Polední Polibek [Plánované Korekce]

Rande a nemoc

Z pohledu Kelsi.

Doufala jsem, že všechno bude v pořádku, ale nebylo.

Otevřela jsem vchodové dveře a zavolala, na May ta se neozývala, zavolala jsem na mamku a ta taky nic. Rozhodla, jsem se jít podívat do pokojíčku May.

Ležela ve své postýlce s růžovým povlečením a já viděla pouze její hlavičku, která vykukovala z deky.
Celá hořela a já jsem nemohla uvěřit tomu, že se to už zase stalo.

Moje matka ji tu nechala samotnou, i když jí nebylo dobře a mě se z vlastní matky uděalo špatně.

Na stole jsem uviděla malou obálku a tam bylo napsáno ,,Kelsi,,
,,Promiň Kelsi, nedokázala jsem se o May postarat. Bála jsem se, že od ní něco chytím. Navíc jsem se potřebovala hodně ale opravdu hodně napít. Neměla jsem na to už sílu a doufám, že to jednou pochopíš.
-Máma.,,

Pochopíš? Jak já to mám kruci pochopit, vlastní matka se vykašle na své dítě. Tohle mi běhalo celou dobu hlavou a věděla jsem, že mé city teď musí stranou. Teď jde hlavně, o May aby byla v pořádku.

,,May, copak tě bolí?" Zeptala jsem se ji a v mém hlasu byl slyšet strach, že je to něco vážnějšího.
,,Bolí mě hlava."vzdychla a začala kašlat.

,,May ty jsi byla celý den doma sama?"opravdu by ji tu nechala celý den samotnou? Ptala jsem se sama sebe.
,,Ne nebyla, máma sice odešla hnedka ráno, ale zavolala jsem tetě. Takže tu se mnou byla teta Mary. Která mi pro tebe dala papír, kde je to všechno vysvětlené ale trošku jsem si na něj ublinkla když jsem běžela na záchod zvracet, promiň."pověděla svým tenkým hláskem a začala vzlykat.
,,To není tvoje vina že ti je špatně, ty za to nemůžeš, ano?"
,,Ano a děkuju, že tu jsi se mnou."řekla a já si k ní ihned lehla a začala vyndávat mobil, abych zavolala tetě Mary.

— — — — — —
Zavolala jsem Mary a ta mi všechno vysvětlila.
Řekla mi, že tu s ní byla, co nejdéle to šlo, ale pak musela domů kvůli dětem, protože její manžel musel do práce. Taky že mi drží palce a kdybych něco potřebovala tak jí mám zavolat, že tu pro mě vždycky bude a pro Kelsi taky.

To mě opravdu zahřálo, u srdce teta Mary nám hodně pomáhala.

— — — — — —
Uvařila jsem May čaj, přinesla ji již druhý prášek a teploměr.

,,Na."pověděla jsem a podala ji čaj a prášek.
Usrkla si čaje a vyplivla ho na mně.
,,Sakra May!"zakřičela jsem na ní, protože mi nepříjemně prosakoval horký čaj na kůži. Začala plakat a já si to začala vyčítat. Sundala jsem si triko a měla na sobě pouze černou sportovní podprsenku. (Tělocvik)
,,Promiň zlato je toho na mě moc."pověděla jsem ji a začala plakat.
Ta ale nic neříkala a vzlykala dál. Najednou jsem uslyšela zvonek u dveří.

Seběhla jsem schody dolů, namířila si to rovnou ke dveřím a otevřela je, to co nebo spíše koho jsem uviděla, mě velice překvapilo.
,,Alexi, co tu děláš?"
,,Ahoj, no došlo mi, že jsme se ani nedomluvili, v kolik mám přijít tak jsem tady teď. Asi tu nejsem vhod."řekl a svým pohledem sjel na mé holé břicho. Neodpovídala jsem, protože jsem chtěla, zadržet slzy to se mi nepovedlo. Alex nic neříkal, pouze udělal krok blíže ke mně a držel mě v objetí. V tom jsem se rozplakala ještě víc.

,,Opravdu dneska s tebou chci jít, ale nemůžu, sestřička je nemocná a teď se mnou nemluví. Protože, jsem na ní zakřičela, když na mě vyplivla čaj."pověděla jsem mu přes mé vzlyky ve snaze se uklidnit. Jemně mě pohladil po hlavě, zvedl mi bradu, aby mi lépe viděl do očí.

,,Neboj se, jsem tu s tebou, pokud ti to nebude vadit tak bych tu zůstal s tebou, pomohl, ti se sestrou, s dětmi to docela umím."letmo mě políbil a já souhlasila.