Lady Darkness

Normální den

Zívnu na celé kolo a kouknu na hodiny nad dveřmi. Už je dost pozdě, nebo snad brzo...?

,,Víš co? Běž domů a vyspi se... Já to tu za tebe i.za Sarah dodělám sama..." směje se Lucy pobaveně, sebere mi zástěru, podá věci a vystrká mě ke dveřím.

,,Zvládneš to tu?" zeptám se starostlivě.

,,Vypadám snad na to, abych nezvládla dodělat práci co mi někdo zadal? A ještě tak lehkou jako je tahle?" udělá naoko ublíženou grimasu. Dám se do smíchu.

,,Ne, to vážně nevypadáš, máš pravdu.." uznám a zazubím se.

,,Tak vidíš.." kývnu hlavou.

,,Díky Lucy, jsi poklad!" usměju se na ní znaveně, ona se jen zakření, zamává mi a naznačí rukou, že si pak zavoláme.

Kývnu na souhlas a vyjdu ven před bar, rozhlédnu se a vydám se k autu.

Kouknu na mobil a vidím apousti zmeškaných hovorů a přijatých zpráv. Všechny od Marca, protočím oči a uculím se, jsou skoro identické.

Marc: Chanty, jsi v pořádku? Je pozdě, nestalo se ti nic? Zavolej nebo mi napiš prosím, mám o tebe starost!!

Chantelle: Ahoj stíhačko, jsem v pořádku. Jen jsem se zpozdila kvůli tomu, že Sarah nedorazila a my to s Lucy musely vzít za ní. :D ale už vyrážím, tak klid, za chvíli jsem doma. :)

Nastartuju a vyjedu, na silnici skoro nikdo není a proto mnou cloumá pokušení vykašlat se na červenou, co na semaforu právě naskočila, a jet domů, bez ohledu na předpisy.

Něco mi ale našeptává, že to není dobrý nápad. No, tomu chlapovi v Audině, co mě předjel minimálně stovkou a srazil se s transitem, který právě vyjel ze zatáčky, asi nikdo nic nešeptal.

,,Pro boha!" vyběhnu z auta a začnu vytáčet sanitku.

Ani ne za deset minut se u nás objevila sanitka a policie. Díky bohu oba členové havárie vyvázli skoro bez zranění.

Řidič transitu měl sice zlomenou nohu, jak se mu zasekla ve sešrotovaných dveřích a řidič Audiny měl pár oděrek a lehký otřes mozku, plus pokutu ale jinak nic víc.

Po tom, co jsem policii povyprávěla co jsem viděla, mě konečně pustili a já jela domů.

Co se všechno nestane během krátké ani ne půl hodiny, že?

---

,,Jsem doma!!" zívnu a hodím klíče na botník, zuju se a jdu se do patra vysprchovat a převléct.

,,Konečně!" zjeví se najednou Marc přede mnou jako duch se schopností teleportace, vtáhne mě do objetí a políbí. Usměju se a přitulím se k němu blíž.

,,Dáš si něco nebo půjdeme spát?" optá se a jeho dech mi ovane ucho, naskočí mi husí kůže.

,,Jo, dám si sprchu a pak půjdu spát." zakřením se a jdu po schodech nahoru.

Možná že jsem mu odpověděla jinak než chtěl ale jsou skoro čtyři hodiny ráno a já jsem vážně skoro mrtvá a těším se, až tlamou napřed padnu na postel a usnu.

Začnu se prát s tričkem, které ze mě odmítlo slézt a já se v něm zauzlovala.

Slyším kousek ode mě Marcův smích ale díky tričku ho nevidím.

,,Chceš pomoct?" zeptá se, udělá pár kroků ke mně a vysvobodí mě ze zajetí té bavlněné příšery.

,,Díky..." vyfouknu znaveně vzduch z plic a odporoučím se do koupelny.

Přes zavřené dveře zaslechnu Marca jak něco říká ale já mu kvůli proudění vody nerozumím.

Rychle opláchnu poslední kousky sprcháče a vypnu sprchu a promnu si oči abycj z nich dostala zbytek vody.

,,Co jsi říkal? Promiň ale přes tu vodu ti nebylo rozumnět." Marc vejde dovnitř, s úsměvem se na mě podívá a podá mi ručník. Pak si sedne na stoličku u umyvadla.

Omotám se ručníkem, vylezu ven a vezmu kartáček s pastou.

,,Cho potchebueš?" zahuhlá s kartáčkem v puse. Jen se uchechtne, vstane a obejme mě zezadu okolo pasu, hlavu si opře o mé rameno.

,,Zítra je koncert, takže máme volno... co budeme ale přes den dělat?" vypláchnu si pusu a uklidím věci.

,,No já se určitě pořádně vyspím a pak.. pak můžeme zajít do parku nebo do kina nebo kam budeš chtít.." otočím se k němu čelem a dám mu ruce na ramena.

,,Těšíš se na zítřek?" kývnu na souhlas a políbím ho.

,,Ale teď už pojď spát, jsem vážně chodící mrtvola..." zasměju se.

,,Spíš za pochodu?"

,,Tak nějak.." dám se do smíchu když mě vezme do náruče a odnese do ložnice.

,,Díky, ale těch deset kroků bych myslím zvládla.." zakřením se a vezmu si na sebe pyžamo, ručník hodím na topení aby do rána uschnul.

Zavrtám se do peřiny a zavřu oči, po chvíli ale cítím jak se ke mně Marc přitulil, uculím se a za chvíli usnu.