Mindwalker

Kapitola 9

Domů jsem se vrátila o něco později, protože jsem si vyšla s Jessicou na nákupy. Rodiče jsem našla jako vždy v kuchyni. Mamka připravovala večeři a táta si zrovna pročítal nějaké sportovní noviny.

„Ahoj. Tak jsem doma. Byla bych tu dřív ale Jessica mě ještě zatáhla do obchoďáku a neměla sílu protestovat." Sesunula jsem se na jednu židli v jídelně.

„To je v pořádku." Křikla na mě mamka z kuchyně a na to jsem jí uviděla stát ve dveřích do jídelny. „Koupila sis něco nového?"

Její chování bylo nějaké neobvyklé. Většinou nebyla nadšená, když jsem se vracela o něco později, než jsem s nimi byla domluvená. A už vůbec nebyla rády, když jsem utrácela peníze za nepotřebné věci. Zvedla jsem se ze židle a přešla k ní.

„Mami, děje se něco? Obvykle nejsi úplně nadšená, když se vracím později." Mamka nasadila svůj typický úsměv.

„Ne, jen si s tebou musíme ještě o něčem promluvit." Za ní se objevil táta a položil jí ruce na ramena.

„Radši se posaď." Řekl a kývl k jídelnímu stolu. Pomalu jsem přikývla, pořád omráčená z toho, co se tady dělo. Posadila jsem se zpět na svou židli a složila si ruce na stole.

„Tak dobře." Prohlásila jsem. „Řeknete mi, co se děje hned bez obalu neb to z vás budu tahat jak z chlupatý deky?" Významně jsem se podívala na mamku, protože jsem věděla, že povolí dřív než táta. Zamračila se a ukázala na mě prstem.

„Ten pohled na mě už neplatí, Lily. Ani to nezkoušej." Kývla jsem hlavou na souhlas a povzdechla jsem si.

„Dobře, nebudeme chodit kolem horké kaše." Prohlásil táta a spojil si ruce za hlavou. „Jde o ten dopis, co jsme ti před pár dny předali." Co ten by s tím měl společného? Popravdě jsem se začínala trochu bát.

„A co je s ním?" Snažila jsem se tu větu pronést nenuceným hlasem, ale očividně se mi to nepodařilo, protože mamka mě hned začala uklidňovat: „Neboj, není to nic strašného."

„Ta paní, která nám ho dala, jmenovala se Delah. Ona tě opatrovala, než jsme si tě vzali k sobě. Řekla nám, že když si ten dopis přečteš, nastane čas, abys za ní přijela do Las Vegas. Delah vaší..... odlišné povaze rozumí a chtěla by si s tebou promluvit co nejdříve." Na chvíli se odmlčel, aby mě nechal ta slova vstřebat.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela a nepřišlo mi, že by na tom bylo něco děsivého. Alespoň bych dostala odpovědi a dozvěděla se o sobě něco víc. Mohla bych sama sobě porozumět.

Kývla jsem a táta pokračoval: „Mysleli jsme si, že by bylo nejlepší, kdybychom tam jeli až na začátku prázdnin. Chceme, abys v klidu udělala maturitu a nechceme tě zbytečně omlouvat ze školy, když to zatím moc naspěchá."

Neznělo to jako špatný nápad. Měli to promyšlené, to musím uznat. Ale přece jen bych měla ještě co dodat... „Dobrá souhlasím. Ale pod jednou podmínkou."

Táta nadzvedl obočí. Asi si zjevně myslel, že nemám nad tímhle právo klást si ještě podmínky a měla bych být vděčná, že to se mnou podniknou.

„Chci, aby s námi jel i Ryan." Vyhrkla jsem rychle a připravila se na dlouhé vysvětlování. I když nebylo až tak dlouhé... Tátovo obočí ještě povyjelo, takže skoro zajelo pod jeho delší tmavě hnědé vlasy.

Radši jsem hned začala vysvětlovat, aby si pod tím nezačali představovat něco, co za tím není. „No víte,... on je stejný jako já. Ale jeho rodiče umřeli, když byl příliš malý na to, aby si je pamatoval. Teď žije v pěstounské péči a předpokládám, že jeho náhradní rodiče nejsou o... tom... tak dobře informovaní. Myslím, že si také zaslouží se o sobě něco dozvědět." Raději jsem pominula fakt o telepatii. Rodiče o mých... schopnostech nemusí vědět úplně všechno.

„A jak o něm tohle víš?" Zeptala se zvědavě mamka, která mě skoro doslova přišpendlila očima k židli.

„Dlouhá historie." Zamumlala jsem si pro sebe a vstala. Už jsem toho dneska měla až nad hlavu.

„Tak fajn. Může jet s námi, ale žádné vyjadřování náklonnosti." Prohlásil táta a už se vracel zpět do kuchyně dočíst jeho noviny.

„Mezi námi nic není." Zakřičela jsem to dostatečně nahlas, aby mě slyšel až do kuchyně.

„To si jen myslíš. Nejsem slepý." Ozval se z kuchyně tátův pobavený hlas. Podívala jsem se na mamku, která si zakrývala ruku pusou, abych neviděla, jak se taky dobře baví.

„To se mě ani nezastaneš, když víš, jak to je? Ach,... to je nefér!" Zavrčela jsem. Mamka jen pokrčila rameny a dál se snažila nesmát. Šla jsem k sobě do pokoje, kde jsem padla na postel, hrozně vyčerpaná dnešním dnem.

.......................

Ten večer jsem nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala z jednoho boku na druhý. V myšlenkách jsem pořád bloudila k naší cestě po maturitě. Podívala jsem se na budík, položený na nočním stolku a obličej mi ozářily zelená čísla. Byly dvě hodiny v noci. Spí už Ryan nebo je ještě vzhůru?

Natáhla jsem se k němu v mysli a překvapilo mě, když se jeho hlas rozezněl v mé hlavě. Jak to, že ještě nespíš, Lily? Zítra je přece škola. Úplně jsem slyšela, jak se při těch slovech usmívá. Taky jsem se pro sebe usmála a odpověděla mu.

Tak jak je možný, že jsi také ještě vzhůru?

Já jsem spal. Ale ty jsi mě vzbudila tím, že ses mi hrabala v hlavě.

Tak tomu teda nevěřím. Dobře víš, že když ty spíš jak poleno, nejde tě ničím vzbudit.

Právě si ranila mé drahocenné ego. Tak pověz, Lily, co máš na srdci? Musela jsem se nad jeho neustálými vtipnými poznámkami potichu zasmát. Rodiče měli ložnici hned vedle mého pokoje a zdi nebyly úplně z nejpevnějšího materiálu.

Potřebuju s tebou mluvit o něčem důležitém, pro nás pro oba. Před nedávnem jsem dostala dopis od své matky a tam se psalo, že bych měla vědět ještě spoustu tajemství, ale že mi to nemůže do toho dopisu napsat. A potom mi rodiče řekli, že mě chce vidět Delah, sestra, která se o mě starala v kojeneckém ústavu. Je stejná jako my. Vidím tu příležitost, že bych se mohla dozvědět něco o sobě. Domluvila jsem se s rodiči, že za ní pojedeme po maturitě na začátku prázdnin. Než jsem stihla pokračovat, Ryan mě přerušil. Ani mě nenechal vysvětlit, co mu tím chci říct.

Dobře... ale pořád nechápu, co to má společného se mnou.

Nesmíš mi skákat do myšlenek. Napadlo mě, že by ses taky rád dozvěděl něco o sobě, tak jsem se zeptala rodičů, jestli bys nemohl jet s námi... no a oni souhlasili. S podmínkou žádných projevů náklonnosti na cestě. Snažila jsem se jim vysvětlit, že mezi námi nic není, ale...

No páni, Lily, to by bylo super. Moc díky. Ale víš, nevím, jestli se udržím na uzdě ohledně těch projevů.

Nech si ty kecy, Ryane. Teď bych tě nejradši praštila. Žádné podrobnosti zatím neznám. A teď už musím jít spát. Zítra je přece škola. Dobrou, Ryane.

Dobře, chytrolínko. Dobrou.