15.00 ten samý den
"Jak je to daleko? " zeptala jsem se už po půl hodině jízdy narvaným autobusem.
"Už tam budeme" mrkla na mě Juli a zakousla se do hrušky.
Po dalších pěti minutách jsme vystoupili. Hned u zastávky stálo krásné zahradnictví které lidi poutalo obrovskou železnou bránou obrostlou planou růží.
"To je krása" vydechla jsem. Ani tu nebylo moc lidí
"Jdu najít kaktus! " zvolala Juli a rozběhla se do uličky plné barevných květin.
Ach jo. ..tak jsem tu zůstala sama pomyslela jsem si a rozhodla se celé zahradnictví projít.
Krásné květiny! Růže narcisy tulipány a všelijaké barevné rostliny. Měla jsem dobrý pocit plný štěstí a radosti.
Napadlo mě jestli bych si nemohla na balkón koupit jahody. Protože jsem se zcela zamotala rozhodla jsem se zeptat kudy dál.
"Ehm.. můžu se zeptat?" přistoupila jsem k nějakému zahradníkovi který měl klobouk do čela.
"Jistě" otočil se na mě. Byl pohledný a pěkný. Měl špinavou modrou zástěru která mu dokonale padla na jeho svalnaté tělo.
"Kde..kde najdu jahody? "
Nejednou mi přišlo trapné že se ptám na tak jednoduchou věc. Ještě ke všemu tohle zahradnictví bylo i celkem málé.
Zahradník se zasmál. "Tady za rohem. Kolem ovocných stromků mateřídoušky a malin.."
"Děkuji.."
Byl krásný. Když jsem viděla s jakou něžností okopavá třešeň přišel mi opravdu krásný.
Vydala jsem se hledat jahody s pocitem štěstí. Musím sem ještě někdy zajít.
"Emily!" volala Julia. Stála u pokladny a zrovna zaplatila. Stačila jsem si ještě zaplatit jahody když nám jel zpáteční autobus.
