Seděla jsem na pláži. Bylo nádherně! Cítila jsem teplý vzduch na tváři.. Tady bych chtěla zůstat nadosmrti a už nikdy se nezvednout. Proč? Tady se všechny problémy a starosti rozplynou ve slané vodě a jemném písku.
Lehla jsem si na deku a porozoravala nebe. Měla jsem pocit že na někoho čekám. Na někoho kterého mám ze srdce ráda. Aby jsem ten pocit přestala mít vzala jsem mobil a rozhodla se zavolat Juli.
"Juli?"
"Ano Em?"
"Máš čas? Sedím na pláži a chtěla bych tě tu mít. "
Ticho. Povzdech. "Promiň Em ale už něco mám. Rodinná oslava znáš to.. musím tam být. Nezlobíš se?"
"Ne samozřejmě že ne. Já tohle moc dobře znám. Hezky si to užij"
"Děkuji. Uvidíme se zítra!" Juli položila.
Ach jo povzdechla jsem si.
Sundala jsem si šaty pod kterými jsem měla plavky a rozběhla jsem se do ledové vody.
Když jsem si tak hověla ve vodě najednou jsem si povšimla postavy blížící se k mé dece a k mým věcem. Bože můj kdo to je? Postava vzala můj deník a rozběhla se opačným směrem pryč. Ježkovy voči můj deník!
Začala jsem se rychle brodit vodou za postavou. Třikrát jsem zakopla než jsem to vzdala jelikož jsem ho ztratila z dohledu. .
