Black

Kapitola 4 - Valentýn

Zítra bude 14. 2. den zamilovaných. Black ho neslaví, v tomhle náboženství láska není.. Né že by byla zakázaná, prostě není... Tudíž je to den kdy všude kolem jsou srdíčka. Kdyby lidi aspoň znali minulost toho znaku, no schválně otočte srdce a představte si co to asi je. Valentýn je den kdy všichni z Black trpí. Den který bude už zítra. Ale tentokrát je to jiný než každý rok. Tentokrát si Valentýn představuji jako den kdy ležím v posteli plné posmrkaných kapesníků, tisknouc k sobě plyšáka se koukám na romantické filmy, brečím a nalhávám si že nejsem beznadějně zamilovaná. Moje znepokojivě živá představa mě dost děsí. Pokouším si nalhat že o nic nejde, že budu v pohodě. ,,Blaky půjdeš se mnou na tu párty u Ariany?" Ptá se mě Gray a maže si při tom chleba jahodovou marmeládou. Přespávala u mě. ,,Dobře víš že Arianu nemůžu vystát!" Naštvaně se zakousnu do svého krajíce namazaného medem. ,,Od tý doby co držela Maikla za ruku co?!" Řekla s úšklebkem v tváři a ironickým tónem. Čekala kdy ji praštím. Já se ale tvářím jakoby nic čímž ji kompletně vyvedu z míry. Počkám a když na mě překvapivě a ustaraně hledí, překvapím ji ránou do zad. Samozřejmě malou. ,,Bleky! Bála sem se že ti něco je! Tohle mi nedělej!" ,,Hned po tom co se mi přestaneš smát kvůli Maiklovi." ,,Myslíš takhle, je zabouchlá do Maikla, máme tu osudovou lásku!" Naštvaně se ji pokusím chytit ale ona uhnula a dál se směje. Tak se ji pokusím chytit znovu ale ona mi uteče...

Po dlouhé době co jsem ji chytla tak jsme obě udýchaně spadli na gauč. Chvíli zrychleně dýcháme jako uběhaný psi. ,,Jdeš na tu párty nebo ne?" Zaváhala jsem. ,,Když tam budeš se mnou!" Usměje se a obejme mě. Potom de k tašce a cosi tam hledá. Po chvíli vytáhne nádherné černé šaty končící pod zadkem s krajkou ve výstřihu. Byly dokonalé. ,,Ale musíš si to vzít na sebe." ,,Cože?!" mile se usměje.

Ráno mě probudí zvonek. Otráveně vstanu z postele a dojdu ke dveřím. Gray. ,,Ty vole kolik je?" řeknu naštvaně. ,,Čas vyrazit do centra." nechápavě se na ní podívám. ,,Valentýnské slevy!",,No a?" ,,Potřebuješ vylepšit vlasy a taky nový hadry.",,Vždyť na ten večírek u Ariany už šaty mám.",,Blacky, život nejsou jenom večírky, máš skoro prázdnou skříň." Usměje se. ,,Dělam si prdel, život sou jenom večírky ale fakt máš skoro prázdnou skříň." Obě se začneme strašně smát. ,,Tak rychle běž pro kreditku."

Ohlušující hudba, barevná světla a tma, alkohol, odpadky na místech kde to nikdo nečeká, polibky. Stojím ve dveřích Arianina domu. Mám na sobě šaty od Gray, tělové silonky a vysoké černé boty na klínku. Tohle je lepší než ležet v posteli a brečet. Přede mnou je nádherné schodiště, jeho dvě ramena vedou zahlým obloukem nahoru do mezipatra. Je to nádherná vila, s nádhernými obrovskými okny, dočasně obydlená výš jak patnáctiletýmy puberťáky. Uprostřed místnosti stojí obrovské repro bedny, ze kterých zní jakási smíchanina popu. Všude stojí lidi a tancují, mají na sobě různé oděvy, ale ani jeden bych si v životě nevzala do školy. Barevné reflektory svítí na lidi  tančící na parketu uprostřed místnosti. Ve vzduchu je cítit chlór, takže tu někde bude bazén. Rozpačitě stojím a nevím co. ,,Dojdu ti pro panáka počkej na mě u bazénu, slyšela jsem že tu někde bude."Grey se objevili šťastné jiskřičky v očích. Přikývnu. Zmizí někde v davu. Nervózně si přešlápnu na druhou nohu. V tom uvidím Maikla. Začnu se celá trochu třást. Cítím chuť se vypařit. Okamžitě mě přejde dobrá nálada. Cítím nevysvětlitelný smutek. Zacouvám abych se odtud dostala. ,,Blacky!" Zavolá na mě. Projede mnou strašná vlna strachu a nervozity. V duchu si stále opakuji, co teď, co teď? Budu se tvářit v pohodě vždyť o nic nejde. Otočím se a on se usměje. OK jde, o něco jde. Vydá se ke mě. Bohužel se kolem něj ovine Ariana která si mě všimne. Co si mě bodne u srdce. Ariana se na mně podívá. Má na sobě provokativní krátkou sukni s tílkem ze kterého jí leze podprsenka a flitrovaný přehoz. Je nalíčená jako z tutoriálu GetTheLouk. Ariana se na mně podívá, škodolibě se usměje.  Maikl se na ní podívá. Potom se vydá směrem ke mně. ,,Ahoj Blacky." ,,Ahoj jak si užíváš párty?" Vychrlím ze sebe šílenou rychlostí. Když sem nervózní mluvím rychle a moc. ,,Promiň chci říct, ahoj, jak si užíváš párty." řeknu vyklidněně. ,,Nervózní?" ,,Je to tolik vidět?",,Ani ne.." zalže. Poznám záblesk v jeho očích, ten záblesk který říká, lže. ,,Jsem na párty poprvé." Podotknu. ,,Jo, tak to jsme dva." Usměju se. Upřeně se mu zadívám do jeho kouzelných očí a on do těch mých. ,,Já sem vždy královna všech večírků." vtrhne nám do řeči Ariana která si všimla co se děje. ,,No jak jinak, když jsem nejhezčí na škole." Maikl cosi zadrmolil...,,A taky nejegojistější.." Provinile se podívá do země. Zasměji se a on se na mě zahledí a zvedne koutek úst. ,,Říkal si něco?" zeptá se Ariana podrážděně. ,,Že si moc hezká." A chytne ji kolem pasu. Ariana ho obejme. Zpoza jejích vlasů se na mě podívá a tiše se zasměje. Také se potichu zasměji. Kdybyste viděli jeho dokonalý provinilý úsměv... Je tak rozkošný a hezký. ,,Proč nestojíš u bazénu?" za mnou se objeví Gray s dvěma kelímkama. Její pohled se zachytí na přísavce Arianě, můj pohled na Maiklovi a Maiklův na mě. ,,Jé, Ahoj ty musíš být Maikl." podala mi panáky a když měla prázdnou ruku podala ji Maiklovy. ,,Ano, sem, a ty?" ,,Já Gray. Od Blacky jsem o tobě hodně slyšela." Podívá se na mě a já se jí snažím zabít vraždícím pohledem. Nedaří se. Gray se jen zasměje. ,,Já o tobě neslyšel, Blacky měla na spěch když se mi představovala." ,,Došlo mi že mám v troubě kuře." vložím se do toho. ,,A jak dopadlo?" ,,Řekněme že se už jíst nedalo a že když přišla máma ptala se co je ta černá věc v pekáči." ,,Nene, neříkej mi že si ho spálila úplně do černa!" ,,Maikle pojď tančit." Náhle se ozve Ariana. Chytne Maikla za ruku a odvede ho na taneční parket. Maikl se zatváří otráveně a to je naposled co mě za večírek rozesmál. Potom ho měla ve spárech Ariana a zdálo se že ho jen tak nepustí. Celí večírek jsem protančila někde v davu s marnou nadějí že se spolu ještě budeme bavit. Po dvouch hodinách toho mám dost. Zmizím k zapadlému koutu bazénu. Nervy mám nevím kde a zbývá mi jediný. Cigareta. Zapálím si. Nadechn se a s výdechem de k obloze závan kouře. Dívám se do chlórovaného bazénu předemnou. Mám strach z vody. Myšlenky zvolna proudí mou hlavou když v tom... ,,Už tě to tam nebaví, co?" Zvednu oči. Nade mnou stojí Maikl. ,,Už dvě hodiny se tý fůrie snažím zbavit." Podívám se na něj. Posadí se vedle mě do nízkého okna. ,,Vy spolu chodíte?" zeptám se. ,,Ne to fakt ne! Jen mi chtěla ukázat školu a potom začala dělat tohle, není můj tip." ,,Kdo je tvůj tip?" ,,No rozhodně to není školní Barbie." Zasmějeme se. ,,Kolik si toho vypil?" ,,No rozhodně víc než sem měl... A ty?" ,,Stejně" Prakticky jsem oba úplně namol a zítra... Zítra si na nic z tohohle nevzpomenem. Vůbec na nic... Zachvěji se . Maikl vztane a sundá si mikinu. Položí mi ji na ramena. Podívám se na něj. ,,Bude ti..." ,,Nech to bejt. Mimochodem." Vezme mi cigaretu z ruky. ,,Hej!" vykřiknu. ,,Nechci abys skončila jako závislá na cigaretách, alkoholu a drogách, tohle je první krok." Zádusí ji v prstech a odhodí ji přes celý bazén ještě dál. Docela naštvaná se mu zahledím do očí. ,,Na to si příliš hezká." V ten okamžik se protrhne obloha a začne příšerný slejvák. Kapky vody mi kapou po mokrém obličeji ale nic nedělám, jen tam sedím a koukám se do jeho nádherných očí... Déšť mu promáčí tričko které se mu přilepí na vypracované břicho. Kapky mu stékají po nose. Také nic nedělá. Stoupnu si. Stojím asi decimetr od něj. Chytne mě za pas a přitiskne k sobě. Druhou rukou mi shrne vlasy z obličeje. Jeho prsty se mi záboří do vlasů. Dívá se mi zpříma do očí. Jsme od sebe asi centimetr. Cítím jeho dech. Políbí mě. Zavřu oči. Doufám že to neskončí. Najednou není žádná škola, najednou není žádná párty nejsou žádné potíže, nejsou jiné myšlenky než ty co říkají co se právě děje. Není nic jen tento okamžik... okamžik na který v životě nezapomenu.