Hvězdy v očích [Miraculous Ladybug]

1.

Pozn.autorky: Budu tady používat anglicko-francouzský názvy, případně svoje překlady, protože.. Český dabing mě vážně nenadchl :D. Jinak, jedná se o takovou delší MariChat fanfikci s prvky LadyNoir :3 Jinak pro angličtináře, doporučuju na stránce archiveofourown.org fanfikci na ML s názvem "Too Real". Tu si zaručeně užijete. Nebo "Heart Strings" - tu jsem ještě nečetla, ale prý je to jedna z nejlepších fanfikcí na ML.
P.S. Kapitoly bohužel budou vycházet nepravidelně, ale nebojte ^^ už teď, když toto čtete, dopisuju třetí kapitolu c:

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrien měl starost o Marinette, která byla samosebou podmíněná. Byla to skvělá a milá dívka a od té doby co jí zná, což už byly tak čtyři roky, se prakticky nezměnila. Vždycky byla odhodlaná pomáhat a podporovat své přátele a její nemotornost byla místy opravdu roztomilá. Občas mu bylo líto, že s ní nemůže víc času strávit jakožto Chat Noir, protože vždycky musel jít na pomoc Ladybug chytat akumu, ale teď, když věděl, co se stalo, byl rozhodnutý ji večer, jakožto Chat Noir, navštívit.

Vyhovovalo mu, že když je jako Chat Noir a Marinette neví kdo je doopravdy, chová se k němu zcela normálně a.. No, on už vlastně věděl, čím je její nervozita vyvolaná. Stejně by to ale nebyl on, kdyby si to teď nemířil po pařížských střechách domů k Marinette. Samosebou si i po těch několika letech pamatoval, kde černovláska bydlí. Konec konců, kdo by v Paříži neznal tu úžasnou pekárnu, kterou rodiče Marinette vlastnili a ještě ke všemu - Chatovi se strašně líbilo, že měla Marinette střechu krásně pro sebe, protože mu bylo jasné, že by ho dívka k sobě nepustila.. No, znáte to, holčičí pokoje jsou pro jejich majitelky svátostí.

Ladně přistál na kamenné podlaze balkónu černovlásky a jarní noční větřík mu příjemně polaskal vlasy, když se sehnul, aby zaklepal na padající dvířka a letmá nervozita na chvíli pohltila jeho vnitřnosti. Nevěděl proč, vždycky když se setkával s Marinette jakožto Chat Noir, dostával pocit, že ho dívka ihned pozná, ale maska, která měnila jeho oči do kočičích a netradiční rozcuchané vlasy byly jeho jistotou, že dívka ho přeci jen nepozná.

Padající dvířka se otevřela a on se setkal pohledem s těmi známýma modrýma očima, které mu vždycky připomínali jeho Lady, což ho donutilo se usmát.

,,Ahoj, princezno," její oči se rozšířili v překvapení, což bylo zcela očekávané.

,,Chate! Co tu děláš? Copak je tu někde v blízkosti akuma?" roztomile nakloní hlavu na stranu, ale Chat Noir jen zavrtí hlavou a uvolní dívce místo, aby mohla vylézt za ním na balkon.

,,Ne, jen jsem si říkal, že když už jsem se rozhodl vyjít ven, tak proč tě nenavštívit. Nikdy jsme neměli moc času na to, abychom si víc popovídali," Marinette se na svého společníka nejistě podívala a posadila se na svoje poloviční lehátko, což podle Chata už byl úspěch, jelikož si myslel, že ho Marinette vyžene jako nějakou prašivou kočku. V její tváři byla vidět jakási unavenost a taky, i v té tmě bylo vidět, že měla Marinette červené oči od slz, ale Chat předstíral, že je nevidí, protože nechtěl, aby jeho princezna vzpomínala na bolest dnešního dne. On tu nebyl proto, aby v ní vyvolával špatné vzpomínky, ale proto, aby jí rozveselil a ona pak další den nesmutnila ve škole.

,,Nic takového jsi dřív nedělal," i její hlas jí trošku prozrazoval a Chat přemýšlel, jestli si přeci jen má všimnout toho smutku ve sklopených očích nebo ne. ,,Ale je to od tebe milé, děkuji," Chat si už začal myslet, že se o dnešku přeci jen s Marinette pobaví, samosebou aniž by jí prozradil kdo doopravdy je, ale když se na něj černovláska usmála, bylo jasně vidět, jak moc se snaží, aby si jejích pravých pocitů pařížský superhrdina nevšiml.

Chat Noir natáhl ruku a bezděčně pohladil Marinette po vlasech na náznak tiché podpory.

,,Nemáš mi za co děkovat, princezno. Jen se mi hodně stýskalo," opravdu? Stýskalo se mu po ní? No, určitě víc jak třeba po Chloé, o tom nebyl pochyb, ale ještě víc se mu stýskalo po jeho Lady, kterou uvidí neznámo kdy a neznámo za jakých podmínek.

Marinette se pousmála a bylo vidět, že jí tím přiznáním Chat v celku potěšil, díky čemuž byl rád i Chat. Ona si teď jako nikdo nejvíc zaslouží konejšivá slova a hlazení společně s objetím, protože.. To, co Adrien dneska provedl si Marinette zkrátka nezasloužila a Chat Noir to moc dobře věděl. Nejspíš proto tu teď byl, aby jí ulehčil její bolest, protože se cítil provinile vůči své kamarádce.

,,Mně taky," pronesla, stále s tím hřejivým úsměvem na tváři a Chata to na okamžik zaskočilo. Nečekal, že se dívce bude stýskat zrovna po něm. Ne že by měli nějak špatný vztah, ale stejně to pro černého kocoura bylo překvapením. Nebo prostě nechtěla říkat jen tak z dobrého vychování, že jí po něm ne, i když by odpovědí mohlo být i ticho. ,,Navštěvuj mě častěji, dobře?" modré oči se střetli s pohledem těch zelených a Chat Noir věděl, že nebude moct své princezně odolat, zvlášť, když ty oči byly natolik podobné očím jeho vysněné lásky. Ach, tak rád by své Lady pověděl o svých pocitech, jak moc jí miluje, ale nebyl si jistý ohledně jejích pocitů. Možná by mu s tím pomohla Marinette, ale určite až později, protože teď by o něčem takovém pravděpodobně mluvit nemohla a Chat Noir by jí to nevyčítal. Taky nabyl pocitu, že i on sám přeci jen pro černovlásku něco znamená, jinak by ho o něco takového nežádala.

,,S radostí, Mari," jemně se na ní zadíval, zatímco jí konejšivě hladil po vlasech a nechával si prameny jejích vlasů klouzat mezi prsty. Překvapilo ho, jak zavřela oči a nechávala se Chatem hladit, skoro jako by to ona byla nějaká zatoulaná kočka, kterou si k sobě vzal nový majitel.

,,Jsem strašně unavená, Chate," promluvila tlumeně, zatímco byla hlazena a Chat na moment dívku hladit přestal.

,,Mám odejít?" zeptal se jí nejistě a koukl na ní se zřejmým smutkem v očích. Nějak jí nechtěl opouštět. Bylo mu s ní dobře, v její přítomnosti se cítil dobře a nemusel tak přemýšlet ani nad školou, ani nad akumami, ani nad Hawk Mothem a dokonce ani nad Ladybug. Takhle s ní mohl být v klidu, užívat si tu prach obyčejnou přítomnost, která ho zároveň jakýmsi způsobem naplňovala a tak se mohl cítit sebou. Opravdu sebou. Necítil se jako Adrien že školy, kdy se musel na všechny okolo usmívat a být milý a ani se necítil tím koketujícím Chatem, když byl s Ladybug. Ne, s Marinette mohl být doopravdy sebou.

,,Ne, nechci, aby jsi odcházel. Já.. dneska jsem měla těžký den a no.." Marinette nejistě polkla než se podívala na svého společníka. ,,Mohl bys prosím chvíli pobýt se mnou? Asi tě tím budu zatěžovat -" něco jako radost se ozvalo v hrudi Chat Noira a musel se nadechnout, aby si byl jistý, že tohle je realita.

,,Ne, Mari, rád s tebou ještě zůstanu," jemně jí pozvedl obličej, aby se jejich pohledy setkali. ,,Se mnou si nikdy nemysli, že bys mě zatěžovala," řekl tlumeným hlasem a viděl, jak má Marinette slzy na krajíčku. Dostal pocit, že tohle bude ten moment, kdy ho pozná, ale jeho princezna se na něj dál jen dívala, v očích vděčnost s letmými náznaky hlubokého potlačovaného smutku a bolesti.

Marinette mu dovolila vstoupit do jejího pokoje a teprve teď si všiml, že má dívka postel hned pod padacími dvířky. Černovláska se schovala pod peřinu a uvolnila vedle sebe místo, aby si Chat vedle ní mohl lehnout, což ihned učinil. Nevěděl, jestli si nemá dívku přivinout k sobě nebo bude prostě jen usínat vedle něho, ale když spatřil jakési očekávání v modrých očích, bylo mu jasné, co má udělat. Rozevřel svojí náruč a objal Marinette, která se spokojeně zavrtěla a začala s rukama přitisknutými k hrudi usínat. Chat Noir jí zatím hladil po vlasech a vdechoval sladkou vůni jejího fialkového šampónu a vůni, která mohla patřit dívce, bydlící nad pekárnou rodičů. Chatovi se líbilo, když mohl vdechovat vůni sladkostí, které pan Dupain-Cheng připravoval, ale víc se mu líbilo, že takhle voní jeho dcera, usínající v náručí pařížského hrdiny.