Jelikož nefím, jak pojmenovat kapitolu, tak si něco domyslete ;) a aano dokopala jsem se :D
"Nevíš, kdo by to mohl by to mohl být?" ptala jsem se Tilla.
"Nevím, ale buď nějaký zvrhli fanoušek, nebo někdo, kdo tě nemá moc v lásce." řekl.
Zamyslela jsem se kdo by to mohl být.. Nikdo mě nenapadl.
O pár dní později...
"Konečně jedem domů" řekla jsem.
"Jo, máš tam prekvapko" rekl Christian.
"Jaký?" zeptala jsem se
"Když ti to řeknu, už to nebude překvapení"
Dojeli jsme domů a já otevřela dveře.
Nikdo tam nebyl, jen balíček na stole.
Šla jsem si ho prohlédnout.
"Co v tom je?" zeptala jsem se.
"Podívej se"
Otevřela jsem poměrně malý balíček.
Bylo tam cédéčko.
Šla jsem si ho pustit.
Byla to naše písnička, už nahraná.
"To je bomba!" vykřikla jsem a objala Christiana.
"Jo, už to je i na pultech"
"Vážně? Týjo" to je to nejlepší prekvapko jaký jsem kdy dostala, jen se bojím co na to lidi."
"Neboj, ještě natočit klip."
"Jojo, kde jsou všichni?"
"Ee, pro něco jeli"
"Okk, já si půjdu asi chvíli lehnout, jsem unavená." řekla jsem.
"Dobře, dobrou " se smíchem.
A odešla jsem.
Pustila si Nirvanu a usla jsem.
"Sabi? Vstávej " vstala jsem.
"Co, kdo to.."
Byl tam táta.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se.
"Víš, musel jsem přijet , když jsi byla v nemocnici, jak ti je?" řekl.
"Fajn"
"Víš, říkal jsem si, jestli by jsi nesla do města, pozval bych tě na večeři.. Přece se na mně nemůžeš pořád zlobit, já za to nemůžu."
"Ne, ale mohl jsi přijet dřív."
"Pojedes se mnou nebo ne?" zeptal se.
"Jo, počkej dole." řekla jsem.
Jasně, teď si prijde a všechno se má změnit.
Oblékla jsem se a trochu nalicila.
Sešla jsem dolů.
Rozloučila jsem se s kluky a vyjeli jsme na večeři.
Tak, zase příště :D teď bude snad víc času, tak Pap ;)
