Hvězdy v očích [Miraculous Ladybug]

3.

Když Adrien viděl Marinette další den, myslel si, že na tom bude podstatně hůř, než minulý den, ale ona nebyla, což pravděpodobně bylo kvůli tomu, že jí jakožto Chat Noir navštívil. Ano, sice stále byla vidět bolest v jejích očích, ale věděl, že kdyby za ní minulý večer nedošel, byla by na tom víc špatně. Celý den se jí radši snažil vyhýbat, ale když to dělal, cítil se neuvěřitelně strašně a provinile. Kdyby jen mohl, odhodil by svojí masku s názvem "syn Gabriela Agreste" a objal černovlásku, ale tady nešlo jenom o to, ale taky o pocity samotné Marinette, která by se nejspíš pak cítila ještě hůř.

V ten večer si to ale zase mířil po střechách Paříže k dívce domů, protože jí přece slíbil, že jí bude navštěvovat častěji. Nebavili se sice o tom, že by to bylo každý den, ale Chat Noir věděl, že teď Marinette jeho přítomnost nejvíc potřebuje a když zaklepal na padací dvířka stejně jako minulý večer, věděl, že už ho Matinette bude čekat. No, nevěděl to, spíš čekal, že na něj bude čekat a taky že čekala. 

,,Ahoj, Chate," pozdravila ho s hřejivým úsměvem, ale v jejích očích stále byl vidět ten hluboký smutek a bolest a dokonce se zdálo, že je toho všeho najednou víc. Tentokrát už Chat Noir nemohl ignorovat to, co se dělo v srdci jeho princezny a tak mu úsměv vystřídal smutný výraz ve tváři, skoro kopírující pocity Marinette. 

,,Princezno, co se stalo? Vypadáš strašně smutně," dívka sklopila pohled, že by se jí na to ptát neměl? Ale stejně - je potřeba, aby si o tom s někým promluvila. Ano, má Alyu, ale je možnost, že jsou jisté věci, které nemůže své kamarádce povědět, tak ať.. ať je poví jemu. ,,Můžeš mi všechno říct, Mari," nabádal ji, aby něco řekla, aspoň slovo, ale ona místo toho vzlykla a podívala se na superhrdinu uslzenýma očima. Chat pocítil, jak ho nepříjemně bodlo u srdce a znovu se ozvala ta známá vina v jeho srdci.

Neotálel, když slezl přes padací dvířka k Marinette a objal ji. Ona se nechala objímat a dál mu vzlykala do ramene, zatímco v rukou tiskla látku jeho černého obleku na zádech. Chat jí stejně jako minulý večer hladil po vlasech a znovu vdechoval tu sladkou vůni, která mu po pravdě od chvíle, co minulý večer opustil Marinette, strašně chyběla. Teď měl ale důležitější věci na práci bezděčně vdechovat vůni Marinette - musel se postarat o její emocionální klid, aby znovu klidně ulehla ke spánku a pokusila se přežít v klidu další den. 

,,Já.. Chate cítím se strašně.." Byla slova, kvůli kterým se jeho vina rozrostla po těle ještě víc jako hladová rakovina - začala pokrývat každý kousek jeho mysli, jeho srdce, jeho těla a tak sevřel Marinette ve své náruči ještě pevněji, jakoby si tak mohl vysloužit odpuštění, ale Marinette nevěděla, že on je Adrien Agreste - kluk, který tak nepříčetně odmítl její lásku, její věrnost. Tohle si nezasloužila a to, že to ohlásila Chloé přes celou třídou, když zrovna Marinette nebyla na svém místě, bylo nepříčetné. Stále ten moment měl před očima: Chloé se něčemu se Sabrinou smála a když se Adrien čistě ze zájmu zeptal, čemu se smějí, prohlásila Chloé no přece té nicce Marinette, která je do tebe naprosto a totálně zabouchlá, že má ve svém pokoji všude vylepený tvoje fotky a Adrien, jako největší idiot jen tak ze srandy řekl, že je to strašný! Jako naschvál v ten moment se ve třídě objevila Marinette se slzami v očích a dívala se na Adriena. To byl ten moment, kdy pochopil, jakou strašnou chybu udělal. Proč z něj vůbec něco takového vypadlo?! Proč něco takového řekl!? Tolik se snažil být s Marinette skvělými přáteli a takhle nepříčetně to pokazil! Nevěděl o tom, že je do něj Marinette zamilovaná - jak by mohl? Ale ještě víc ho zranilo to, že není schopný nic dělat, nějak se ospravedlnit před svojí drahou kamarádkou! Natolik ho zasáhl šok, že nic nebyl schopný pronést ani slovo a když utekla pryč, věděl, že už je pozdě. A teď se mu Marinette vyhýbala a nedávala mu žádnou možnost něco změnit, ale co, když by její city stejně nepřijal z toho důvodu, že je zamilovaný do dívky, skrývající se pod maskou Ladybug. Možná to takhle i bylo lepší - aby se necítil provinile, tak za ní bude chodit jako Chat Noir a sám dál bude bojovat o srdce své vyvolené.

,,Jsem tu pro tebe, princezno. Jsem tu proto, aby jsi mi pověděla o všem, co máš na srdci," Chat Noir vzal Marinette palcem a ukazováčkem pod bradou a dával si pozor, aby jí nějak nepoškrábal svými drápy. Když pozvedl její obličej, jeho oči se setkali s tou nádhernou modří, která teď zářila jako by v nich snad díky slzám byly hvězdy. ,,Aby jsi nemusela být pohlcena tou svírající bolestí, kterou cítíš," Marinette popotáhla a Chat jí hned na to setřel neposednou slzičku, kutálející se po její tváři. ,,Chci ti pomoct, Mari. Chci oblehčit tvoji bolest. Jsem přeci vládce destrukce, takže všechnu bolest, kterou v sobě uchováváš, zničím," červeň se objevila na tvářích černovlásky a ta musela sklopit pohled. 

Chat Noir do svých slov vložil všechnu svojí vážnost a odhodlanost. Záleželo mu na Marinette a to hodně, o tom nebyl pochyb. Už od úplně prvního školního dne jí měl rád, přišla mu roztomilá a kouzelná, neobyčejná.. jako jeho Lady..

,,J-Já tě ale nechci zatěžovat, Chate. Máš přece svůj život a já.. nemůžu takhle do něj lézt se svými problémy," šeptala Marinette a narušila tak tok myšlenek černého kocoura, který se teď plně soustředil na dívku stojící těsně u něj. 

,,Mari, od toho jsem superhrdina, abych mohl být doopravdy sebou; abych mohl dělat věci, které normálně nejsem schopný udělat a to je taky důvod, proč tu jsem. Nejsem schopný ti.. v normálním životě pomoct a tak ti chci pomoct aspoň jako Chat Noir," mladík polkl a pak nečekaně pro sebe samotného pronesl:,,Chci být jenom tvůj černý kocour," dívka prudce zalapala po dechu a znovu se jí líčka zbarvila do červena, stejně tak jako Chat Noira, ale ona to pod jeho maskou vidět nemohla. ,,A chci vědět, co trápí tvé srdce, protože ti opravdu chci pomoct," dodal, jakoby tak snad mohl zahnat vážnost minulého prohlášení, které ale stejně zůstalo zaseklé v myšlenkách obou mladých lidí. 

Marinette nakonec promluvila. Nejprve nejistě, ovšem, postupně se rozmluvila a Chat Noir ji pořád bedlivě poslouchal, díval se na ní, místy jí uklidňoval a objímal ji a když tam s ní tak byl, věděl, že tím škodí sobě, protože vina v jeho nitru stále rostla, ale on.. nemohl nic udělat. Nemohl nic Marinette říct, odkrýt ji pravdu.

,,Ale víš, nezlobím se na něj, už dávno jsem mu odpustila," pronesla nakonec Marinette a smutně se pousmála, čímž vytrhla Chata ze samodestruktivních myšlenek a co ho donutilo se na černovlásku podívat. ,,Jen jsem ho prostě celou dobu špatně chápala.. I když, teď jsem hodně zmatená ohledně té valentýnky, protože.. jsem měla pocit, že psal o mně.." Chat si bedlivě snažil vzpomenou na poslední den svatého Valentýna, když se mu pak vybavila místo toho odpověď od Ladybug.. Ale když ho našla Marinette, znamenalo, že bylo od ní? Že ho doopravdy nepsala Ladybug? Evidentně.

Měl pocit, jakoby ho v ten moment sevřely ledové kleště.. Al samosebou, jak ho to nemohlo napadnout dřív, když Ladybug neví, kde Adrien bydlí. Mělo mu to dojít dřív.. Když se ale na Marinette podíval, uvědomil si, že je v jejích očích jakási nejistota a letmá zmatenost - nechápala, co s Chatem je a ten se rychle usmál, aby zakryl svého zklamání, i když.. jak by mohl být teď zklamaný, když už věděl o pocitech Marinette a bylo jasné, že si myslela, že píše o ní. Znovu mu došlo, že je Marinette nějak Ladybug podobná, ale černovláska je na rozdíl od superhrdinky tak.. nevinná, opravdu jako princezna. Ne, ona to určitě není. 

,,Jsem už nějak unavená.. Tolik jsem dneska brečela, že se mi už zavírají oči," to byl pro Chata znak, že si teď už může k černovlásce lehnout a přivinout si jí k sobě.. aby nasával tu úžasnou vůni.. Myšlenky na téma "kdo je Ladybug?" byly rázem pryč a on se rozhodl se v tenhle moment soustředit pouze a jenom na svojí princeznu, která mu usínala v náručí.