Pondělí 6.00
"Crrrrr crr"
Budík! Šest ráno! Škola!
Oblékla jsem si džínový kraťasový overal a pod něj modré tílko. Do svého bledě modrého herschelu jsem si zabalila citronádu a müsli tyčku. Autobus mi jel přesně za deset minut takže jsem to nestíhala. Stačila jsem ještě do batohu narvat deník a nový foťák.
"Čau mamiii" houkla jsem když jsem letěla obývákem s rohlíkem v puse.
"Honem nebo to nestihneš" smála se máma když jsem se nazouvala do sandálků a běžela jsem na zastávku skoro kilak odsud. Stihla jsem to.
"Zase těsně, Em" smála se Julia moje nejlepší kámoška. Jezdila z hodně velké dálky ale tenhle bus ji tam jel přímo.
"No a co... jsem prostě holt pomalejší" řekla jsem udýchaně.
Podala mi mentolku kterou ostatně vozila každý den.
"Dík kámoško!" zhltla jsem mentolku.
"To není možné aby jsi dostala dárek od cizího člověka! " seděli jsme o volné hodině v kavárně knedka za rohem u školy.
Právě jsem ji vylíčila včerejší den a ona mi nechtěla uvěřit.
"Juli proč mi sakra nevěříš?" smála jsem se.
"Tak si už konečně vzpomeň na nějakého Piera!" třískla rukou do stolu Juli.
Napila jsem se klidně kávy. Přemýšlela jsem. Piere? Nikoho neznám kdo by se jmenoval Piere..
"Nechtěla by si se mnou dnes zajít do zahradnictví? Máma má čtyřicet tak chci koupit velký kaktus! " protrhla ticho Julia.
"Kaktus? " smála jsem se.
"Prostě jdeš se mnou a domluveno! " zasmála se Juli.
