"Do Paříže? A ani nevíš kam?"
Juli seděla na mém pruhovaném gauči a zírala na mě s otevřenou pusou. "Jedeš za úplně cizím chlapem a ještě k tomu nevíš kam. Jo a jen tak mimochodem on je možná MOŽNÁ mrtvý!"
Juli se to moc nelíbilo. Ale ja prostě cítila že tam jet musím ale nevím kam.
"Chi abys jela se mnou" naléhala jsem. "Rodičům prostě řekneme že si chceme udělat výlet do Paříže a možná ho tam čirou náhodou potkáme víš? Nic jiného v tom není."
Juli povolila." Tak fajn ale musíš mi slíbit že nebudeme běhat po městě a volat 'Pierre Pierre! '"
"Jo to ti slibuji" zasmála jsem se.
"Okey tak já si půjdu zbalit a ty se mezitím jukni kdy nám jede nejbližší vlak."
Objala mě a slíbila že mi ještě zavolá.
Já byla štěstím bez sebe! Bude to bezva ale co řeknu rodičům?
"Mami? "
"Ano drahoušku? "
"Víš bylo mi teď šestnáct a nás s Juli napadlo... jestli by jsme si nemohli udělat takový malý výlet do...do Paříže."
Máma se na mě podívala. "S nějakým dospělým?"
Vzdychla jsem. "Ne jenom my dvě. Chceme si to užít."
"A kdy? "
"Podle toho kdy nám jede vlak."
"No vlastně proč ne. Ale ihned se jdi juknout kdy ti jede ten vlak! "
"Jasně mamiiii!"
Byla jsem štěstím bez sebe. Už zase! Sedla jsem k laptopu a našla si že nejbližší vlak jede buď za hodinu nebo zítra v sedm ráno. Pojedeme spíše ráno. Musím si přece ještě zbalit.
Hned jsem napsala Juli ať se zbalí že zítra ráno si dáme sraz na nádraží v půl sedmé. Bude to bezva! A že ještě najdu kde by jsme se mohli obytovatu!
Doufám že se líbí! :))
Joo
