Vztah s youtuberem [OPRAVA]

10.Kapitola

Úterý
Vadim včera odešel asi ve tři hodiny. A dneska má prej nějaký sraz s dalšíma youruberama. Chtěl abych jela s ním, ale já jsem řekla, že se nebudu cpát. Dohodla jsem se s Bety, že dnes půjdeme nakupovat. Přijde ke mně po obědě a vyrazíme do nákupáku. Ráno jsem vstávala, asi v devět. Udělala každodenní hygienu a šla se nasnídat. Ke snídani jsem měla tousty s nuttelou a pomerančový džus. Uklidila jsem po sobě a odešla do pokoje. Vzala jsem si notebook a zapla internet. Do vyhledávače jsem zadala Facebook. Vyřídila jsem si oznámení, zprávy a žádosti o přátelství. Nejdřív jsem napsala Bety, jestli ten dnešek platí. A pak Váďovi. Dneska jsem mu ještě nenapsala a už je skoro dvanáct. Koukám že sdílel to video se mnou. Jsou tu celkem pěkné komentáře. Ale pár hejtu se tu taky najde. Co už. Pak tu ještě vidím pár fotek, se mnou a Vadimem. Dal sem i tu, jak se na ní líbame. Nechci vidět ty komentáře. Tu fotku rychle přeskakuju a přemýšlím co jsem to chtěla. Jo napsat Váďovi.
Klára: Ahoj :*
Chvíli neodepisoval, ale napsal.
Vadim: Ahoj, lásko ♥Co dneska budeš bezemě dělat?
Klára: Jsem dohodnutá s Bety, že s ní půjdu nakupovat. :)
Vadim: Tak si kup něco hezkého na sebe :* už musím jít, volají mě, natáčíme spolu s klukama video ♥♥
Klára: To mi bylo jasný, že natočíte video :D no nic, nebudu tě zdržovat, papá, miluju tě...♥:*

A už nenapsal. Koukla jsem na hodiny, abych zjistila kolik mám ještě času. Ještě hodinu. Šla jsem do koupelny, trochu se nalíčit. Pak jsem se vratila zpátky do pokoje. Otevřela svojí velkou skříň a začla vyhazovat, zkoušet a probírat oblečení. Nakonec jsem si vzala černý šaty, nad kolena a s krajkovými rukávy. Vzala jsem si kabelku, do ní jsem naházela potřebné věci. A mohla jsem vyrazit. Vyšla jsem z baráku a zarazila Bety, aby nezvonila.
,Nezvoň." řeknu za jejími zády. Otočila se a usmála.
,,Ahoj." řekla a skočila mi okolo krku.
,,Nazdar." vrátím jí obětí.

,,Kam půjdeme jako první?" zeptala se najednou Bety, když jsme dorazili do města.
,,Chtěla jsem se podívat do Tallyho." odpověděla jsem jí.

,,Teď právě vystupuju z busu." vyprávím Vadimovi do telefonu.
,,A co sis koupila?"
,,Fakt to chceš vědět," odmlčím se. ,,Byli by jsme tu na dlouho." dopovím se smíchem. Nevím proč, ale mám takový pocit, že se usmál.
,,Pak ti zavolám. Ahoj, miluji tě." řekne nervózně. Než stihnu cokoliv říct, už to típnul. Proč se chová dneska, tak divně? Zamyslím se. Odemykám dveře do bytu a vstupuju.
,,Jsem doma!" zakřičím na celý byt, ale odpovědi se nedočkám. Jdu se podívat do obýváku. Nikdo tam není. Ani v ložnici, kuchyni a všude jinde. Zase nikdo není doma. No nic. Zuju se a jdu do pokoje. Odkládám si tašky s oblečením a se všema věcma na postel. Otevírám dveře mí skříně a uklízim si oblečení.

Mám chuť si s někým povídat nebo psát. Napíšu Vadimovi, jak se daří.
Klára: Ahóój :D Tak jak se daří s videem? :*
Chvíli čekám na odpověď, ale odpovědi se nedočkám. No nevodí. Už se nějak zaměstnám.

Je 22:37, Vadimovi jsem už volala třikrát a celkem jsem ho spamovala zprávami. Mám o něj strach.
,,Co když se mu něco stalo?" zeptám se Bety. Je tu už asi dvě hodiny, protože jsem jí zavolala, že se nudim.
,,Určitě je v pořádku." utěšuje mě.
,,Nechceš u mě přespat?" ptám se zoufale. Celá vyčerpaná. Jenom kývne na souhlas a sevře mi ruku. Vjenuju svůj pohled na obrazovku telefonu, ale nic tam nevidím. Jenom mojí tapetu, kde jsem já a Vadim. Hrnou se mi slzy do očí. Vždycky se ozval. Vždycky aspoň napsal. Pokládám si hlavu na Betino rameno. Ze vší únavy, co dnešek přinesl, jsem usnula a neřešila svět kolem. Z jakého si spánku mě vyrušilo vybrování mého telefonu. Blesku rychle jsem to zvedla a:
,,Vadime?"
,,Kláro. Hele, mě se stala taková věc," odmlčí se a já jsem vzteky bez sebe, ,,já tě strašně, ale strašně miluju." řekne a já poznávám, že byl pít.
,,Kde jsi?" štěknu na něj. Chvíli mlčí.
,,Teď jsem kousek od Lidlu."
,,Počkej tam na mě." syknu přes zuby. Típnu to, odhazuju, pokládám mobil na stůl a jdu do předsíně. Bety mě nasleduje.
,,Tak co? Kde je? Je v pořádku?" klade mi otázky.
,,V pořádku? Je ožralej a čeká o
na mě před Lidlem." řeknu a ani se na ni nepodívám. Vyjeveně na mě kouká a stojí.
,,Budeš tu stát, nebo se ubuješ a půjdes se mnou?" rychle si nazouvá svoje boty, bere mikynu a kývne, že je připravena.
,,Za chvíli jsem doma." houknu na mamku.
,,Kláro..." nic víc neslyším, protože už sebíhám schody dolů. Rychle jdu, skoro běžím a Bety se snaží udržet se mnou krok. V dálce uvidím Vadima s jeho partou, jak se smějou. Jsem na něho tak naštvaná. Přidávám ještě do kroku. Už jsem skoro u něho, když v tom slyším, jak jeden něco rekl.
,,Hele, mladá ti jde." začne se smát. Měří si mě pohledem. Vadim se na něj zamračí a otočí se ke mně. Naklání se pro polikeb, ale ja uhybám. Nechápavě se na mě koukne a zamračí se. Usměju se na něj a jednu mu vlepim. Chytne se za tvář a povídá: ,, Za co to bylo?"
,,Za to že neumíš zavolat." štěknu na něj. Omluvně se na mě podívá. ,,Vybil se mi telefon." řekne tiše. ,,Puč mi ho." natáhnu k němu ruku. Vytahuje z kapsy svůj Iphone 6S a podává mi ho. Rozsvicim ho a co nevidím. Vshlédnu k němu a vrážim mu ještě jednu
,,To bylo..." přerušim ho.
,,Za to že mi lžeš," zmlknu, ,,máš 53%." úplně jsem zapomněla, že tu máme publikum.
,,Víš jakej jsem měla o tebe strach? Myslela jsem, že se ti něco stalo." řeknu a cítím, že mi teče po tváři slza. Strašně mě štve. Jde ke mně blíž a objímá mě. Svírá mě v náruči a já potichu vzlykám. ,,Přísahám že ti budu volat. A taky že ti už nikdy nezalžu." zamlumlá mi do vlasů. Přestavám vzlykat. Kouknu se mu do očí. Vidím v nich upřímnost. ,,Dobře." odpovím.

Středa
Je asi jedenáct hodin a mě se pořád nechce z postele. Mamka na mě volá, abych už konečně vylezla, ale já ji ignoruju. Dneska bych mohla jít běhat. Je pěkně a já se chci trošku rozhejbat. Z myšlenek mě vytáhne vibrování mého telefonu. Co kdo zase chce?! Líně hrábnu pro mobil, na nočním stolku.
,,Ano?"
,,Ahoj, snad jsem tě nevzbudil." řekne dotyčný pobaveně.
,,Ahoj Vadime, ne nevzbudil si mě, jenom vyrušil z mého přemýšlení." řeknu na oko naštvaně. Zasměje se. ,,Ty si přemýšlela? Nebolelo tě to?" zeptal se starostlivě.
,,Ne nebolelo," uchechtnu se, ,,co potřebuješ?"
,,No... Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by si šla ven a že by si u mě dneska přespinkala." poslední slovo řek, tak roztomile. Juj.
,,Jenom přespinkat?"
,,Ano." odpoví. A takhle jsme si povídali dalších pět mimut. Mám s ním sraz před školou ve dvě. I když jsem přísahala, že školu neuvidím cele prazdniny.