•kapitola 26: Jedna blonďatá chyba•

101 7 4
                                    

"Sab!" Nic.
"Sab, už vážně musíme!" Zářval Till.
"Joo, už jdu. Tille, ty nejsi holka" Řekla jsem se smíchem.
"Díky bohu" zasmál se.
Zaklapli dveře a my vyjeli.
Seděla jsem vedle Tilla a Christopha.
Povídali jsme si a bylo mi hrozně fajn.
Richard se moc neozýval.
"Jsme tu" řekl Ollie.
Vešli jsme do veliké haly.
Šla jsem si odložit věci do šatny, a porozhledla jsem se.
Vypadalo to hůř než jsem si myslela. Ve filmech vždy všechno vypadalo líp.
Ale vždycky mě fascinovala ta hvězda na dverich se jménem.
"Sab?" lekla jsem se.
"Ježíš.. co potřebuješ?" S vydechnutí.
"Jo, promiň.. ee pojď na pódium" řekl Paul.
"Proč?" Zeptala jsem se.
"To ti řekne tam" řekl.
Trochu jsem se lekla, ale šla jsem.
"Tak Sab, nachistej si hlasivky" řekl Paul.
"Cože?" Řekla jsem zmatene.
"Budeme tu zpívat tu písničku s tebou" řekl Till.
"To jako fakt?" Řekla jsem.
"Ano, ale musíš si to zkusit, tak prosím" řekl Christian.
"eh, no, jo, okej" řekla jsem.
"Raz, dva tři a"
Byla jsem hrozně nervózní, už z toho že tam bude moc lidí, ale i z toho že to neumím zazpívat dobře..
Všichni se smáli, já zpívala a zvukaři si o mě zřejmě povidali.
Písnička skončila.
"Wow, ještě lepší než ve studiu" řekl Ollie.
"Díky, ale mohlo to být lepší" byla jsem asi červená, ale nějak mě to v ti chvíli nezajímalo.

...

Koncert začal. Bylo 20:00 a já stala za oponou.
Začáteční píseň byla ta semnou.
Asi omdlim a všechno bude fajn. Ok, tak to asi nepůjde.
"A teď píseň s naší láskou Sabinou" řekl Richard a já ztuhla.
Musím jít. Říkala jsem pořád dokola.
Vykročila jsem a přišla tam.
Chlapi začli pískat a podobně.
Začla jsem zpívat. Vždycky jsem měla pocit že zpívání na veřejnosti mi jde líp a teď to bylo stejně.
Odzpívala jsem.
Cítila jsem se jako hvězda.
Můj sen se splnil.
Všichni tleskali.
Já odešla a premitala si všechno v hlave.
Šla jsem do šatny.
Dala jsem fotku na instagram, kterou jsem vyfotila před koncertem.
Šla jsem se chvilku koukat a pak šla zpátky do šatny.
Lehla jsem si a usla.
"Sab? Vztavej" řekl někdo.
"Zlato, Pomůžu ti" rozpoznala jsem Christopha.
"Kolik je hodin?" Zeptala jsem se rozespale.
"Je něco po 3 ráno" řekl.
Spala jsem ještě v autě.
"Pojd, pujdem tě uložit" řekl.
Vzal mě nahoru.
Vislik mě a dál mi tílko a kratasky na spaní.
Zakryl mě a Koukl na mě
" Hráli jste vyborne" řekla jsem rozespale.
"Ty jsi hezký zpivala. Vypadáš hezký, když spíš" řekl a dál mi pusu.
"Dobrou" řekl ale já už spala.
Ráno jsem vztala brzo, asi v 7.
Sla jsem dolů.
"Dobre ráno" řekla jsem.
Byl tam Till, Christoph a Richard.
"Bre" řekli.
Vzala jsem si cereálie.
"Včera to bylo super" mrkla jsem na Tilla.
"Děkujeme, ale tak už hrajem dost dlouho" řekl se smíchem.
"Dobre ráno" ozvalo se.
Stálá tam blondýna v Richardově triku.

Další část, další kapitola, dekuju moc za všechno, mám vás ráda ❤
B

udu ráda za lajky a komenty.

Claw.

Sen nebo realita?Kde žijí příběhy. Začni objevovat