Tajemství hada (HP FF)

Prolog

Bylo mu třicet čtyři let. 

Přesně v tomto věku k němu přišla žena, která si jako jediná dokázala ukrást jeho pozornost. Byla vůbec první, kdo se k němu dostal jinak, než jako stoupenec. Nedalo by se hovořit o citech. Stála za tím čirá zvědavost. Ta žena po něm už dlouhá léta toužila. Plížila se k němu a snažila se dostat do jeho nejbližší přízně. A to se jí nakonec vydařilo. Zaujala ho. Zejména si ho získala tím, jak z ní nebyl cítit pouhý strach, ale jistá fascinovanost.

Ovšem, jak bylo řečeno, on pro city neměl místo, a tak, když se z její strany začaly projevovat, musela se klidit pryč. Zostuzená a zlomená se vrátila zpět ke své rodině.

Jenže teď byla zpět. Ne proto, aby si ho znovu získala. Tak hloupá opravdu nebyla. Měla jiný, daleko vážnější důvod. Už krátce po svém odchodu si přišla jiná, něco s ní nebylo v pořádku. Skutečně. Netrvalo dlouho a začala se měnit. Její rodina si změn nemohla nevšimnout, a proto ji členové rodiny hodlali odstranit z rodu, ale po vyslechnutí faktu, kdo je nastávajícím otcem, se toho obávali.

Není to tak, že by už v této době byl znám jako krutý černokněžník. Zatím pouze vyhledával talentované kouzelníky, aby je dostal pod svou kontrolu a vymýšlel své temné plány. Hrozné a kruté činy ho teprve čekaly. Přesto se o něm mluvilo s respektem, jelikož od raného dětství vykazoval patřičné známky talentu jako nikdo jiný.

Stála tu před ním. V rukou svírala uzlíček srolované látky, ze které se ozývalo nesouhlasné bručení. Natahovala paže s látkou ve snaze podat mu je. On ty své odmítavě zkřížil na hrudi. V žádném případě to nepřipadalo v úvahu. Propaloval ji chladně očima. Jediné co v tu chvíli cítil, byl hněv. Nechápavě přemítal, jak si vůbec dovolila být tak neschopná. To nebylo možné. Žena odhrnula látku, díky čemuž dostal přímý výhled na malý, nezdravě bledý obličej. Upřely se na něj děsivě tmavé oči, přesně takové jako měl on sám. Nebylo pochyb. Jediné co mu nebylo vůbec podobné, bylo chmýříčko platinově blonďatých vlasů, očividně zděděných po své matce.

S velikou nechutí převzal uzlíček do svých rukou. Beze slova se otočil k odchodu. Žena zoufale sledovala jeho záda při nekompromisním odchodu.

„Jmenuje se Evin, Tome." Vzlykla na závěr. Neobtěžoval se na ni znovu otočit a pokračoval dál.

To bylo naposled, co ji viděl a bylo to naposled, co spatřila Toma Riddlea, později známého jako Pána Zla, Lorda Voldemorta.

------------------------------------
Tak mě osvítila múza. Nebo spíš Katuska26, která mi napsala nádhernou jednodílovku, kterou si u ní můžete přečíst. Vážně už se těším, až tento příběh sepíšu. 
Doufám, že se to někomu zalíbí a postupně si k tomu najde svou cestu. :) Názory přijímám s vřelostí! :)
PS: Zajímalo by mě, jestli někdo přemýšlel o tom, z jakého rodu pochází její matka? Upřímně, neplánuji to nikde v průběhu příběhu zmiňovat, protože to děj nikterak neovlivní, ale jen mě to zajímalo. :)