,,Brýtro!" zamávám postaršímu muži za pultem a mladé dívce ve staromódním oděvu pro číšnice. Odejdu si sednout na své obvyklé místo v rohu čajovny.
Na stolek položím knížku a klíče, prohrábnu si již původně černé vlasy a zhluboka nasaji rozmanitou vůni čajů, kávy, dřeva a květin, jež zdobí vnitřek místnosti i vnější okolí tohoto malého obchůdku.
Rozhlédnu se okolo sebe. Jsem tu jen já a nějaká dvojice hochů na opačném konci místnosti, snad nebudou hluční.
Je to tu útulné, menší a tmavé. Osvětlení je slabé, hoří tu jen svíčky ale dá se rozsvítit malá lampička u stolku, když si chce někdo číst.
,,Děkuji.." usměji se na mladou dívku co mi přinese mou objednávku. Nemusela jsem nic říkat, vždy si dávám to samé; lískooříškovou kávu.
Jsem tu pravidelným hostem, trávím v této čajovně/kavárně skoro každé odpoledne, pokud nemám moc úkolů nebo brigádu.
Od odchodu od bratra se toho dost změnilo. Za peníze utržené z prodeje rodinného domu, po smrti otce, a Marcových úspor jsme si pronajali hezký větší domeček - kvůli zahradě pro psy - kousek od tohohle úchvatného místa.
Denodenně chodím na brigádu vypomáhat do jednoho klubu, dělám tam na baru ještě s barmanem půl napůl číšnici nebo pomáhám jemu.
Je to vcelku populární klub s dobrou prestiží, stojící na konci města, vždy kolem osmé večerní mi začíná šichta a kolem půlnoci či jedné/druhé hodiny ranní končí.
Líbí se mi tam, skoro nikdy nejsou problémy a lidi mě berou jaká jsem.
Šéf mi dokonce nabídl že až skončím školu, tak můžu jít k němu pracovat na plný úvazek.
Marc dostal práci v jednom autosalonu. Jelikož chtěl jít na mechanika a takové ty jiné věci okolo aut a u svého strýce se odmalička učil, tak ho vzali.
Přes všední dny máme od sedmi čtyřiceti do třinácti třiceti školu, opruz.
Zbytek volného času trávím buďto doma s Marcem, Cajnajem, Brutem a Haroldem nebo tady.
Zdá se možná, že je to nudné a namáhavé, mně to však vyhovuje. Připadám si konečně jako dospělá, ne jako pouhopouhé dítě, co se o sebe neumí postarat.
Marc a já jsme se po tom zmatku rozhodli že to spolu zkusíme a vyšlo nám to. Jsme spolu už skoro rok a to bez větší hádky či nepokojů.
Ovšem, občas se mi po Chrisovi i členech jeho bandy stýská ale chystáme se je navštívit. Ne přímo, jen si chceme zajít na jejich koncert.
Zanedlouho se bude poblíž konat, v rušném centru města ve velké aréně, kam jsem se nikdy nepodívala a nebýt koncertu tak ani nikdy nepodívám.
V kapse mi začne vibrovat mobil, někdo mi volá. Aniž bych se podívala na číslo volajícího, hovor zvednu.
,,Ano?"
,,Nazdar Bí. Mohla bys dneska ke mně zaskočit a pomoct mi?" klučičí hlas mi zašumí do ucha ještě s nějakým hlukem, co se line z pozadí hovoru, jako kdyby někdo něco trhal.
,,Čau.. heleď se, tak za půl hoďky bych k tobě mohla zajít, ale nesmí to trvat déle než dvě hodiny. Nejlépe ani to ne, potřebuju se připravit do práce a na zítra do školy.. sice toho nemáme moc, ale úča chce ještě dodělat nějaký prezentačky před prázkama.."
,,Jasně, neboj, max hoďka a půl. Ani to ne, tak ta hodina. Víc to nezabere!"
,,Ok, to by šlo. Za půl hodiny mě čekej."
ČTEŠ
Lady Darkness
Fanfiction,,Dej mi šanci. Prosím!" ,,Já nemůžu, odpoutala jsem se od minulosti!! Nenuť mě se k ní vracet!" ,,Asi budu sobec ale musím, protože bez tebe to není ono. Můj život zchudl po tvém odchodu! Zvykl jsem si na tebe, jako na součást mého života a mě...