Nikdo nezná obě její pravé já. Všichni si myslí,že je to pořád ta malá a milá holčička, která se bojí. Její mamka umřela při porodu a její blízká rodina jí to dává za vinu. Otec ji obviňuje ze všeho. Bratr se odstěhoval v jeho 15 za jeho gangem "Bad...
V tichosti se objímáme, když najednou slyšíme bouchnutí dveří...
Podíváme se ke dveřím kdo to je?
A zjišťujeme, že to je Harry. Ani se na nás nepodívá a prostě si projde rovnou do kuchyně. Ostatní se na nás taky nekouknou, ale začnou si rovnou zouvat boty a svlékat bundy, jelikož je konec listopadu a venku už je zima.
Po chvilce si to k nám nakráčí Harry bez bundy a bez bot, což znamená, že se svlékl s kuchyni a nechal to tam, a s banánem v puse. Když spatří Liama zasekne se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dívá se ze mě na Liama. Pořád dokola. Najednou slyšíme Nialla."Co že jste tak ticho? Harry ty jsi dnes celý den strašně upovídaný, tak proč mlčíš?" mluví, pričemž se všichni přesouvají do obýváku za mnou a Liamem. Ovšem když spatří Liama, zaseknou se. Opakuje se stejná reakce jako u Harryho. Já se jen povzdechnu a smutně se podívám na Liama. Ten se taky netváří zrovna šťastně.
Najednou Harry začíná mluvit. (rozhovor bude začínat písmeny nebo zkratkami podle jmen)
H:"Co tu dělá Liam."
G:"Co myslíš co tu dělá? Sedí vedle mě v mým domě v mým obýváku v mým obětí a povídáme si."
H:" Jak to že si povídá s tebou. Ty jsi výbušný člověk a potom co ti udělal..."
G:"Bráško jsem taky jenom člověk, takže mám nějaký city a na mých nejbližších, na mí rodině mi záleží."
H:" Vždyť Tě vlastně podváděl a oznámil nám jiný vztah, když ještě chodil s tebou! To bylo bezcitný! Tak co tady dělá?"
G:" Přišel a byl zničený. A já jsem ho odvedla ke mě a tam jsem ho uklidnila a nechala vyspat se."
H:" To jsi zapomněla, co ti udělal? Jak jsi trpěla? Protože pokud ty jsi teda zapomněla, já ne."
G:" Nezapomněla a nikdy nezapomenu, ale vím jak se cítí. Taky jsem jednou zažila něco podobnýho, a proto vím jak se cítí. Proto jsem ho tu utěšovala. A jsem tu s ním. A taky ještě něco cítím, ale dohodli jsme se, že budeme jen kamarádi."
H:" Ale jak se s ním můžeš bavit? Vždyť ti ublížil!"
G:"Dala jsem mu druhou šanci, protože je jako moje rodina."
H:" Cože? Jak?" neměl slov.
G:" Normálně, jako tobě. Tobě jsem jí taky dala. A to jsi mi ublížil víc než on. Ty jsi mě obviňoval ze smrti mamky. Ty jsi mi vše dával za vinu. Tys mi psychicky ubližoval. Potom si se sbalil a odjel pryč. A mě nechal doma jen s otcem, který měl rád jen sám sebe, děvky, chlast, znásilňování a mlácení mě, jo a taky tebe. Chtěl, abych byla kluk, abych byla jako ty. No jaksi to nešlo. A i přes to všechno jsem tě začala hledat a když jsem tě našla, tak jsem Tě sledovala. Dostávala pryč z průšvihů a od policie. A taky vím, že sis četl ty sms, co jsem ti posílala, aby jste nejezdili na nějaký obchody, protože by se vám něco stalo. To vím,i to že jsi mě poslouchal. A potom jsem se přestala schovávat a přišla za tebou a vše ti odpustila. A ty jsi nebyl jen můj kamarád a kluk. Ty jsi byl moje pokrevní rodina, na který mi záleželo nejvíc ze všech. Liam byl "jen" můj kluk. Mohla jsem s ním být jen kamarádka, což jsem teď a mohla mít nějakého jiného kluka. Takže on mi jen zlomil srdce jako kluk, ale kluků bylo a bude. Teď to vyzní, že mám velký ego, ale mám hodně nabídek od kluků co by se mnou chtěli chodit a zvou mě na rande, takže nevím co tady blázníš. Bylo to jen zlomený srdce od kluka, ale ty jsi pořád pokrevní bratr. Takže tady přestaň dělat hysterku a buď hodnej starší bratr, co se mi přeje jen to nejlepší a i kdyby to mělo být něco špatného, být šťastnej za to, že jsem zase po dlouhý době šťastná a usmívám se. Taky bych tu mohla pořád sedět s lahví alkoholu, nebo se zmrzlinou a všeho litovat a vše si dávat za vinu. Takže pokud ti vadí, že se kamarádím s Liamem, tak odejdi a nech mě být. Jako před lety... Ale nezapomeň, že i Liam je člověk a má city, a taky dělá chyby jako ostatní. Ty jsi je taky udělal s Megan a nikdo tě neseřval, ale stáli při tobě. Tak prosím přej mi být šťastná a vyslechni Liamovu omluvu, protože tady se mnou celou dobu je a lituje toho!" ukončím svůj monolog. Zhluboka dýchám, protože jsem ke konci křičela a za chvilku mi doujdou hlasivky. Všichni na mě koukají s vykulenýma očima a Harry přemýšlí. Zadržuju slzy, protože kdybych začala brečet jen tak bych asi nepřestala. Potom dojde ke mě , a jelikož už stojím nemusí se shýbat a obejme mě, že skoro nemohu ani dýchat. Harry mi začne do ucha šeptat omluvný slova.
Ostatní se vzpamatujou. Niall:" Já Liamovy odpouštím."
Ash a Ash:"My taky"
Luke:"Taky."
Cal a Car:"My taky."
Mich a Mike:"Mi taky."
Louis:" Já se taky přidávám."
A holky (Lenny, Pezz, El) taky přikyvují. Liam se na všechny vděčně usměje "Děkuju moc lidi. Opravdu si toho vážím, a omlouvám se za vše. Už se to nestane."
Já se podívám na bráchu:"Harry, teď ty. Buď hodný bratr a dopřej mi konečně štěstí." mrknu na něj. Chvilku přemýšlí a poté řekne :"Liame mohl by jsi se mnou prosím na chvilku?" a ukáže na zahradu. Liam trochu se strachem přikývne a tak se vydají ven. My všichni se posadíme na sedačku a jsme potichu.
Po 5 minutách pořád nejdou a tak já to ticho už nevydržím a jdu ke klavíru, ke kterýmu si sednu a opět začnu hrát.
Nevnímám okolí, a tak když na mě Harry promluví, se leknu. "Nevěděl jsem, že umíš hrát na klavír. Myslel jsem, že ho tu máš jen na okrasu. Mamka vždy hrála. A někdy mě i uspávala hraním. Snažila se mě to naučit, ale nikdy jsem u toho moc dlouho nevydržel. Dokonce psala i písničky a skladby, ale nikdy jsem od ní nic neslyšel a nevím kde ty bloky ani piáno teď jsou. Nejspíš u táty ve starým domě."
Já se na něj podívám a zjistím, že za mnou stojej všichni a sledují mě. "Jo na klavír jsem se učila potají. Podle máminých not a všeho co jsem našla. Našla jsem doma jednou jeden dopis, který byl určen pro mě, kdyby umřela. A tam bylo, že chce, abych se naučila hrát na klavír, protože ty jsi byl hodně živí dítě a u ničeho jsi moc dlouho nevydržel. A ty bloky s písněmi a skladbami jsem našla a hrála na mámin klavír. A taky tady ten klavír, na kterým teď hraju, je mámin. Nechala jsem i ho sem odtamtud přivést. A noty a vše ostatní tu mám taky. Támhle ve skříňce." dopovím a ukážu na skříňku kousek od klavíru.
"Ale teď tu nejsme od toho, abychom si povídali o klavíru, to můžeme i potom, ale co jste probírali a doufám, že jste se usmířili." podívám se na Liama a Harryho. Oba mají nic neříkající pohled.
"No vše co jsme chtěli jsme si řekli a domluvili jsme se na tom, že..."
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ahoj zdravím všechny mé čtenáře.
Opět jsem to usekla v napínavé části.
Jelikož jsem zjistila, že má tento příběh 2K shlédnutí, tak jsem udělala tento díl, zase trochu delší. Bez tohoto mého popisku má 1160 slov.
Moc děkuji za podporu a zase u dalšího dílu Ahojky.
