Vztah s youtuberem [OPRAVA]

🌸3. Kapitola🌸

Do školy jsem přišla brzo. Oproti včerejšku to je rozhodně brzo. Když jsem přišla do třídy, bylo zhasnuto a když jsem rozsvítila, všechny židle byly ještě zvednuty. Povzdechla jsem si a šla ke svému stolu. Odněkud jsem vytáhla nepopsaný papír a začala na něj kreslit ty Tumblr blbosti.

Když byl papír skoro celý pokreslený, zaslechla jsem, jak se židle vedle mě odsunula a někdo si na ní sedl. Rozhodla jsem se to ignorovat.

,,Um... ahoj, promiň, jestli tě otravuju, ale chtěla jsem se zeptat, jestli bys mě tu neprovedla," ozvala se vedle mě ta osoba nervózním hlasem. Otočila jsem hlavu a uviděla tu novou holku. Jen teď neměla obličej přeplácaný šminkami.

,,Jo, jen teď už na to není čas," odpověděla jsem ji a podívala se na hodiny. Za pár minut bude zvonit na hodinu.

× × ×

Hodina skončila a já se šla nadýchat trochu víc čerstvého vzduchu než je u nás ve třídě. Rozhlížela jsem se po chodbě a sledovala ostatní žáky. Na malý děti, který chodili vedle do kabinetu, jsem dělala obličeje a smála se jejich výrazům. Přesně vím, co si o mně museli myset.

,,Nazdar, Emo," ozval se za mnou Vadimův hlas.

,,No nazdar," zavrčela jsem na něho otráveně.

,,Nepřístupná, jako vždy," ušklíbl se a víc přešel ke mně.

,,O co ti jde?" Zamračila jsem se.

,,O spoustu věcí, ale napadlo mě tak, jestli bys třeba nechtěla přespat u mého kamaráda," usmál se. Nejdřív jsem se nechápavě zamračila, protože jsem opravdu nechápala, proč se mě na to ptá on, když jde o jeho kamaráda, ale pak mi došlo, že o sobě mluví jako o tom kamarádovi.

,,Řekni kamarádovi, že nechci," mile jsem se usmála a ruce schovala za záda, kterými jsem se opírala o zeď.

,,Ale no tak," protáhl, ,,Kamarád by byl moc rád, kdyby jsi u něho přespala."

,,A nebude se tvůj kamarád o něco pokoušet. Protože," odmlčela jsem se, ,,co by se dělo potom, by se kamarádovi nelíbilo."

,,Kamarád slibuje!" Zasalutoval, ,,Takže jo?"

,,Jo," zamumlala jsem.

,,Prima. Tak zítra přijď k tomu kamarádovi," zašklebil se a potom se zasmál.

,,Běž nebo si to rozmyslím," protočila jsem oči a vrátila se do třídy. Možná, že si přiznám, že pro něho mám tak trochu slabost.

× × ×

Doma jsem se moc nezdržovala. Jen jsem se najedla a pak odešla ven za Claudií.

Ema: Už tu čekám.

Claudie: Jdu! xd

,,Ahoj," zaslechla jsem za sebou a tak jsem se otočila, ale skoro jsem spadla, když se na mě Claudie zavěsila.

,,Ahoj," odmlčela jsem se, ,,kam půjdeme?"

,,Vůbec nevím, ale mám strašný hlad. Chce se ti někam na jídlo?"

A tak jsme skončili v KFC. Protože mě opravdu nebavilo, poslouchat Claudii, jak vypráví nějakou skvělou příhodu s klukem, připojila jsem se na wifi. Vlastně ani nevím, co jsem chtěla dělat. Nikdo nepsal, nikdo mě nesháněl, nikdo nic nepotřeboval, nic mě nezajímalo. A tak jsem nakonec napsala Vadimovi.

Ema: Ahoj 

Vadim: To už se holky naučili psát první? xd

Ema: Ok, nebudu psát, čus

Vadim: Ne! Tak jsem to nemyslel, ty můžeš psát kdykoliv

Ema: Co děláš? xd

Vadim: Jdu do KFC, mám příšerný hlad

Musím zmizet. Musím pryč. Prostě ho nechci vidět.

,,Um..." začala jsem. Vážně skvělý, ,,potřebovala bych jít dřív domů."

,,Jasně, v kolik?"

,,Teď."

,,Dobře... Děje se něco?"

,,Ne, nic."

Skvělý, potkali jsem se mezi dveřmi.

,,Ahoj, Vadime," začala hned Claudie.

,,Už odcházíme," připomněla jsem ji, ale ona na to nebrala ohled a dál se vybavovala. Otočila jsem se a prostě odešla. Nečekala jsem na ni, až se vykecá a prostě jela domů bez ní.