15.Kapitola

1.4K 41 0
                                    

,,Ale dozvím." řeknu za Vadimovými zády. Vadim se otočil a oba dva na mě upřeli svou pozornost.

,,Ehm...Kláro..." vykoktal nervózně.

,,To je dobrý, všechno jsem viděla." usmála jsem se na Váďu a hned jsem svůj pohled zamířila na tu holku. Zatím co tu holku obdařím tím nejvíc vražedným pohledem, jak dokážu.

,,Co si o sobě myslíš?" zeptá se ta holka.

,,Já?! Nevím, kdo se tu pokouší políbit mýho kluka." odpovím jí nakvašeně. Obdaří mě dotčeným pohledem.

,,Hele dámy, necháme toho, ano?" osloví nás mírně.

,,Dobře." vydechnu.

,,Ta mi, ale hnula s žlučí." vychrlím, aby debata neskončila.

,,Jo no." souhlasí.

,,Celkem drzost, když ví, že máš holku."

,,Tak už to neřeš, prostě někdy se najdou fanynky, který jsou, tak trošku posedlý." zasměje se.

Jsme na hotelu a je něco po půl osmé večer. Po dnešku jsem unavená a tak si hned lehám do postele a usínám. Za chvíli cítím pohyb na druhé straně postele a hned vím, že je to Vadim. S klidným srdcem usínám.

Sobota

Pokojem se rozlévá světlo,provází mě z hlubokého spánku do plného bdění. Protahuju se a otvírám oči. Je krásné červencové ráno. Vedle mě leží Vadim v limbu. Páni, božský pohled. Překvapuje mě, že ještě spí. Leží čelem ke mně, takže mám neopakovatelnou možnost si ho v klidu prohlédnout. Jeho pohledná tvář působí ve spánku mladší a uvolněnějším dojmem. Ty krásně tvarované, věčně našpulené rty má trochu pootevřené. Je vůbec legální, aby někdo vypadal tak dobře? Svádí mě to natáhnout ruku a dotknout se ho, jenže je na něj tak pěkný pohled, když spí, jako na malé dítě.

Mohla bych ho pozorovat celý den, ale mám své potřeby, přirozené potřeby. Zvedám se z postele a zamířím do koupelny.

Když se potom vracím, zpozoruju, že Šípková Růženka se probudila. Potichu se zasměju a beze slov si sedám vedle něj na postel. Čekám, že mě třeba pozdraví nebo, že mi dá pusu, ale on nic.

,,Ty se na mě zlobíš?" zeptám se tiše.

,,Ne, vůbec," podívá se na mě nečitelným pohledem, ,,Jak si na to přišla?" pousměje se.

,,No...ani si mě nepozdravil."

,,Promiň," pokračuje, ,,Ahoj." upřímně se usměje a obdaří mou tvář pusou.

,,Ahoj." pozdrav mu oplatím a vyjdu vstříc jeho rtům.

,,Počkat," zarazím se, ,,dneska je sobota, že jo?"

,,Ono to, tak bývá, že po pátku je sobota." utahuje si ze mě. Zamračím se.

,,Říkal jsi, že CineTube je v sobotu, ne v pátek." včera jsem si to ani neuvědomila.
,,Zapomněl jsem ti to říct. Včera večer mi volal nějakej chlap od pořadatelů, že CineTube bude už v pátek. Ale koukám, že sis toho všimla až teď." znova se mi posmívá.
,,Jo, blá blá blá. Všimla jsem si toho až dneska," řeknu uraženě, ,,Nevadilo by ti, kdyby jsme jeli domů už dneska?"
,,Proč stýská se ti snad?" pořád si ze mě utahuje.
,,Přestaň si ze mě pořád utahovat." řeknu dotčeně.
,,Promiň." chytne mě za ruku a já se mu přesouvám na klín, choulím se do malého klubíčka. Objímá mě rukama a zabořuje mi nos do vlasů. Vdechuju jeho vůni.

,,Půjdu se osprchovat." podívám se mu do očí a vidím, jak mu v nich jiskří.

,,A v kolik by si chtěla jet domu?"

,,Nějak v deset." usměju se vlídně.

,,Že to má co do činění s mými narozeninami?" vyzvídá.

,,Možná." zazubím se. Hrabu se z jeho klína na nohy a mířím do koupelny. Svlékám se z pyžama a vcházím do sprchy. 

Když už jsem osprchovaná, oblíkám si na sebe letní šaty.  (viz. media :D) Beru si páskové boty a sedám si na postel, abych si je mohla nazout. Vstávám z postele, beru svůj vak a dávám si ho na záda a jdu ke dveřím, kde už čeká Váďa.

,,Sluší ti to."

,,Děkuju." vlídně se usměju. Otevírá mi dveře a já vycházím ven. Popohání mě tím, že mě pleskne přes zadek. Nadskočím a zasměju se. 

:3333

Další kapitola je tady ♥

Chci vás navnadit, takže: příští kapitola bude o Vadimových narozeninách :3333 Ách, jak já se těšííím :D

Už se blížíme k 500 reads :) ♥ 

Jste božíííííí... Strašně vám děkuju

♥ Mám vás ráda ♥

Vaše Lucy Berry

Pro někoho, kdo by chtěl, tak mu sem dávám můj FB a instagram

Faceboon: Lucka Paurová

Instagram: _Lu_cin_ka_ 

Vztah s youtuberem [OPRAVA]Kde žijí příběhy. Začni objevovat