Druhý den jsem se rozhodla Lucku s Markem špehovat.Ráno jsem je viděla jak si povídají.,,Lucko?,, ,,No co chceš Marku?,, Půjčila by jsi mi dneska desetikorunu?Slibuji,že ti ji zase zítra vrátím.,, ,,Ne!!!,, Marek se urazil a odešel.Myslel si ,že je Lucka jiná.Zahlédl mě.,,Ahoj Marku.,, ,,Ahoj.,, ,,Jak se...,, ,,Počkat?! Ty jsi ta holka kterou jsem včera odbyl?,, ,,Ano.,, ,,Promiň.,, Bylo to romantické když se mi omluvil.Vypadalo to jakoby se se mnou chtěl bavit.Ale jenom co jsem mu odpustila odtáhl pryč a už se zase o mě nezajimal.Byla jsem smutkem bez sebe.Já vím ,že se říká štěstím bez sebe,ale já jsem byla smutkem bez sebe. Ve škole jsem se chtěla poradit s Veronikou která mi na to odpověděla: ,,Marka znám.,, V tu chvíli jsem zkoprněla. ,,Jakto ,že si tě nevšímá?,, ,,Zatím o mě neví.,, A jak ho můžeš znát?,, Tázavě jsem řekla. ,,Chodí také do kytary jako já k paní učitelce Janě Skoupilové.,, ,,Aha.,, Tak vím zase něco víc. ,,Báro? Zajímalo by mě co na Markovi vidíš?Je to kluk jako každý jiný.,, ,,No mě se líbí.,, Ale prosimtě.Jednou zjistíš,že je blbej.,, ,,Co?!,, Uděšeně jsem vykřikla. Myslela jsem si,že se Veronika přímo zbláznila.Nemohla jsem stále pochopit co tím myslí,ale nejspíš měla pravdu,že je blbej.I když pravda,že ho skoro vůbec neznám.Každopádně budu dělat vše pro to abych se mu zalíbila.
