Dlouho jsem tam jen tak stála a přemýšlela od koho by kniha mohla být. Přátel mám dost ale tady jich kolem moc nebydlí. Vždyť jsi se na to ještě vůbec nepodívala tak jak můžeš vědět co to přesně je a od koho to máš, pomyslela jsem si a roztrhla papír na knize. Obal knihy byl sitě růžový, musel to tedy být někdo kdo ví že mám ráda růžovou. Na ni byl položený papír se vzkazem:
Milá Emily,
přeji ti vše nejlepší k tvým narozeninám. Do této knihy si zaznamenej každý svůj den v patnácti letech. Myslím že se ti jednou bude hodit...
Pierre G.
Pierre? Znám nějakého Pierra? Nevzpomínám si. Nevím proč ale něco mi říkalo že to rodičům říkat nemám. Vedle knihy ležel ještě malý balíček také s mým jménem.
Další trh! a uvnitř ležel maličký bílý fotoaparátek.
Bože, jako v těch romantických filmech. Nesnáším romantické filmy. Samé chyběl si mi a miluji tě a nezapomeň na mě a podvedl mne. .. z toho by se jeden zcvoknul!
Ukryla jsem knihu nahoře na nejhornější poličce a prohlížela jsem si foťák. Polaroid! Ten musel být zatraceně drahý. Ale na tom teď nesejde. Hlavně že ho mám!
