Neobyčejný Život [Ukončeno]

14.kapitola

S holkami už jsme po obědě a povídáme si o všem možném. Najednou přejde konverzace na téma Josh. Vyprávěla jsem jim, jaké to bylo u Alexe doma a podobně.

Holky u nás byly ještě dvě hodiny a pak odešly. Mezitím přišel zbytek rodiny až na mámu. Většinou pracuje déle než táta.

Všichni jsme večeřeli a uslyšela jsem zvuk mobilu. Volala mi máma. Hned, jak jsem uviděla, kdo volá, zvedla jsem to.

„Ahoj mami."odvětila jsem a usmála se, i když to nemohla vidět.

„Ahoj zlatíčko, musím se zdržet v práci, přijedu asi až za dvě až tři hodiny. Všechny ode mě pozdravuj. Ahoj."

„Dobře mami, ahoj."odpověděla jsem a vyřídila ostatním, co mi právě máma řekla.

...................Po 3 hodinách....................

Už jsme byli po večeři a jen jsme čekali, až máma přijede. Bylo už osm a měla přijet do půl osmé. Bylo divné, že nám ještě nezavolala.

Najednou mi zazvonil mobil a na displeji bylo napsáno Neznámé číslo. Ani chvíli jsem neváhala a hovor volajícímu zvedla.

„Dobrý den, jste dcera od paní Brown?"

„Ano, to jsem, kdo jste?"

„Jsem paní doktorka Mullerová. Právě jsme operovali vaši matku."

„Co se s ní stalo?"docela jsem začala panikařit a už mi stékaly slzy.

„Měla nehodu na silnici, prosím přejeďte do nemocnice Sv. Kláry (ten název jsem si vymyslela :D)

„Ano, hned přijedu i s otcem a bratrem."dořekla jsem roztřeseným hlasem a hovor ukončila.

Ihned, co jsem hovor ukončila, mi slzy začaly stékat proudem. Brácha s tátou se za mnou seběhli a já jsem jim jen stěží říct, co se stalo.

Jeli jsme do nemocnice asi už dvacet minut a vodopád slz mi stále stékal po obličeji.

Již jsme mířili k pokoji, kde máma ležela po operaci. Viděla jsem, jak i tátovi ukáplo pár slz...

.......................................................

Myslíte, že to máma od Nicol přežije? Nebo bude v komatu? Vůbec jsem nevěřila, že v podstatě za takovou krátkou dobu dáte více jak 650 přečtení. Jsem vám moooc vděčná :*

Vaše SAB <3