný lupínky.. Hmm.
"Ahoj" řekl a usmál se trochu pubertálně.
"Dobré ráno" řekla jsem.
"Rano?" řekl.
"Jsou 2 odpoledne"
"Co? Pamatují si jen na to jak přeze mě Paul přehodil deku" řekla jsem .
"Tak nechtějí vědět co bylo pak" řekl tiše.
"Co? Co bylo.." nestihla jsem to doříct zvonil mi mobil.
"Du bist am Labyrinth" zaznělo.
Volala mamka.
"Zlato jsi v pořádku?" řekla vystrašeně.
"V pohodě, co se stalo?" zeptala jsem se..
"No víš.. Došel mi sem výhružný dopis.. Mám si na tebe dávat pozor" řekla.
"Neboj mamí" zavolala bych ti. A neboj řeknu jim to radši..Ahoj" a zavěsil a jsem.
"Richarde? Můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se ho jako prvního.
"Víš volala mi Mamka a prý jí přišel nějaký dopis.." řekla jsem.
"A.."
"A Prej si mě má máma hlídat.. Nevíš co to znamená?" řekla jsem bezhlavě.
"Mě dnes taky přišel dopis.." a proč právě vám dvoum?. Mamku chápu, ale ty?" řekla jsem.
"Víš co budeme tě hlídat, může to být pravda, ale zároveň i nějaký vtip." řekl a usmál se.
"Dobře" řekla jsem a objala ho.
"Chrisi? Jdu se projít jdeš se mnou?"
"Jo, klidně" řekl a šli jsme.
"Takže teď jsme tvoji princové jo?" zeptal se.
"Richard co?"
"Jojo, řekl nám to, ale jen pro tvoje dobro" řekl.
"Já vím" řekla jsem a objala ho.
Měl vysportované tělo a příjemně hřálo.
"Auu" křičela jsem.
Vrazilo do mě auto, ale ujelo.
Poslední slova jsem slyšela..
"Sab slyšíš mě?"..
Ležím v pokoji.. Je celý bílý.. Už to poznávám, nemocnice.
Zřejmě mám zlomenou nohu, ruku a otřes mozku.
Slyším někoho mluvit.
" Ku*va, do háje, to jsem neměl dopustit." řval po pokoji Christoph.
"Chrisi..chrisi" ztěžka jsem mluvila.
"Sab? Sab?" promiň promiň" říkal dokola.
Till a ostatní byli na chodbě.
"Chrisi není to tvoje vína" řekla jsem.
"Ale je, ale teď musíš odpočívat" řekl.
Byla jsem unavená, tak jsem usla.
Takže zase nějaký ten díl :) už budeme mít 1 k přečtení!! Jste úžasní ♥
