Lady Darkness

Nový začátek

,,Brýtro!" zamávám postaršímu muži za pultem a mladé dívce ve staromódním oděvu pro číšnice. Odejdu si sednout na své obvyklé místo v rohu čajovny.

Na stolek položím knížku a klíče, prohrábnu si již původně černé vlasy a zhluboka nasaji rozmanitou vůni čajů, kávy, dřeva a květin, jež zdobí vnitřek místnosti i vnější okolí tohoto malého obchůdku.

Rozhlédnu se okolo sebe. Jsem tu jen já a nějaká dvojice hochů na opačném konci místnosti, snad nebudou hluční.

Je to tu útulné, menší a tmavé. Osvětlení je slabé, hoří tu jen svíčky ale dá se rozsvítit malá lampička u stolku, když si chce někdo číst.

,,Děkuji.." usměji se na mladou dívku co mi přinese mou objednávku. Nemusela jsem nic říkat, vždy si dávám to samé; lískooříškovou kávu.

Jsem tu pravidelným hostem, trávím v této čajovně/kavárně skoro každé odpoledne, pokud nemám moc úkolů nebo brigádu.

Od odchodu od bratra se toho dost změnilo. Za peníze utržené z prodeje rodinného domu, po smrti otce, a Marcových úspor jsme si pronajali hezký větší domeček - kvůli zahradě pro psy - kousek od tohohle úchvatného místa.

Denodenně chodím na brigádu vypomáhat do jednoho klubu, dělám tam na baru ještě s barmanem půl napůl číšnici nebo pomáhám jemu.

Je to vcelku populární klub s dobrou prestiží, stojící na konci města, vždy kolem osmé večerní mi začíná šichta a kolem půlnoci či jedné/druhé hodiny ranní končí.

Líbí se mi tam, skoro nikdy nejsou problémy a lidi mě berou jaká jsem.

Šéf mi dokonce nabídl že až skončím školu, tak můžu jít k němu pracovat na plný úvazek.

Marc dostal práci v jednom autosalonu. Jelikož chtěl jít na mechanika a takové ty jiné věci okolo aut a u svého strýce se odmalička učil, tak ho vzali.

Přes všední dny máme od sedmi čtyřiceti do třinácti třiceti školu, opruz.

Zbytek volného času trávím buďto doma s Marcem, Cajnajem, Brutem a Haroldem nebo tady.

Zdá se možná, že je to nudné a namáhavé, mně to však vyhovuje. Připadám si konečně jako dospělá, ne jako pouhopouhé dítě, co se o sebe neumí postarat.

Marc a já jsme se po tom zmatku rozhodli že to spolu zkusíme a vyšlo nám to. Jsme spolu už skoro rok a to bez větší hádky či nepokojů.

Ovšem, občas se mi po Chrisovi i členech jeho bandy stýská ale chystáme se je navštívit. Ne přímo, jen si chceme zajít na jejich koncert.

Zanedlouho se bude poblíž konat, v rušném centru města ve velké aréně, kam jsem se nikdy nepodívala a nebýt koncertu tak ani nikdy nepodívám.

V kapse mi začne vibrovat mobil, někdo mi volá. Aniž bych se podívala na číslo volajícího, hovor zvednu.

,,Ano?"

,,Nazdar Bí. Mohla bys dneska ke mně zaskočit a pomoct mi?" klučičí hlas mi zašumí do ucha ještě s nějakým hlukem, co se line z pozadí hovoru, jako kdyby někdo něco trhal.

,,Čau.. heleď se, tak za půl hoďky bych k tobě mohla zajít, ale nesmí to trvat déle než dvě hodiny. Nejlépe ani to ne, potřebuju se připravit do práce a na zítra do školy.. sice toho nemáme moc, ale úča chce ještě dodělat nějaký prezentačky před prázkama.."

,,Jasně, neboj, max hoďka a půl. Ani to ne, tak ta hodina. Víc to nezabere!"

,,Ok, to by šlo. Za půl hodiny mě čekej."