Mindwalker

Kapitola 1

25.3.2015 - Pátek

„Překvapení!" No, překvapení to teda bylo. Rozhlížím se po našem domě a nevěřím svým očím. Náš dům je plný mých spolužáků ze školy. Většinu z nich ani neznám, ale v první řadě na mě kouká pět známých tváří. Nevěřícně hledím na své rodiče a mé kamarády. Než si stihnu uvědomit, že je to tajná narozeninová oslava, už mě objímá Katie i Jessica a blahopřejí mi. Aaron se na řadu dostane jako poslední.

„Všechno nejlepší Lily" říká mamka s napřaženýma rukama a podává mi dárek. No tak to jsem já – Lily Parker. Jsem malá, tichá studentka v posledním ročníku střední školy, která se nedávno přistěhovala se svými rodiči do Austina v Nevadě. Jsem jedináček, ale už jsem si našla kamarády. Jessicu Clarkson – vysoká, štíhlá, dívka s blond dlouhými vlasy a nádhernýma modrýma očima. Dívka, která mě znovu objala rukou kolem ramen je Katie Morgan. Je milá, asi stejně vysoká jako já, za to jsem upřímně hodně ráda, a dostala velkou dávku inteligence. A pak je tu Aaron Smith. To je náš bavič. Je to moc hezký tmavooký kluk, ale já ho spíš beru jako kamaráda. On to má stejně, protože už se od prváku snaží sbalit Jessicu. Tak mi to alespoň vylíčila Katie. Zatím se mu to moc nevede, ale neztrácí naději.

„Tak pojď, je čas jít se bavit" řekne Jessica, vezme mě za ruku a už mě táhne na taneční parket alias náš obývák. Cestou na parket míjím lidi, kteří mi blahopřejí nebo předávají dárky.

..........

Tancuju s kamarády asi hodinu, než mě přepadne velká únava a musím si jít na chvíli sednout. Aaron vytáhne Jessicu ještě na jeden tanec, a tak zůstanu sama s Katie. „Zatím se to Aaronovi moc nedaří, co?" zeptá se mě Katie s pohledem upřeným na tančící pár. „Taky si nemyslím, ale Jessica za chvíli povolí" řeknu, ale sama v duchu dodám: Jen doufám. „No, co já bych za to dala" povzdechne si Katie. „Uvidíš, že se to stane. Jen si musíš počkat" chlácholím jí a vím, že je to pravda. „Máš pravdu, ale není to fér, protože ty už taky nemusíš na nikoho čekat a to jsi sem přijela teprve před měsícem" řekne s upřeným pohledem na někoho za mým ramenem. Jsem zvědavá, tak se tam taky podívám a ve vteřině toho lituju.

Ne! Tohle není možné. Cítím se, jako kdyby mě někdo praštil něčím po hlavě. Dívá se na mě tak intenzivně, jeho modrozelené oči se úplně vpíjí do těch mých. Jak se sem dostal?! Tolik bych chtěla od něj odtrhnout pohled, ale nemůžu se na něj přestat dívat.

Taky mě ráda vidíš?

Bože už to dělá zase. Telepatie. Vždycky, když ji používá, připadám si jako nahá. Ještě pořád si na ní zvykám. Je to tak intimní. Málem bych zapomněla. Seznamte se – Ryan Collins. Vysoký, pohledný, tmavovlasý fešák nechvalně známý jako sukničkář. Střídal holky jako na běžícím pásu. Až donedávna.

Vypadni z mojí hlavy! Jestli to na mě ještě jednou použije, opravdu se neudržím, dojdu za ním a zmlátím ho.

To bych být tebou nedělal. Usmívá se na mě tím svým ďábelským úsměvem. Zase ve mně čte jako v otevřené knize.

To vím taky, ty blbečku.

Ale no tak, proč tolik urážek. Přece si nechceš zkazit narozeniny. Už se přestal usmívat, zvážněl a namířil si to ke mně.

To se stalo, už když jsi sem přišel. Odpovím mu, vrhnu na něj můj nejvíc vražedný pohled a odkráčím do tančícího davu, abych se mohla vyhnout nanejvýš nepříjemné konverzaci.