Mindwalker

Kapitola 13

Myslím to vážně. Nemůžeš se slitovat a poradit mi? Víš, jak matiku nesnáším a nejde mi. Jedna odpověď by tě snad nezabila, Lily.

Ne, neporadím ti, Ryane. Přenes se přes to. Vždyť je to jen test. Navíc se teď kvůli tobě nemůžu soustředit.

Právě jsem dumala nad neohlášenou písemkou z matiky a Ryan mě neustále znervózňoval svými vpády do mých myšlenek, které byly jen tak mimochodem oslabené nad vším tím přemýšlením.

Po hodině, když jsme všichni povinně odevzdali test, jsem se co nejrychleji vyřítila ze dveří učebny. Ryan mě ale brzo dohnal na chodbě a já se začala psychicky připravovat na jeho nával protestů proti mému uvažovaní. Ryan si myslel, že když si budeme při písemkách radit pomocí telepatie, nebude to podvod. Vlastně omyl. Když já mu budu radit prostřednictvím svých myšlenek.

Vedli jsme mezi sebou konverzaci, dokud jsme nepřišli k našim skříňkám. Jako vždy tam už na mě čekal Jeff a ťukal něco na své klávesnici v mobilu. Mezi Jeffem a mnou se to poslední dobou nějak zhoršilo. Od toho zápasu se Jeff choval nějak divně. Jeho úsměv mi nepřipadal tak vřelý jako dřív, v očích se mu zračil led a jeho rty na mé pokožce, mi připadaly cizí.

Ryan pokývl na Jeffa, ale ten byl očividně hodně zaměstnaný svým mobilem, takže si nás nevšiml. Ryan zvedl obočí a já jenom pokrčila rameny. Dala jsem Jeffovi rychlý polibek na rty, až nadskočil. Zasmála jsem se. Vypadal docela roztěkaně a zdál se mi nějaký divný.

„Ahoj, Jeffe. Není ti nic? Všechno v pohodě?" Otevřela jsem svou skříňku a začala si třídit učebnice na další hodiny. Jeff rychle zastrčil svůj mobil do kapsy a usmál se.

„Nazdar, kočko. Všechno je v pohodě. Platí to rande dneska u mě?" Vzal mě kolem ramen, ale já jeho ruku odstrčila. Nesnášela jsem, když mě tak oslovoval. Zpozorovala jsem, že po nás Ryan nenápadně od své skříňky pokukuje.

„Kolikrát ti mám opakovat, Jeffe, abys mi neříkal kočko? Víš, že tohle oslovení nesnášim. Ale neboj se, to rande platí, akorát mě k tobě domů přivezou rodiče. Bezpečnostní opatření." Udělala jsem nad těmi slovy uvozovky, abych dala najevo, že můj nápad to nebyl. Rodiče se kolem Jeffa chovali jako pominutí.

Jeff se tomu jen zasmál: „Jak myslíš. Takže se uvidíme v šest. Měl bych jít na další hodinu. Zatím." Kývl Ryanovi na pozdrav, rychle mě políbil a odešel na opačnou stranu budovy, než kam jsem měla namířeno já. Ryan ke mně přistoupil a u boku si držel učebnice.

„Tak to bylo divný."

„O tom mi povídej." Stiskl mi rameno a potom se otočil a šel na svou hodinu. Přes rameno na mě ještě zavolal.

„Zatím, Lily." Mávl rukou na pozdrav a potom se k němu připojil Roland s jejich partou z baseballového týmu. Stála jsem tam u skříněk a pozorovala Ryana. Havraní vlasy mu trčely do všech stran z baseballové čepice, kterou měl otočenou štítkem dozadu, posazenou na hlavě a vzdaloval se ode mě.

„Hlavně neslintej." Ozval se za mnou Aaron, který mě míjel spolu s dalšími lidmi. Praštila jsem ho učebnicemi do ramene a přidala se k němu na další hodinu, kterou jsme měli společně.

.........................

Rodiče mě vysadili u Jeffa doma. Dvakrát jsem je musela ujistit, že můžou odjet, a že si nechám mobil zapnutý. Zazvonila jsem na domovní dveře a čekala, až mi někdo přijde otevřít.

Dveře se otevřely a stál v nich Jeff s černou košilí a tmavě modrými džíny. Blond vlasy měl ještě trochu vlhké, předpokládala jsem ze sprchy. Usmála jsem se na něj a on mi pokynul, abych šla dál. Pomohl mi s kabátem a potom mě odvedl do obývacího pokoje.