Neobyčejný Život [Ukončeno]

10.kapitola

"Pojď už Nicol." Uslyšela jsem hlas mého bráchy. Asi se čeká jen na mě. "Jo, jo, už jdu. Klidně už můžete jet. Já vás doženu." Jen přikývnul a odešel. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila k autu.

Odemkla jsem ho a nastartovala. Všichni už odjeli. Vyjela jsem z našeho pozemku a jela směrem k babičce a dědovi. Asi po deseti minutách jsem je dohnala. Musela jsem je předjet, protože jeli jak slimáci. Takové tempo bych nesnesla.

Již jsme byli u domu prarodičů a všichni jsme vystupovali z aut. Pomalu jsme došli ke dveřím a zaklepali. Po chvíli jsme všichni uslyšeli kroky směrem ke dveřím. Otevřela nám babička a všechny nás začala objímat. Připadalo mi, jako by nás snad rok neviděla. Ještě jsme se přivítali s dědou.

Sedli jsme si ke stolu, kde již bylo při chystané jídlo. Vypadalo to báječně. Krásně do zlatova opečené kuře, bramborová kaše, okurkový salát a moje nejoblíbenější polévka-kuřecí vývar s játrovými knedlíčky.

"Dobrou chuť." Popřála nám všem babička a všichni jsme ji odpověděli.

Dojedli jsme oběd a sedli si na sedačku. Povídali jsme si a najednou přešla konverzace, co se mi stalo. Musela jsem to ještě jednou všechno říct. Babička byla úplně strachy bez sebe. "A je ti dobře? Nebolí tě něco?" "Ne babi, je mi dobře. Nemusíš mít o mě strach." Odpověděla jsem a usmála se na ni.

Nebylo mi uvnitř moc dobře, tak jsem šla na dvorek a sedla si na dřevěné lehátko. Vzala jsem si kabelku a jen tak jsem ji prohledávat. Našla jsem v ní krabičku cigaret. Vzpomněla jsem si na staré časy. Jak jsem nebyla ve své kůži, jednu jsem si jsem si zapálila na uklidnění. Ještě někdy to pořád dělávám. Zrovna teď by se mi jedna hodila.

Jednu jsem si zapálila a ponořila se do svých myšlenek. Najednou jsem ucítila dotek na mém rameni. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to můj starší brácha Tony. "Dáš mi taky?" "Tady máš." Podala jsem mu cigaretu a sedl si vedle mě. Začali jsme si spolu povídat. Náhle mě vyrušil zvuk telefonu. Někdo mi napsal na messenger...
.............................Josh...................................
Hned, jak jsem utekl z obchoďáku, začal jsem si vyčítat, že jsem vůl. Měl jsem se podívat, na koho mířím pěstí.

Odjel jsem autem domů a lehl si do postele. Ponořil jsem se do svých myšlenek. Celou tu dobu jsem přemýšlel o Nicol. Vypadá to, že jsem to u ní pěkně posral. Během mého přemýšlení, jsem usnul.

Ráno jsem se probudil a vlezl si do sprchy. Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin. Bylo už jedenáct. Sešel jsem po schodech do kuchyně a viděl, že máma chystá oběd. Nějak jsem ani hlad neměl a tak jsem se vrátil zpátky do pokoje. Podíval jsem se na Facebook a zjistil, že mi napsalo asi pět holek. O žádnou jsem neměl zájem.

Uslyšel jsem volání ze zdola a tak jsem šel zase do kuchyně. Na stole byl oběd, a tak jsem se do toho s mámou pustil. Táta si našel nějakou ženskou a nejeví o mně žádný zájem. Sourozence také nemám.

Dojedl jsem oběd a šel zpátky do pokoje. Vzal jsem do ruky mobil a vyhledal jsem na Facebooku Nicol. Měla moc hezké fotky... Napsal jsem jí zprávu s omluvou. Doufám, že mě nebude ignorovat a odepíše mi.
........................................................................
Máte tady další kapitolu. Děkuji za přečtení, hlasování a komenty. Příští kapitola by měla být do soboty.

Vaše SAB❤