Lady Darkness

To je ale patálie..

,,Tak už půjdeme domů?" kňourám, když už skoro tři hodiny bloumáme po lese.

,,Jasně, hned jak najdeme auto." usměje se na mě znaveně Andy.

,,V tom případě se tady můžeme rovnou utábořit." zavrčí mi Jean do ucha, opíráme se o sebe navzájem.

Mám pocit, že pokud to takhle půjde dál, tak skončíme držkama na zemi a bude nám to úplně jedno, protože usneme.

Kouknu vzhůru a hned nato zasténám.

,,Víte vy vůbec, mistři navigace, že už je skoro tma?" všichni se na mě podívají, poté zblednou.

,,Já nechci umřít někde hluboko v lese! Na to jsem moc mladej a krásnej!!!!" začne hned jančit Ashley, mám chuť ho plesknout papučí, ale bohužel zrovna jako napotvoru žádnou nemám po ruce a Jean po něm házet nebudu, moje.

,,Lidi, nerada vás ruším ve vašem psaní závětí, kde vše přenecháváte mé dokonalé maličkosti ale... Auto je támhle." ukáže najednou Jean někam do prava.

Všichni se tím směrem synchronně podíváme.

,,Ano!!! Ano!!! Můj koráb záchrany!!!" hrne se k němu okamžitě Ashley, jen zasténám, pustím se Jean a plesknu sebou do listí na zemi.

Druhá dutá rána mi napoví, že Jean se beze mě na nohách sama neudržela a lehla taky.

Zavřu oči a ignoruju zápach hnijícího listí a jiných potvor.

,,Až po mně poleze nějaká stvůra, co má víc jak dvě nohy, zabte to prosím." zahuhlám tlumeně do země, hned nato mě ale někdo zvedne a odtáhne do auta, kde mě posadí na zadní sedadlo doprostřed.

Vedle mě se rozvalila Jean a hlasitě chrápajíc si opře hlavu o mé rameno. Já chrápání vynechám ale opřu se o ni také.

,,No ty vypadáš.." zašeptá mi do ucha moc dobře známý hlas, cítím, jak něčí ruce vyndavají z mých vlasů větvičky a další bordel, musím se usmát.

Pak se mi muselo podařit usnout, protože jsem se vzbudila ve své posteli v Ashleyho objetí, něco před desátou hodinou ráno.

Opatrně se vymaním z jeho sevření a odejdu se převléct do kraťasů, pohodlného trika a samozřejmě spodního prádla.

Když už chci vylézt ven na chodbu, přiřítí se Jean, rozrazí dveře až prásknou o zeď, což vzbudí Ashleyho, vrazí do pokoje a sejme mě na zem.

To celé se událo během deseti vteřin a za naprostého ticha, tedy až na ty rány.

,,JE TO TU!!" vyhrkne s očima vypoulenýma div jí nevypadnou z důlků.

,,Co pro boha?" zeptám se zděšeně a po očku kouknu na Ashe, který si nás se zájmem prohlíží a drží v rukách mobil.

Ano, hádáte správně, fotí si nás. A víte proč? Protože Jean na mě sedí jen v průsvitném tílku a krátkých šortkách, co používá jako pyžamo a sklání se nade mnou jako kdyby... No to už si domyslete.

,,KONCERT!!"

,,Čí?" nadzvednu jedno obočí a shodím jí ze sebe.

,,No přeci MCR!!!" vyjekne a skočí na mou postel, čímž katapultuje Ashleyho, který v letu sejme mě  a vzápětí už se oba válíme na zemi, zase..

Odvalím ho ze sebe a vstanu, přejdu k Jean a vytáhnu jí na nohy.

,,Dobře, dobře, uklidni se. Kdy tu mají být?"

,,ZÍTRA!!!"

,,Oh... A myslíš že ještě budou lístky?"

,,Já je mám, už od chvíle kdy vyhlásili světový turné!" culí se jako měsíček na hnoji.

,,Kriste, tomu se říká závislost." vzpomenu si ale na to, jak jsem jančila já, když mi Rosse oznámila příjezd BVB.

,,Fajn, tak se vysmahni převléct a pak si o tom popovídáme, ano?" zazubím se na ní, jen kývne a jako torpédo vypálí pryč.

Plesknu se do hlavy a nazuju si bačkory. Pak se podívám na Ashe.

,,No ty moc neokouněj a taky se táhni převlíknout! Alou!" ukážu na dveře a on s úsměvem poslušně odejde.

Helou gajz! Omlouvám se za to, že poslední dobou skoro nic nevydávám, ale není čas, chuť ani nápady.

A myslím, že nutit se psát když nevíte co, by bylo pěkně na nic.. :DD
Doufám ale, že se to brzy změní a mně se podaří vydávat častěji.
Zatím užívejte života a ciao! <3