Hvězdy v očích [Miraculous Ladybug]

11.

Chat Noirovi přišla celá ta noc, kdy hlídkoval spolu s Ladybug trošku divná, ovšem, aspoň se nic nestalo a aspoň všechno bylo v pořádku, tedy, jak se zdálo. Černý kocour samosebou neměl ponětí o tom, co v nitru a hurikánu pocitů jeho Lady se odehrávalo, ale i on sám byl vlastně jen zaneprázdněný myšlenkami na svojí černovlasou princeznu.

Chat Noir netrpělivě čekal na večer, aby se mohl znovu transformovat a zamířit domů k Marinette a i když Plagg, stejně jako vždycky, protestoval, stačil mu pohled na svého zasněného zamilovaného vlastnitele a už nic neříkal, zatímco se nechal zátahnout do prstenu. Brzy tak už uháněl kočičí hrdina po střechách pařížských domů, aby se dostal až k balkónu své vysněné princezny, která ho tam, kupodivu, nečekala. Chatovi to přišlo divné, ale tak, bylo to jenom jednou, kdy na něj po hlídce čekala přímo na balkoně. Možná je teď nachlazená, konec konců, po večerech bylo chladno, ale.. Stejně mu to přišlo divné. Skrčil se k dvířkům, aby na ně tradičně mohl lehce zaklepat a pár sekund po tom dřevěný povrch povolil a dvířka spadla dolů. V otvoru se objevila jeho černovlasá princezna, která se na něj nejistě pousmála.

,,Ahoj, Mari," pozdravil jí vřele a dívka mu pozdrav s letmým ruměncem opětovala, i když se zdálo, že se v jejích očích stále zračila nejistota, ale z čeho vlastně? Od kdy se v nich objevil i nepatrná starost smíšená se strachem? Od kdy se k nim přidalo ještě několik dalších ničivých emocí, které jakoby měli za chvíli v podobě slz vytéct z těch zářivě modrých očí, ve kterých se odráželo tisíce hvězd. ,,M-Mari..? Copak se děje?" Jeho princezna, jakoby se právě probrala ze snu, zamrkala očima a v rychlosti zahnala všechny ty pocity, co se jí zračily v očích, ale už bylo pozdě - Chat je všechny viděl, nemohla je od něj skrýt a ona to také věděla, ale stejně odpověděla: ,,Jsem v pohodě, Chate, vážně," a pokusila se o svůj krásný úsměv, který dokázal Chatovi doslova z hrudi vyrazit dech. 

Černý kocour neváhal a seskočil k dívce dolů, aby před ní stanul, zadíval se jí do očí, snažil se v ní číst, znovu spatřit ty pocity, co před ním černovlasá dívka schovala. Nechápal, proč nechce, aby je viděl - vždyť už je viděl tolikrát, když jí uklidňoval, svíral ve své náruči, nechával jí slzy téct po tváři a teď je před ním schovává. Nebo snad..? Ona ho nechce "zatěžovat"? Nechce, aby jí pomohl a uklidnil, tak, jak to dělal před tím? Tentokrát se i Chata zmocnil strach - bál se, že mu Marinette poví, že už nadále jeho pomoct nepotřebuje a že to zvládne sama. Černý kocour vždycky věřil, že je Marinette silná a že dokáže obstát před jakýmkoli problémem, že si vždycky najde cestu, ale ze všeho nejvíc si vážil momenty, kdy byla Marinette slabá. Neměl tím na mysli slabá fyzicky, nýbrž emocionálně - kdy neskrývala své zlomené srdce za úsměvem; kdy její oči odrážely všechny její skutečné pocity a nemusela odvracet pohled, aby se na nikoho nedívala nebo, aby spíš - nikdo neviděl ji. Pro dívku je potřeba, aby jednou ve svém životě byla slabá pro svého milovaného, protože.. pokud je silná, její milovaný, její partner, se cítí nejistý; myslí si, že je nepotřebný a teprve když mu dívka poví o svých pocitech a dovolí si schoulit se v jeho náručí, aby se vybrečela, mladík může konečně nabít jistoty, že potřebný prostě je. A Chat se teď cítil nepotřebný a.. nelíbilo se mu to. Nechtěl sice, aby jeho princezna brečela, no ale taky nechtěl, aby se vnitřně doopravdy trápila. 

,,Nejsi, Marinette. Vždyť.. vždyť je ti to vidět na očích," Chata překvapilo, jak jeho hlas zněl zoufale a teď se na něj jeho princezna dívala ještě překvapeněji, ale bylo vidět, jak hned na to znejistěla. Evidentně bylo jasné, že jí Chat hned na začátku prokoukl a černý kocour doufal, že už to od něj Marinette skrývat nebude, jenže ona pochybovala. Zadívala se někam na stranu, tváře mírně zrudlé - nechtěla se na Chata dívat. Jakoby se mu snad styděla povědět, co jí trápilo. Chat se už nadechoval k tomu, aby jí pověděl, že se ničeho stydět nemusí, ale Marinette byla se svým ohlášením rychlejší.