Hvězdy v očích [Miraculous Ladybug]

13.

Spokojený a šťastný Chat - takhle se dal pařížský hrdina v obleku černého kocoura dokonale popsat, když ho někdo viděl uhánět po střechách Paříže domů ke své milované černovlasé dívce. Dneska se ale ovšem zdál o trošku unavenější, vzhledem k tomu, že ještě před necelými dvěma minutami bojoval společně s Ladybug proti jedné z marionetek Hawk Motha, ale Chat snad poprvé nemusl použít Cataslysmu, takže nehrozilo, že by se transformoval do své civilní formy a toho samosebou hodlal využít, aby svojí princeznu navštívil. 

Když přistále na balkónu Marinette, všiml si, že jsou padací dvířka otevřená - že by ho snad čekala? Bylo to totiž poprvé, co se něco takového dělo a to Chata překvapilo, ovšem, jak by to nebylo, nejspíš si třeba větrala nebo, jak si Chat myslel radši, na něj čekala. Když se ale nahnul s úsměvem nad otvor v očekávání, že spatří v posteli svojí lásku, nebyla tam, což obyčejně bývala. Černý kocour začal dumat nad tím, jestli má seskočit dolů a počkat na Marinette na její posteli - něco jako překvapení, ale dívka právě mohla pracovat nad svým novým návrhářským nápadem nebo se třeba mohla převlíkat, což Chatovi nahnalo ruměnec, jelikož jeho představa začala bloudit trošku dál. Přinutil se ale k normálnímu uvažování a rozhodl se, že počká na balkóně a jeho plán by ani nebyl narušen, kdyby neuslyšel hlas Marinette. Že by v pokoji byl někdo z jejích rodičů? Tak v tom případě se už vůbec nesmí v jejím pokoji objevit!

,,Dneska to bylo perný, Marinette!" ne, tenhle pisklavý hlásek určitě nemohl patřit rodičům Marinette (natož jejímu mohutnému otci-pekaři) a říct, že by to byla kamarádka... no, asi nějaká hodně malá. Pamatoval si na den, kdy jako Adrien měl focení v parku a Marinette tam zrovna s Alyou a nějakou malou holčičkou byla, ale ona měla taky jiný hlas - přece se s ní pak fotil, že by jiná?

,,Máš pravdu, Tikki. Myslela jsem si, že už je po mně," zasmála se Marinette a Chata se pomalu víc a víc zmocňovala zvědavost. Chtěl vědět, kdo ta Tikki je a vůbec - o čem se ty dvě bavily, protože už od začátku byla ta konverzace divná - to se snad šicí stroj proti Marinette spikl, zatímco se snažila vytvořit nějaký vhodný módní doplněk pro tu záhadnou Tikki? Protože jiné vysvětlení Chat prostě neměl. Rozhodl se nepatrně nakouknout, o koho se jedná, ale nic z toho úhlu neviděl, ovšem, mohl rychle a opatrně seskočit na postel a schovat se v jednom temném růžku, který byl, jak Chat dávno zjistil, neviditelným bodem (Marinette mu to popravdě řekla pro případ, že by se v pokoji na večer nečekaně objevila Alya nebo rodiče černovlásky, i když to bylo nepravděpodobné), tak tak i učinil a naštěstí evidentně ani Tikki ani Marinette jeho dějství nepostřehly. 

,,Hm? Neslyšela jsi něco?" Chat Noir ztuhl na místě a maximálně se soustředil na myšlenku, že je naprosto neviditelný, že tam doopravdy není, ale při tom cítil, že se ty dvě koukají směrem k posteli černovlásky kde se v temném koutě schovával černý kocour s nadějí, že je nepostřehnutelný jako drobná beruška.

,,Ne, myslím, že se ti to jen zdálo," uklidnila Marinette tu Tikki a Chat si tiše oddychl. Teď by vážně asi bylo divné, kdyby byl prozrazen. Buď by byl obviněn, že šmíruje, i  když na to vlastně jako přítel Marinette měl právo a nebo by hrozilo, že by ta Tikki pak celé Paříži pověděla o tom, že Chat Noir - jeden z hrdinů Paříže - chodí šmírovat prostou studentku. Pak by se na něj ještě ke všemu zlobila Ladybug, že dal možnost občanům Paříže lehce nakouknout do svého osobního života. I když, jeho osobní život vlastně ani nebyl zdaleka tak dokonalý, jak by si všichni mysleli - vždyť prakticky každý den musí potlačovat chuť se jako normální kluk stavit v pekařství Dupai-Changů, zavolat Marinette, aby přišla dolů a aby pak spolu šli na rande a Adrienovi by bylo jedno kam by šli, protože by měl oči jen a jen pro svojí princeznu. O tomhle tak moc snil, ale pro zatím si musel vystačit jenom s imagem černého kocoura. Až po nějaké době prozradí Marinette kdo doopravdy je. 

,,Hej, Tikki, pořád nechápu, kde Hawk Moth bere tolik bílých motýlů. To si je snad pěstuje?" znovu se pokojem rozezněl smích černovlásky a něco v tom, co řekla, bylo takového, co donutilo Chat Noira se zamyslet - proč se vlastně baví o Hawk Mothovi? Co je k tomuto tématu přivedlo? Vždyť se před tím přece ty dvě bavily o něčem jiném, ne? 

,,No, je to jedna ze sil Nurru - dokáže prostě k sobě motýli přilákat, takhle to vždycky bylo," Teď měl Chat Noir dvakrát tak větší zmatek a ztrácel nit rozhovoru těch dvou. Ovšem něco mu našeptávalo, že to není zcela tak "nevinný" rozhovor dvou holek, jak to na první pohled vypadá. 

,,Doufám, že ty svojí přítomností k sobě nepřivoláváš berušky," zavtipkovala Marinette, ale Chat Noir vůbec necítil žádné odlehčení. Jeho hrdlo se sevřelo a cítil, jak mu po těle proběhl nepříjemný mráz. Mohlo to být tak, že v tomhle pokoji je právě Ladybug?

,,Hihi, ne to vážně ne, vždyť ty je k ničemu nepotřebuješ," nervozita byla větší a větší, zmatenost dvakrát tak větší, ale Chat se bedlivě snažil poslouchat dál ten rozhovor. Bál se, no a zároveň chtěl vědět, o co se jedná. 

,,Můžeš se prosím podívat na moje záda? Mám pocit, že mám na nich další modřinu po té bitvě s Rubberem," V ten moment se všechny myšlenkové procesy v hlavě Chata zastavili. Rubber byl posedlý akumou člověk a byl posedlý dneska. Ladybug ještě ke všemu dneska zády narazila do jednoho ze stožárů, že si Chat myslel, že snad omdlí. Byla to jen myšlenková iluze, že z bitev s posedlými hrdinové vždycky vyvázly bez zranění. Kolikrát jejich kwami nebyli tak silní, aby dokázali ochránit své majitele od bolesti a tak se stávalo, že hrdinové přeci jenom utrpěli nějaká zranění, ovšem, nikdy nebyla zas až tak vážná, aby bylo potřeba navštívit doktora. Když se ale černý kocour vrátil myšlenkama k rozhovoru těch dvou, všechno mu už bylo jasné, ale musel si to ověřit. Teď jenom mohl doufal, že se mu to všechno jenom zdálo a že pravda je doopravdy zcela jiná. Když se ale nepatrně nahnul, aby viděl dolů, spatřil, že si Marinette, která byla k němu zády, sundala tričko a to, co Chat viděl, mu doslova vrazilo kůl do srdce - nespočet jizev a modřin - taková byla záda Marinette a naproti nim se teď vznášela malá červená kwami. 

,,Ne, vypadá to, že nemáš.. Ale i tak, je mi to líto, Marinette," ta slova Chat Noir jakoby neslyšel a nedokázal už prostě jen stát v koutě a schovávat se od pravdy. Od zřejmé pravdy. Od pravdy, že jeho princezna byla celou tu dobu jeho Lady. Tou Lady, která ho sakra odmítla na střeše luxusního hotelu, když se jí přiznal. A ta myšlenka neskutečně Chata naštvala. Až když si na sebe Marinette vzala čisté tričko, pronesl Chat sebejistě:,,Ladybug," černovláska se překvapeně a prudce otočila, zatímco se malá kwami schovala za ní. ,,Nemusíš se už schovávat, malá kwami, já už vím, že Marinette je Ladybug!" seskočil z postele a nacházel se nyní pár kroků před Marinette, která byla evidentně zaskočená jak jeho přítomností, tak i tím, jak moc naštvaně Chat Noir zněl, ale jemu to jakoby najednou bylo jedno - v jeho mysli vířila jen zloba. ,,Celou tu dobu jsi mi lhala! Hrála sis s mými pocity! Odmítla jsi mě na té střeše a pak najednou mě miluješ! Jak ti sakra můžu věřit!" zloba jim cloumala, Chat Noir stěží kontroloval, co říká. Byl na Marinette tak strašně naštvaný a nic s tím udělat nemohl. Dívka před ním, jenom lapala po dechu, dokud jí z modrých, překvapením otevřených očí nevytekli dvě slzy a ona nejistě, ale s nepatrnou zlobou pronesla: ,,Miloval jsi Ladybug, ne mě! A-a já chtěla, aby jsi miloval mě - proto jsem tě musela odmítnout! K tomu - já jsem ta, co si má stěžovat - vždyť ani nevím kdo sakra jsi! Chodíš sem každý večer, o svém osobním životě se snažíš nemluvit a já.. já se přeci jen do tebe zamilovala! To já mám být ta, co má říkat, že si hraješ s cizími poci - !" ke konci už Marinette opravdu hodně vzlykala a pak se jí hlas už jen zlomil, že ani nedokázala dokončit slovo. 

Říká se, že nejhorší zvuk, nejvíc duše drásající zvuk je, když slyšíte, jak se hlas osoby zlomí a ten člověk začne brečet. A to tvrzení bylo pravdivé, protože si Chat uvědomil, jako chybu vlastně udělal.