Vztah s youtuberem [OPRAVA]

21.Kapitola

Rychle otevírám dveře a vycházím ven. Zjišťuju, že jsem kousek od svýho domu. Ráda bych utíkala, ale nemůžu kvůli mým podpatkům. 

Asi za 10 minut jsem před mým barákem. Když vyjdu schody, lovím ve svém psaníčku klíče. Odemykám dveře a vcházím dovnitř. Když se ocitám před dveřmi, zhluboka se nadechuju a otevírám dveře. Slyším 3 rozdílné hlasy. Jeden je mamky, druhý je Báry ( to je mamky kamarádka ) a třetí.... je Vadima. Počkat, Vadima? Co ten tady dělá? Zavírám za sebou dveře, zouvám se a jdu do pokoje. Neohlížím se za nimi, ani když na mě volají. Zavírám dveře do pokoje a zamykám je.

,,Kláro?" uslyším Váďu, ,,Prosím otevři." zakňourá.

,,Ne." cítím, jak mi teče slza po tváři. Nechávám ji volně stéct dolu.

,,Prosím." žadoní.

,,Ne." vzlyknu.

,,Kláro, proč brečíš? Co se stalo?" sedím na zemi a opírám se zády o dveře a potichu vzlykám. Potřebuju obejmout. Otevírám dveře a pouštím ho dovnitř. Hned jde ke mně a objímá mě. Schovávám se mu do náruče. Pomalu se mnou houpe z jedný strany na druhou.

,,Co se stalo?" ptá se. Naposledy vzlyknu a podívám se mu do očí. Možná, že se do jeho krásných očí koukám naposledy. Co, když mě opustí, po tom co mu to řeknu?

,,Udělala jsem strašnou hovadinu," zašeptám, ,,A myslím, že toho budu litovat do konce života." znehybní. Ve tváři se mu usídlí pohled plný strachu. On má strach. 

,,Co se stalo?" znovu se zeptá, ale tak potichu, že mám co dělat, abych mu rozuměla.

,,Sedni si." sklopím zrak. Bez toho, aniž by něco řekl, si sedá a strachy bez sebe na mě hledí.

,,Včera, když jsem byla s Bety a Petrem venku, tak jsme zašli do jednoho baru. Nejdřív jsem všechno měla pod kontrolou, ale pak se tam zjevil u baru kluk. Dala jsem se s ním do řeči a on mi koupil drink, pak za mnou přiběhl Petr s tím, že je Bety špatně. Šla jsem ji zkontrolovat a když jsem se vrátila zpátky Jase tam pořád byl, musel mi do pití něco hodit, aby mě zdrogoval," odmlčím se. Čekám na jeho reakci, ale jeho pohled je nečitelný, ,,pak mě odtáhl k sobě domu a...." zradí mě hlas. Sedám si na zem a tlačím si kolena pod bradu a znovu začínám brečet. On sedí na posteli a má zavřený oči. 

,,Je mi to strašně líto." hřbetem ruky si utřu slzy. Je ticho a pořád má zavřený oči. Dala bych všechno, abych věděla, co se mu honí hlavou.

,,Prosím, mluv se mnou." zasípu.

,,Co ti na to mám říct?"

Konečně.

 ,,Do prdele! Já tomu nemůžu uvěřit. Jak si mohla být tak pitomá?"

Pitomá?! Zalapám po dechu. Nedokážu najít ta správná slova. Místo toho klopím zrak ke svým prstům. ,,Je mi to líto." zašeptám.

,,Líto? Do prdele!" zakleje znovu.

,,Kruci!" zatíná si prsty do vlasů. Vstává z postele, jde ke dveřím. Když se mi ztrácí z očí, slyším prásknutí dveřmi. Rychle ke mně do pokoje přiběhne mamka a Bára a obě se ptají, co se stalo.

,,Podvedla jsem Vadima s nějakým klukem z baru. Musel mě zdrogovat." 

,,Proboha, zlato." kleká si a bere mě do své náruče.

,,Byli jste spolu chvíli." sedá si vedle mě i Bára.

,,Já vím. Je mi to strašně líto."  dneska si asi vypláču oči. 

,,Necháme tě chvíli osamotě." promluví do ticha Bára a obě dvě odcházejí. Zavírají za sebou dveře a hned, jak zavřou, si lehám na postel, a usínám schoulená v malém klubíčku.

Je to tu :)

Další kapitola a to hned druhý den :D

Strašně mi to ničí srdce, to psát. :(

Komentář a vote potěší :)

Miluju vás

Vaše ♥ Lucy Berry ♥