Black

Kapitola 8- Na okamžik mimo

Black.

Bála jsem se a dost. Nechtěla jsem přít o Maikla. Proč si mě smrt vybere když začínám žít? Když jsem šťastná? Hraji si s tužkou v ruce. Snažím se napsat domácí úkol ale myšlenkama jsem úplně jinde. Takže konec? Prostě umřu? Když se to blíží už to takový vítěství není. Ještě dodělat tenhle úkol a dnes už mám padla. ,,Nebuď tak nešťastná ničí mě to." Maikl sedí na posteli za mnou a zdá se že nesleduje obrazovku kompu ale mě. ,,A co mám podle tebe děla?" ,,Žít dokud to de... Užít si života dokuť můžeš. Pokuť umřeš přestanu žít i já, bude ze mě stroj bez duše." V očích se mi objeví slzy vrhnu se mu kolem krku a začnu plakat. Skutečnost že sebou do hrobu vezmu i Maikla... Nejde o to že umřu já ale o to že mu tím ublížím o to že o něj nechci přít. Pevně ho držím jako by mě někdo měl unést. Pevně mě sevře a zaboří hlavo do mích vlasů. ,,Nechci o tebe přijít Blacky!" Najednou si stoupne. Dívám se na něj nechápavě. Chytil mě do náručí jako ze scény z nějaké pohádky. Chci něco namítnout, ale Maikl mě zastaví. ,,Nech se překvapit.",,Proč mě neseš?" ,,Pro případ že by sis rozmyslela mě poslouchat." Trochu se bojím co tím myslel. V hlavě mi proletí desítky šílených kriminálních nápadů co se asi děje, jeden šílenější než druhů. Odnese mě do auta a kamsi odváží. ,,Maikle co se děje?" ,,Někam odjíždíme." ,,Ale kam?" ,,Když ti to řeknu nebudeš překvapená." ,,Na to nemam náladu." ,,No tak ti ji uděláme." Zasměju se. ,,No zatím to de dobře."

Jeli jsme dlouho, fakt dost, dost dlouho. Když v tom. Na obzoru byla nádherná bez mraká obloha, jen pár domečků na skálách a hlavně nádherné moře. Rozprostřené se na celém obzoru. Byla to nádhera. Celé to doprovázelo slunce které silně zářilo a schovat se před ním bylo téměř nemožné. A se sluncem přišlo i šílené vedro. ,,Já nemam plavky." ,,No a když si namočíme oblečení nebude nám vedro cestou zpátky." ,,No to teda ne! To radši budu ve spodnim prádle." ,,No broblem." ,,Si blbej." Rozesměju se a hodim po něm mikinu. ,,Už jsme tady." Zastaví na přeplněným parkovišti. Vylezeme z auta. ,,Tady je lidí!" ,,Lidi chodí jen do hlídané části. Musíme za hranice tam nikdo není." ,,Není to trestný?" ,,Když nás nikdo neuvidí.",,Maikle..." ,,Co slečinka se bojí?" ,,Ne ale.." ,,Slečínka se bojí!"Rychlostí blesku zamkne auto. Nasraně se na něj podívám. Objeví se mu na tváři provokatyvní úsměv a rychle běží doemě pryč protože ví že ho chci praštit. Běžím za ním co mi nohy stačí a docela ho stíhám protože běží naschvál pomalu. Když už ho skoro doběhnu zastaví se na místě čímž mě kompletně vykolejí. ,,Jo si slečínka." A běží dál. Fláknu ho mikinou, nastvan se ho snažím doběhnout. ,,Né nejsem. " Když ho přestanu stíhat stoupne si a roztáhne ruce. Vběhnu mu do náručí a obejmu ho. V důsledku závratě se převážím a on ten tlak nečeká a spadne dozadu. Samozřejmě mě vezme sebou. Spadnu na něj a nasraně se mu kouknu do očí. ,,Už jsme za hranicemi." Rozhlédnu se a vidím kolem nás prázdnou nádhernou pláž. Písek mě pálí do chodidel, kousek od nás šumí moře. ,,Ale no tak." Políbí mě. Zavřu oči a jen se nechám unést náhlými emocemi. Potom se mi podívá do očí. ,,Co je?" ,,Tohle." V tom mě překvapí hrstí písku v obličeji. ,,Ty hajzle oklepu si obličej a posadím se vedle něj. Začne se nahlas smát. Není to ani pět vteřina a oba se válíme na pláži v příšerným záchvatu smích. A to to ani nebylo tolik vtipný. Postaví se a podá mi ruku aby mi pomohl se zvednout ale nepustí mě. Odvede mě až k moři. Posadí se na kámen a nohy ponoří do vody. Vedle nás je skála takže se už dál jít nedá. Posadím se vedle něj a opřu si hlavu o jeho rameno. Chvíli se bez slov koukáme do vody. ,,Proč si taky neponoříš nohy do vody?" ,,Já se vody bojim. Teda jen tý živí jestli víš jak to myslíš." ,,Co se stalo?" ,,Nic jen... Když si představím co všechno v ní je. Je to nádherný ale strašidelný." ,,Je to fascinující. Když si předsavíš co všechno v moři je, kolik příběhů. ,,Maikle já se nechci vrátit. Je tam svět který mi chce vzít život. Svět s hromadou nepříjemností. ",,Ne svět je takový jaký si ho uděláš. Jestli v něm vidíš jen nepříjemnosti, tak je to šedivý zaprášený místo plný podrazáků. Uvědom si ale že každá věc má i pozitivní stránku. Pokuď budeš chtít, bude to nádherně prosvícenej New York, jedno z nejslavnějších míst plný věcí co miluješ." ,,Jídla?" ,,To samozřejmě taky." zasmějeme se. Představím si New York celej z jídla. Všechny nepříjemný věci jako škola atd. ze zeleniny, protože zeleninu nesnáším a cukrárnu z dortů ze světozoru. ,,Máš pravdu." Usměje se. ,,Přestaň se takhle usmívat. Jsi příliš k sežrání a pokaždy když se takhle usměješ mam pocit že se rozteču." ,,Co myslíš takhle?" usměje se ještě dokonajeji než před tim. ,,Nech toho nebo tě olíznu." ,,Cože?" ,,Neslyšel si? Když toho nenecháš olíznu tě." Usměje se. ,,Počkej to nebylo naschval stuj." Pozdě. ,,To si vypiješ." Vyplázne jazik. ,,Né počkej, já už budu hodná." Bráním se a vší silou se ho snažím držet ho od sebe co nejdál. Zaklonim se na tolik že spadnu z kamenu na mělkou hladinu v moři. Jak jinak než že Maikl spadne na mě. Ale stejně má vyplázlej jazyk a vermomocně se mi snaží olíznout špičku nosu. Mám mokrý všechno oblečení ale i vlasy a co hůř, bojím se. V okamžiku mi dojde že i on bude mít mokrý oblečení a že uvidím to jeho úžasný břicho. Blacky nekoukej se mu na břicho! Nebuď úchylná. Když máte možnost podívat se na dokonalé břicho vašeho přítele prostě to uděláte. ,,Bojíš se?" ,,Trochu... Ale si tu ty, když tak ty obrovský sépie zmlátíš." Rozesměju ho. ,,Nebudu muset, když uvidí tebe s rozteklou řasenkou utečou sami." ,,To bylo hnusný, ty si mě shodil do vody.",,Tak promiň, náhodou s černýma kruhama pod očima vypadáš jak Avril Lavingne. A ty sis začala." ,,Ne ty sis začal." Podívá se mi do očí. Nevšimla jsem si toho ale slunce začalo zapadat. Tať je celá pláž osvícená jen slabým světlem. Na obloze jsou růžové červánky, přecházající po odstínech do fialova. Slunce je zalito oranžovou a červenou a nad ním krouží racci. Maikl mě políbí. Je to dokonalý, romantický okamžik. Dál asi víte co se dělo. Přijít o panenství na pláži byl zatím můj nejsilnější žážitek.