Hvězdy v očích [Miraculous Ladybug]

5.

Říct, že Chat Noir nerad chodil po večerech za Marinette by byla ta největší lež jakou by kdy lidstvo slyšelo. Černý kocour jí prakticky každý večer navštěvoval a po tom, když dívka usínala v jeho náručí, se vytrácel do ulic Paříže domů. Opravdu si užíval společnost dívky a jeho vina každým dnem byla menší a menší, ovšem začal ho nahrazovat zcela jiný, krásnější pocit, i když právě tento pocit Chat nechtěl vyvolat. Ano, zamilovával se do Marinette a věděl to, ale stále miloval svojí Lady a.. a co vlastně? Mění to něco? Měnilo to to, že se zamilovával do černovlasé princezny, která se v posledních dnech už ve škole dokázala i smát, i když se se Adrienem stále nebavila? Měnilo to popravdě hodně věcí. 

Chat si byl jistý, že pokud propadne kouzlu Marinette úplně, nebude moct se od ní ve škole držet dál, bude s ní chtít být častěji, být jí po boku, ale potom to bude vypadat, že si s jejím zlomeným srdcem, které se už pomalu začalo hojit, jen hraje a to on nechtěl. Z druhé strany, taky jí nemohl přestat navštěvovat, to bylo pro něj něco nepředstavitelného. Tentýž večer by se mu po Marinette stýskalo, kdyby za ní nešel. Stýskalo by se mu po jejích očích, krásném hřejivém úsměvu, zvonivém smíchu, příjemné fialkové vůni smíšenou s čerstvě upečenými sladkostmi, ale hlavně by se mu stýskalo po samotné Marinette jakožto dívce. Všechno na ní mu začínalo chybět, když musel odcházet.

Jenže dneska se to všechno změní. Při posledním napadení akumy, které neproběhlo za normálních podmínek (probíhalo blíž k ránu) se Chat Noir a Ladybug domluvili, že přesně tuhle páteční noc stráví tím, že budou hlídat noční Paříž. Posednutí akumami totiž nejčastěji probíhalo v pátek a proto se rozhodli pro tento den. Dva hrdinové si dali sraz na budově hotelu, kde bydlela Chloé, protože odtud měli přehled na nejdůležitější pařížská místa, jako byla Eiffelova věž (i když, ta byla vidět i tak odevšud) nebo známý a neobyčejný Louvre.  Každopádně, to nebyla ta nejdůležitější věc. Mnohem podstatnější bylo to, že dneska, v tuhle noc, se Chat připravoval na to, že se vyzná své Lady v lásce. Od té doby, co na Valentýna řádil v zamilované Paříži Dislocoeur se o přiznání nepokusil. Říkal si, že si počká na další Valentýn a své přiznání se pokusí učinit znovu, ale teď se mu situace s Marinette vymykala kontrole. Musel jednat a může jednat jedině tak, že poví své Lady o svých pocitech a bude doufat v to, že dívka za maskou jeho pocity příjme.

,,Dobrý večer, má Lady," pozdravil svojí vyvolenou, která seděla na jednom z lehátek okolo modře zářícího bazénu, který dodával Ladybug jakousi jiskru tajemnosti a krásy, že se Chatovi na okamžik zastavilo srdce z nervozity a z té nadpozemské nádhernosti jeho Lady. 

,,Ahoj, Chate, trošku ses zpozdil," nepatrně se nahnula do zadu a vševědoucně se usmála. ,,Že by nějaká dívka?" Chat Noir se jen usmál, protože mu bylo jasné, že se Ladybug snaží jen typovat a tak jen zavrtěl hlavou a přešel ke své Lady, aby se naproti ní a zády k bazénu posadil. Takhle na ní mohl vidět, na její dokonalé modré oči, úžasný povzbuzující úsměv. Byla tak silná a odvážná, zkrátka úžasná a Chat byl rád, že se zamiloval právě do ní.

,,Chtěl jsem si s tebou promluvit o jedné věci, kterou.. jsem ti nestihl povědět, když v Paříži řadil Dislocoeur," Chat spatřil, jak se Ladybug napjala a následně zamrkala očima, aby se mohla podívat někam jinam. Copak ví, o čem chce Chat mluvit? Copak jí to došlo? Ne, to nejspíš ne. Chat moc dobře věděl, že Ladybug bere jeho flirtování na lehkou váhu a vůbec se o to nestará. Spíš se k tomu staví, jakoby to na Chatovi byla zcela normální věc. No tak.. Co očekával, Ladybug ho neznala tak, jako třeba Marinette.. Marinette, jeho princezna, teď byla doma sama a i když jí Chat Noir řekl, že se dneska u ní nezastaví kvůli hlídání snů pařížských občanů, měl pocit, že je po něm dívce smutno. Popravdě, on by se sám teď nejradši sebral a rozběhl by se za ní, ale ne kvůli zamilovanosti do ní (i když ta tam taky hrála roli), ale taky kvůli tomu, aby teď Ladybug nemusel říkat to, co má na srdci. ,,Já.. Chtěl jsem ti tenkrát povědět, že jsem.. že.." no říct to, to nebyla zcela jednoduchá věc a Chatova nervozita dostihla nejvyššího stupně, ale když se už o tom zmínil, musí dokončit to, co chtěl říct, jinak to nejde.

Chat se postavil, jakoby si tak tím mohl ještě vyhrát nějaký ten čas a s nádechem, při kterém si představil, že ho naplňuje jistota a odvaha, pronesl: ,,Miluju tě, Ladybug," a teď už nebylo možné nijak uniknout, teď už Ladybug, jeho Lady, znala pravdu. Chat se zadíval na podlahu a nepatrný pocit odlehčení brzy nahradil jiný pocit - strach. Strach z toho, že Ladybug jeho city nebudou opětované.

,,Chate, mně.. mně se už někdo líbí," nastal ten bolestný moment, kdy se člověk ještě v myšlenkách brání a říká si, že to není pravda, že se mu to jen zdálo, no, ale další sekundu krutá pravda jako šíp zasáhne srdce. Hluboko a nemilosrdně a pokud máte dost odvahy neutéct a pokud jste mistrem v přetvařování (což Chat Noir díky modelingu byl), podaří se vám rychle nasadit úsměv na tváři a pronést: ,,Udělám všechno, abych ti pomohl, má Lady,"

Ovšem, Ladybug nebyla hloupou ani slepou a tušila, na kolik moc teď právě zranila Chata, ale.. Nemohla nic udělat, stejně jako Chat. Říkal si, že je to nejspíš za to, jak krutě se obešel s Marinette jakožto Adrien a evidentně si tohle zaslouží, tady nebylo ani co řešit.

,,Chate.. nemusíš schovávat to, jak to bolí," opatrně pronesla Ladybug a Chat se na ní podíval a znovu se usmál, i když jeho srdce se teď rozpadalo na tisíce kousků a on měl chuť se skácet k zemi a brečet, ale teď to není k místu. Musí být Chat Noirem. Musí být superhrdinou. Teď nemohl jen tak zmizet domů nebo za Marinette a brečet do polštáře, jakoby byl malá holka.

,,Jsem v pohodě, má Lady. Tak trošku jsem s tím počítal," Chat se nervózně zasmál a doufal, že ho jeho Lady aspoň obejme a uklidní, stejně jako on to dělal s Marinette, jenže.. Ladybug není Marinette a ta to neudělá.

Oba hrdinové hlídali opravdu Paříž do rána a během celé té noci Chat ignoroval soucitné pohledy Ladybug a ani se s ní nepokoušel flirtovat nebo něco v tom stylu. Pak se už jen domluvili na další hlídce a oba mizeli domů, přičemž Chat Noir si konečně dovolil upustit aspoň těch pár drobných slz bolesti a rozhodl se, že se večer zastaví u své princezny. Ta ho pochopí, ta ho uklidní a ta ho k sobě přivine do obětí. S ní nemusel skrývat nic.