Vztah s youtuberem [OPRAVA]

22.Kapitola

Pohled Vadima

Flashback

Už tu sedím skoro hodinu a čekám na Kláru, až přijde domů. Je tu ještě její mamka a její kamarádka. Myslím, že se jmenuje Bára. Od toho včerejšího telefonátu, se mi už neozvala. 

,,Chceš udělat čaj?" ptá se mě Martina. (Kláry mamka). Jen přikývnu a sklopím zrak na svoje prsty. Za chvíli přede mně staví hrnek s čajem.

,,Děkuju."

Slyším klíč v zámku. To musí být Klára. Hypnotizuju dveře svým pohledem. Otevírají se a mezi nimi stojí Klára. Se zrakem upřeným na svoje boty zavírá a zouvá se a jde do pokoje. Zavírá za sebou a já už vím, že není něco v pořádku. Zvedám se a běžím za ní.

,,Kláro? Prosím otevři." 

,,Ne." odsekne mi.

,,Prosím." zakňourám.

,,Ne." vzlykne. Ona brečí!

,,Kláro, proč brečíš? Co se stalo?" po chvíli otevírá dveře, vcházím dovnitř a hned si ji schovávám v náruči. Tiše ji utěšuju a pomalu s ní houpu tam a zpátky. 

,,Co se stalo?" zeptám se. Utře si nos do hřbetu ruky a podívá se na mě. Chvíli na mě hledí a nic neříká. Za chvíli, ale promluví.

  ,,Udělala jsem strašnou hovadinu," zašeptá, ,,A myslím, že toho budu litovat do konce života." přestávám se hýbat. Co provedla? Mám strach. 

  ,,Co se stalo?" znovu se zeptám, ale strašně potichu, že to ani nemůže zaslechnout.

,,Sedni si." sklopí zrak. Bez slova si sedám na postel a hledím na ni. Čekám co z ní vypadne, ale je ticho.

,,Včera, když jsem byla s Bety a Petrem venku, jsme zašli do jednoho baru. Nejdřív jsem všechno měla pod kontrolou, ale pak se tam zjevil u baru kluk. Dala jsem se s ním do řeči a on mi koupil drink, pak za mnou přiběhl Petr s tím, že je Bety špatně. Šla jsem ji zkontrolovat a když jsem se vrátila zpátky Jase tam pořád byl, musel mi do pití něco hodit, aby mě zdrogoval," ztichne. Moje nejhorší obavy se vyplnily, ,,pak mě odtáhl k sobě domu a...." zavírám oči. Půda pod nohama si mi ztrácí. Ona se vyspala s někým jiným. 

,,Je mi to strašně líto." 

,,Prosím mluv se mnou." zasípe.

Otevírám oči a vidím ji před sebou, jak sedí na zemi. Tváře zmáčený od slz.

,,Co ti na to mám říct?" 

,,Do prdele! Já tomu nemůžu uvěřit. Jak si mohla být tak pitomá?" dotčeně se na mě podívá, ale já to ignoruju. Sklopí zrak na propletené prsty. ,,Je mi to líto." zašeptá.

,,Líto? Do prdele!" zakleju znovu.

,,Kruci!" zatínám si prsty do vlasů. Musím pryč. Vstávám z postele a odcházím. Nazouvám si boty a odcházím. Jdu rovnou domu, musím se nějak odreagovat. 

Jak mi to mohla udělat? 
Nebyl jsem pro ni dost dobrej?

Jak?

Proč?
Proč mi to sakra udělala?

Otevírám dveře a vcházím do pokoje. Seru na všechno, na všechny. 

Můj život skončil.

Cože? 

Jako vážně? 

Můj život skončil?

Jsi fakt ubohej, Vadime. Oboří se na mě moje sebevědomí. Lehám si na postel a zkouším se to nějak vydýchat, ale nejde to. 

Pořád na ni musím myslet.

Jsem tu zase :D

Hned tři kapitoly za sebou... Važte si toho :D

Jsem teď z toho, tak trochu, jak na fetu... :D

Koment a ***** potěší

Vaše ♥ Lucy Berry ♥