Black

Kapitola 6- Příšerná pravda

Po úžasném večeru stráveném s Maiklem se vracím domu. Je odemčeno, vždycky bývá když přes noc nejsem doma. Jsem naplněna štěstím protože tohle byl nejlepší večer na světě. Zavřu za sebou dveře a pověsím si kabát nemám chuť si rozvazovat tkaničky tam si boty jen vyzuji. Máma sedí v kuchyni. Kouká se někam do prázdna a má mrtvý výraz. Přijdu k ní. Něco se děje, něco se děje ale dít se to nemá. Mámě steče po tváři slza. Roztřeseným hlasem řekne ,,Zlatíčko musím ti něco říct." Začínám brečet s ní krom toho že mám schopnost vžívat se do lidí, takhle brečela naposledy když mi řekla že táta umřel. z náboženství Black to je pro něj dobře ale i tak, byl to můj táta... ,,Zlatíčko moje já... Já..." valí se jí další slzy po obličeji. Přijdu k ní a hladím ji po zádech aby se uklidnila. ,,Mám rakovinu!" Vyhrkne a mě jakoby praštila něčím obrovským spadnu na židli. ,,Prosím... Prosím řekni mi že ti nehrozí o život!" Zeptám se nešťasně. ,,Zatím ne ale pokud dneska neodjedu do nemocnice mohlo by." ,,Mami!" ,,Nemusíš se ničeho bát růžičko moje, oni mě tam z toho dostanou ale ty budeš krátký čas muset žít někde jinde. Přikývnu. ,,Mami slib mi že se z toho dostaneš.. Slib mi že pojedeš domů a že se spolu budeme dívat na filmy a dělat blbosti jako do teď! Prosím!" ,,Slibuju.. slibuju! Všechno bude zase dobrý uvidíš! A ty mi zase slib že mě přídeš navštívit.",,Každý den.. Úplně každý." Obejmu ji a pevně sevřu protože se o ní strašně bojím. ,,Půjdu ti zbalid věci," ,,Si moc hodná, moximálně na měsíc."

Zazvoním na dveře. V nich stojí Maikl. ,,Blabky co se děje?" Rozbrečím se a vrhnu se mu kolem krku. Hladí mě ve vlasech. Mlčí. Po chvíli se zeptá ,,Co se děje?" ,,Máma má rakovinu." a zabořím se mu do ramene. ,,Ježi to mi je líto. A můžu pro ní nebo pro tebe něco udělat?" Sklovitýma očima se mu podívám do obličeje. ,,Máma musí na krátký čas do nemocnice... Nemohla bych u vás chvíli být?" ,,Určitě hned se zeptám mámy! Poť dovnitř." Vejdu a on za mnou zavře dveře. ,,Mamí.. Mami kde jsi?" ,,Skládám prádlo,taky na balkóně." Ozve se laskavý hlas paní Ricky. ,,Musím se tě na něco moc důležitého zeptat." ,,Tak poť sem ať na sebe neječíme přes celej byt." ,,Počkej tady." přikáže mi Maikl. Potom jde na balkón. Nic neslyším. Zdá se že za sebou zavřel dveře. ,,Co se stalo mladá paní?" ozve se podemnou. Podívám se . Stojí tam malá mile vypadající holčička. Má buclaté růžové tvářičky, kraťoučké blond vlasy spletené do copánků, v ruce drží Barbie, na sobě má růžové šatečky a bílé botičky. Odhaduji jí tak na pět nebo na šest. Sehnu se k ní a utřu si slzy ze tváří. ,,Ahoj, no moje maminka trpí ošklivou nemocí a já jsem z toho smutná, přišla jsem se zeptat jestli bych tu krátký čas nemohla přespat." odpovím. ,,To mi je líto, chceš zvednout náladu? Můžu ti ukázat pokojík." Usměji se. ,,Budu ráda." Holčička mě buclatými prstíky chytne za ruku a odvede do svého pokoje. Je to docela malí útulný pokoj. Na zemi má chlupatý růžový koberec a na zdech se sem tam objeví pruh tapety s kytičkami. Na pravé straně pokoje je velká skříň zřejmě s oblečením a na levé je postel. Zpod postele čouhá košík s Barbie. Proti mě stojí nízký psací stůl s růžovou točící židlí. Stůl stojí přímo vedle okna do zahrady. Dopolední světlo pokoj nádherně prosvítí a je tu úžasná atmosféra. Jako třešnička na dortu uprostřed pokoje stojí malí stoleček a kolem něj hromada různých židliček a štokrdlat. Na nich sedí panenky a plyšáci a dávají si čaj. ,,No ty máš nádherný pokojík. Můžeš mi prosím představit tvé hosty?" Holčička se usměje. ,,Tohle je paní Slonová." ukáže na slona. ,,Támhle to je madam Skákavá a taky je slečna Pěkná a tady na konci je paní Barbie." ,,Jé moc ráda vás poznávám, já jsem slečna Jane Black Jetmmeor. A vy slečno?" podívám se na holčičku. ,,Já jsem slečna Rouzalin Ricky. Nechtěla byste si s námi dát čaj?" ,,Moc ráda bych ale teď nemůžu, mohu přijít později?" ,,Budeme nám potěšeni." ,,Blacky!" ozve se. ,,Tady jsem Maikle." Odejdu z pokoje. Vedle Maikla stojí milá paní Ricky, má obzvlášť nešťastný výraz. Může jí být něco přes čtyřicet. Má dlouhé hnědé vlasy. Je jemně při těle. Má na sobě květované šaty a na nich růžovou zástěru. Zdá se že tu ještě potkám hodně růžové a květin. ,,Moc mě mrzí co se stalo, jistě tu budete moc přespat, já jsem Meggie." Podá mi Ruku. ,,Prosím tykejte mi." ,,I vy mě, já jsem Jane Black Jetmmeor." ,,Mohu se zeptat jak dlouho tvoje maminka bude v nemocnici?" ,,Říkala maximálně měsíc." Meggie se mile a soucitně usměje. ,,Můžete si sem nastěhovat ňěáké věci, já půjdu zavolat manželovy." A zmizí v nějakém z pokojů. Maikl mě obejme. ,,Zazvoní zvonek. ,,Otevřu. Ve dveřích stojí máma. ,,Tak co zlatíčko?" ,,Vyšlo to, mohu tu přespat." ,,Mohu si promluvit s paní.." ,,Ricky, ne teď ne telefonuje. " ,,A mohu tu počkat? " ,,Určitě ano." ozve se Maikl. Potom se to všechno domluvilo a já si došla pro nějaké věci. Potom mi Maikl ukázal pokoj a já se rozloučila s mámou...