Mindwalker

Kapitola 8

Takhle se na ní nedokážu zlobit. Nemůžu ji vidět, když je tak nešťastná. Upustila jsem obálku zpět na postel, přešla k mamce a pevně ji objala.

„Promiň, že jsem vás tak obviňovala. Byla jsem jen v šoku. Nebyla to zrovna nejveselejší zpráva v mém životě." Nevesele jsem se zasmála. Mamka se ode mě odtáhla, otřela si oči a podívala se jimi přímo do těch mých.

„Ne, Lily. Měla jsi pravdu. Měli jsme ti to říct už dřív, ale od Harryho ti hrozí velké nebezpečí. Proto jsme se taky před nedávnem přestěhovali. Jak už asi víš, pustili ho z vězení." Mamka se zadívala na obálku ležící na posteli. Přešla přes pokoj, vzala ji do rukou a něžně promluvila: „Tento dopis je od tvé matky, Lauren. Dala nám ho zdravotní sestra Delah, která se o tebe v kojeneckém zařízení starala. Řekla nám, že jsi velmi výjimečné dítě a byla to pravda. Máš skvěle vyvinutou mysl. Zdědila jsi to po své matce. Nejsi obyčejný člověk, Lily. Stejně jako tvoje matka." Podala mi obálku a pohladila mě po paži: „Nechám tě si ten dopis v klidu přečíst. Určitě sis nějaké změny na sobě všimla. Po osmnáctých narozeninách to většinou přijde." Tiše za sebou zavřela dveře a nechala mě vstřebat spoustu nových informací.

Posadila jsem se s obálkou v ruce na postel a zhluboka se nadechla. Tak jo, to zvládneš! Povzbudila jsem se v duchu. Pečlivě jsem obálku otevřela a uviděla drahý dopisný papír.

Moje malá Lily,

když toto čteš, určitě víš, že už s tebou nejsem. Ale musela jsem ti napsat, protože jsem nevěděla, co se mnou bude. Chci, abys věděla, že tě mám moc ráda. A chci, abys věděla, proč jsem odešla z Harryho života. Dříve jsem si myslela, že to on je má spřízněná duše. Ale pletla jsem se a zjistila jsem to až moc pozdě. Moje láska k mé pravé spřízněné duši byla silnější než k tvému otci. Proto jsem s tím pravým utekla. Zoufale jsem tě chtěla vzít s sebou, až se narodíš. Nezachovala jsem se správně, ale doufám, že mi někdy odpustíš. Dávej si na svého otce pozor, protože nenávist, která ho pohltila, už ho jen tak neopustí. Začal díky mně naši rasu nenávidět a přidal se na špatnou stranu, která nám chce jen ubližovat. To si nikdy neodpustím. Je tu ještě mnoho tajemství, která bych ti měla povědět, ale tímto způsobem to není bezpečné.

Nikdy tě nepřestanu milovat.

Máma Lauren xoxo

Setřela jsem si slzu, která mi stékala po tváři a roztřeseně se nadechla.

Večer jsem strávila povídám si s rodiči o všem, co se stalo.

......................

Nemohla jsem spát a myšlenky se mi neustále toulaly k Ryanovi. Poslední dobou jsem na něj myslela víc a víc. Bylo mezi námi vzácné pouto a já se bála, že překročím tu hranici a už to nepůjde vrátit zpět. Milovat někoho je pro mě hrozně těžké a také mám z toho strach. Člověk zná všechna vaše tajemství. Měla bych ho vyhnat z mysli, ale nešlo to. Myslela jsem na jeho křivý úsměv a jeho havraní vlasy, které mu neustále padaly do očí. Myslela jsem na jeho oči, které se na mě poslední dobou dívaly s určitou něhou.

Převalila jsem se na bok a povzdechla si. Moc na něj myslím a musím s tím přestat. Nad vším tím přemýšlením mi ztěžkla víčka, párkrát jsem zamrkala a upadla do hlubokého spánku.

......................

Procházela jsem chodbou ve škole a povídala si s Katie, když jsem se najednou zarazila a zůstala stát jako solný sloup. Cítila jsem na sobě něčí pohled, tak jsem se nenápadně tím směrem otočila. Uviděla jsem, jak na mě bez ostychu zírá Jeff Mitchell. Je to blonďák a je o něco vyšší než já. Před nedávnem se přistěhoval a máme spolu i pár společných předmětů, ale nikdy si mě moc nevšímal. Radši jsem ten fakt přešla a mile se na něj usmála.