Už jste někdy přemýšleli nad zivotem?
Proč vlastně žijem?
Jestli máme nějaké poselství?
No, já jo.
Teď docela často.
Ležela jsem v posteli a přemýšlela, vlastně i dřív jsem přemýšlela o sebevraždě. Ale měla jsem k tomu důvody, ne jako lidi, jn aby byli swageři.
Ale jdeme zpátky.
Psala jsem si s pár lidma, normalnima, ne jako Victor.
A pree jsem nemohla pořád ležet, sešla jsem dolů.
Christian a Richar se dívali na film, tuším Ist Wieder Da.
"Ahoj, už ti je líp?" Zeptal se Chris.
"Jo, už jsem v pohodě"
"Budeš se s námi dívat?" Zeptal se Richard.
"Měla bych se odreagovat" řekla jsem a sedla si mezi ně.
Byl to příjemný pocit být zase s někým koho mám rada a u koho se cítím "v bezpečí".
"Sab, Sab? Film skončil, pojď si lehnout" řekl Richard.
Nějakým způsobem jsem vztala a šla pomocí Richarda nahoru.
Richar mě položil na postel a začal mi sundávat oblečení.
Zakril mě a dál mi pusu.
"Dobrou" a šel pryc.
Nevadilo mi to, bylo mi fajn.
Asi ve 2 jsem se vzbudila.
Vztala jsem a šla k Richardovi.
Lehla jsem si k němu a on mě objal, ikdyz nebyl moc při smyslech.
Teď mi bylo nejlíp.
Ráno jsem se probudila a uviděla Richarda s úsměvem.
Usmala jsem se taky.
"Dobre ráno"
"Dobre" odpověděla jsem.
"Nevadí ti že.." přerušil mě.
"Ne, jsem rád" řekl a usmál se.
Vztala jsem a šla do pokoje.
Prevlikla jsem se a nalicila.
"co k snídani?" Zeptala jsem se.
"Na co máš chuť?" Till.
"No to právě nevím, asi cereálie"
"Dnes jedeš s námi" řekl Christoph.
"Kam a kdy?" Zeptala jsem se.
"Večer, máme kousek odtud koncert
a chcem aby jsi tam jela s námi" řekl Ollie.
"Jo? Super, konecne někam vypadnu" řekla jsem.
"Jako ne že bych tu nebyla ráda, ale mám ráda akce" řekla jsem rychle.
"Jo, fajn, takže za hodku jedeme, musíme si to zkusit" řekla Richard.
Snědla jsme první lžičku cereálií.
Další kapitola, díky za všechno.
Vaše claw.
