Polední Polibek [Plánované Korekce]

29. Září

S Lucasem jsme se rozhodly, že si zajdeme na snídani. Sešly jsme dolů po schodech do haly, a tam jsme se najedly. Bylo to perfektní, byla jsem šťastná, ale stále jsem měla výčitky kvůli Davidovi, že zemřel a já tu jsem s jeho nejlepším kamarádem. V to mé přemýšlení něco přeruší a Lucas to rozhodně nebyl.

Ve dveřích stála ona, Davidova matka a svůj pohled směřovala na mě a Lucase, asi jí naštvalo to, že mě Lucas držel za ruku a já měla hlavu opřenou o jeho rameno.

Naštvaně zavřela dveře a blížila se k nám. Já i Lucas jsme se zvedli ze židlí a chtěli jsme si s ní v klidu promluvit, ale to se nestalo. Místo toho natáhla ruku a chtěla mě udeřit, ale Lucas to nenechal dopustit a ruku jí chytl těsně před mým obličejem.

,,Jdeme si o tom promluvit ven, přece tady nebudeš dělat ostudu." řekl Lucas vážným hlasem a táhl za sebou Davidovu matku a mě naznačil, ať jdu taky.

,,Co to kruci do tebe vjelo? Ty si se snad úplně pomátla?"začal křičet Lucas na Davidovu matku a ta si jenom zapálila cigaretu a začala něco hledat ve své kabelce.

,,Opravdu? Já jsem se zbláznila? Já nevím, která čůza se tady líbá s nejlepším kamarádem mého zesnulého syna?"řekla, podívala se na mě a dál se dívala do své kabelky. Lucas chtěl něco říct ale já mu do toho skočila.

,,Počkat! My jsme se na snídani nelíbali, jak tedy můžeš tvrdit, že se tady s ním líbám. A i kdyby je to můj život ne tvůj. Tvého syna jsem milovala, ani se nedovedeš představit jak moc ale není tady." začala jsem postupně zvyšovat hlas, až jsem nakonec křičela a slzy se mi hrnuly do očí.

,,Ale prosím tě, o mém synovi nic nevíš, kdyby si ho znala tak by si věděla, že ti už pěkně dlouho zahýbal, proto trávil tak málo času s tebou a radši byl v práci, kde si mohl užívat s novou recepční."

,,To ne, David by jí nikdy neublížil!"vložil se do toho Lucas, ale jeho obličej dával najevo jasný opak. Chtěl ještě něco říct, ale v tom Davidova matka vytáhla z té své kabelky zbraň.