Polední Polibek [Plánované Korekce]

Konečně klidný domov?

Z pohledu Kelsie.

,,Vypadni z mého domu."zakřičela matka, její pohled zamířil na mě.

,,Cože?"zakřičela jsem nechápavě a podívala se na Alexe, v jeho očích byl výraz jako mam já, zmatenost, taky to nechápal.

,,Slyšela jsi mě, vypadni a May si vezmi s sebou, nechci ji, nikdo mi nelezte na oči a hlavně ten kluk. Máš hodinu na to, aby sis vzala své věci, my s Robertem jsme se vzaly, teď jdeme koupit alkohol a drogy na oslavu. Až přijdu, nikdo z vás tří zde nebude."políbila Roberta, ruku v ruce odešli.

,,May běž, si sbalit, za chvilku za tebou přijdu."podívala jsem se na Alexe ten mi pohled opětoval, nenechal mě, abych něco řekla, přitáhl si mě k tělu, cítila jsem se v bezpečí.

,,Půjdete ke mně, nenechám vás tady a ani na ulici, mamka vás má ráda a vadit jí určitě nebudete, nechci slyšet žádné odporování, chci aby jste byly v pořádku, navíc jsem včera volal mamce že dnes má přijet tvá máma, tak jestli by mamka připravila pokoje, kdyby se něco zkazilo."nevěděla jsem, co mám dělat, je pravda že od oběda, kde jsem se setkala s jeho mamkou uběhl týden, ale velice si spolu rozumíme.

,,Děkuju."políbila jsem ho na rty a šla si sbalit věci.

Nechápala jsem, jak to máma mohla udělat, myslela jsem si, že to bude lepší, ale tohle byla poslední kapka. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem si vzala hygienické potřeby a peníze co tam matka dala. Následně jsem si sbalila všechny potřebné věci, od elektroniky, oblečení až po deky a polštáře, tašku jsem dala ke vchodovým dveřím a šla pomoci May.

Za třičtvrtě hodiny jsme byly všichni tři sbaleni. Porozhlédla jsem se po místnostech, jestli nám něco nechybí a smířila se s pocitem, že se sem již nevrátím.

Uvědomila jsem si, že jsem u Alexe ještě nebyla,tipovala jsem si, jak bude vypadat jeho dům. Bude to nějaký malý domeček v městě,on, bude mýt malinký pokoj, ve kterém bude, spoustu nepořádku. To jsem ale ještě nevěděla, že se pletu.