Black

Kapitola 10- užij si života

Natáhnu ruku abych zaklepala na dveře od kabinetu paní učitelky Kirmoloroví.

,,Takže domluveno za týden je projektový den." je slyšet zevnitř paní Kirmolovou. Projektový den je to nejhorší co tahle škola zažila! Je to den kdy se sedí ve třídě a dělají se projekty do pěti hodin. Je to jako povinná četba, nemusí to číst, ale když to nepřečteš dostaneš za 5. To znamená že můžeme ze školy odejít podle rozvrhu a potom nestihneme všechnu práci a musíme se spokojit se špatnýma známkama.

,,Tak jo, ale neuslyším o něm další čtyři roky." Zdá se že je uvnitř ředitelka. ,,Přeji pěkný den." prostě odpověděla. V tu ránu mi došlo že se chystá odejít. Rychle zabuším na dveře aby si nevšimli že jsem poslouchala za dveřmi. Ve dveřích se objeví paní ředitelka.

,,Dobrý den." pozdravím.

,,Dobrý den." podrží mi dveře abych mohla projít dovnitř. ,,Zrovna jsem na odchodu." dodá když vidí můj nechápavý výraz. Přikývnu a protáhnu se dovnitř. V hlavě mám šílený plán. V kabinetu sedí paní in Kirmolová

,,Dobrý den můžete tohle prosím okopírovat?"

,,Takže domluveno, přineseš ty spreje a já toaleťák. A co ostatní?" ,,V každé třídě bude chybět sedm lidí, tři budou čekat na místě a další čtyři se přidají když to začne jako doprovot své třídy na místo. "

,,Super já už musím." zavěsím telefon.

,,Kdo to byl?" při pohledu na Maikla zaváhám. V duchu se zasměju. Je vtipný jak neví o co jde. ,,Gray."

,,Blacky co se děje?"

,,Užívám si života jak si chtěl." usměje se a přitiskne k sobě.

,, Takhle se mi líbíš." políbí mě. Usměji se.

,,Neměl bys už jít?"

,,Ty nejdeš do školy?

,,Přijdu později... Hlavně dělej jako by se nic nedělo." Nechápavě se zatváří.

,,Neboj to pochopíš."

Maikl.

Chytnu tašku a naposled se kouknu na Blacky. Má rozpadlej drdol, tepláky a obrovský triko. Sedne si k televizi a při pohledu na hodiny si oddychne. Chytne ovladač a pytlík brambůrků vedle sebe, skoro by se zdálo že je sobota večer a ona se připravuje na seriálový maraton. Je to celý divný. Zdá se jiná. Ale je po dlouhé době šťastná a to jsem rád, tak to nechám plavat.

Přišel jsem do školy. Rozhlídl jsem se po třídě. Byla skoro prázdná. ,,Kde jsou všichni?"

,,Nevím už je za pět minut osm a je nás tu asi třináct." odpověděl Justin blížící se ke mě. ,,A kde je Blacky a Gray?"

,,Blacky prej přijde a Gray asi bude s ní."

,,Myslíš že se něco děje?" Žanet něco strčí do tašky. Zdálo se že to byl toaleťák. ,,Žanet co to je? Co se to tu děje." Zatvářila se vyděšeně. Potom jí cukne koutek a řekla ,,Co.. Co by se dělo? Vše je při starym." Lhát neumí.

,,Nech jí bejt ať se nezakoktá."Justin se soucitně podívá na Žanet.

,,Jo a prosím neříkej mi Žanet ale Julia!" odsekne naštvaně Žanet. Usmějiu se.

,,Kirmolová! " vykřikne někdo zezadu. Všichni jako napovel běží do lavic. Rázem je ve třídě hrobový ticho. Jen je slyšet klapání podpatků paní učitelky Kirmolový. Ženská s prasečím ksichtem a dávno odrostlou hnědou na něčem čemu říkala vlasy. Rány připomínají vystřeli. Rozrazily se dveře a v nich stála udýchaná učitelka, tisknoucí k sobě třídnici. Právě vyšla 4 patra. Jako na potvoru jsme nejvýš co to de a nejdál od schodiště. Tenhle pohled je jediná radost každého rána. Všichni máme co dělat aby jsme nepraskli smíchy.