Všichni zírali.
Až na Richarda.
Sedla si vedle mě a nasypala si cereálie.
Ja ale vztala a odešla ven. V triku polonahá do sněhu.
Dívala jsem se do snehu.
"Sab!" Přišel za mnou Schneider.
"Proč mi to děláš?" Zeptal se a dál mi bundu.
"Jak jsi věděla, že to není nějaká příbuzná?" Řekl.
"Vím to, protože.. poč by tu byla a všichni víme jaký Richard je."
Řekla jsem se slzami v očích.
Christoph mě obejmul.
"Nechápu, jak jsem mohla.."
Řekla jsem.
"Co jsi mohla?" Zeptal se.
"Na tebe zapomenout" řekla jsem.
Přitiskl si mě k sobě.
"Hele pojď si lehnout, udělám ti kakao, ano?" Řekl.
"Ano, jo" řekla jsem.
Přišli jsme dovnitř a všichni na mě koukali.
Paul se zvedl a šel za námi.
Přišli jsme do pokoje.
"Sab? Nedělej si z toho nic. Richard je prostě.. děvkař." Řekl.
"Já vím, můžu mít přání?" Zeptala jsem se.
"Jo, jistě" řekl.
"Obejmete mě?"řekla jsem.
"Jo, vy češi jste fakt skvělý lidí" řekl.
Objali jsme se. Byl to příjemný pocit.
"Půjdu dolů, jen chci říct, že vždycky budem s tebou. Ať už s Richardem nebo ne" řekl a zavřel dveře.
" Pojď si lehnout, ať mi nenastydneš" řekl se smíchem.
Lehla jsem si a prikryla se.
"Tak já půjdu ať..." Nedořekl to.
Chytla jsem ho za ruku.
"Ne, zůstaň tu prosím semnou" řekla jsem.
"Dobre, pustíme si nějakej film?" Zeptal se.
"Joo, co třeba.." přemýšlela jsem.
"Co třeba nějakej horor, ee Poslední dům nalevo ?" Zeptala jsem se.
"To asi neznám" řekl.
"Cože? Tak to ti musim pustit, doplnit znalosti" řekla jsem a hledala na netu.
"Máš ráda horory?" Zeptal se.
"Ano, pravidelně se na ně koukam od 13 let" řekla jsem.
"Dobře, pust mi každý den jeden horor" řekl.
"Tak faajn" řekla jsem a pustila film.
Bylo to super, ale po chvilce jsme oba usli.
Zdál se mi sen.
O koní s bílou hřívou a zlatými podkovami.
Probudila jsem se.
Blik cvak.
"Co to děláš?!" Vykřikla jsem.
Byla tam ta blondýna s mobilem v ruce a fotkou nás dvou.
Tahle kapitola není úplně zajímavá, ale musela být kratší. Hvězdička, komentář potěší.
Pokud jste doufali, že to je příbuzná, tak vás musím zklamat. ❤
