Tajemství hada (HP FF)

Kapitola 26. - VZTAH

„Pořád se mi nechce věřit, že už zbývá jenom pár měsíců a my to tu opustíme."

Plavovláska pohlédla na svou kamarádku Viktorii. Očividně se jí myšlenka na opuštění školy nelíbila. Evin v tomhle jasno neměla. Na jednu stranu tu zažila skvělé věci a nemusela myslet na ten temný mrak, čekající na ni jakožto dospělou čarodějku. Jenže na druhou stranu jí spousta věcí připomínala opuštění a čerstvou ztrátu dobrého přítele.

„Vsadím se, že za půl roku budeš mluvit úplně jinak," zasmála se Aireen, v jejíchž očích se zračil spíše neklid.

„Proč jako myslíš?" odvětila nesmlouvavě hnědovláska.

„Protože na tebe dolehne fakt, že se blíží OVCE. Noční můra sedmáků."

Plavovláska se musela usmát. Aireen byla v tomhle ohledu děsně pesimistická. Společně patřily k jedněm z nejpilnějších studentů a ona přesto sršela nervozitou, jen se tyto proklaté zkoušky zmínily. „Nemyslím si, že zrovna ty se máš čeho bát," vložila se do konverzace, „učíš se už od začátku roku." Victoria následovala vzoru Evin: „To je fakt, ty jsi asi poslední člověk, co by se měl bát. Představ si takovýho Pottera."

„To spíš Pettigrewa, ten kluk je naprostý tupohlavec. Kdyby mu jeho kamarádíčci nepomáhali, dávno by ho vyhodili," zaskřehotala pobaveně Jeane, která si doposud četla na posteli a mlčela.

Aireen to tak vtipné nepřišlo. „Vám se to řekne, jenže Potter měl nakonec NKÚ skvělý, dokonce měl v jednom předmětu o stupeň lepší známku."

Jeane už se chystala dál argumentovat. Victoria však promluvila rychleji: „Když už tak mluvíme o škole, možná by nebylo od věci přijít včas." Uchechtla se, jakmile ukázala směrem k hodinám. Ukazovaly půl deváté. A to měly stihnout ještě snídani.

Konverzace tím ve vteřině skončila a všechna děvčata pohotově sesbírala potřebné učebnice, tašky a oblékly hábity. Když pak plavovláska otevřela dveře vedoucí z pokoje, čekalo ji překvapení. Na chodbě stál Sobius a vypadalo to, že čeká právě na ni. Evin se nadechla, aby mu vysvětlila, co přesně znamená slovo odstup. Chlapec ji ovšem předběhl: „Já vím, že potřebuješ čas, nechci na tebe tlačit. Jen mě napadlo, jestli bych ti mohl pomoct s taškou."

Sledovala jeho prosebný výraz. Bylo jí ho líto. Chtěl jí nést tašku, tak moc toužil se k ní přiblížit. „Já s tebou ale nemám první hodinu," podotkla a věnovala mu slabý, zato upřímný úsměv.

***

Plavovláska si v klidu mazala topinku, když se ve Velké síni ozvalo hlasité houkání sov. Tradiční nedělní pošta. Dívka tomu nepřikládala veliký význam, protože nic neočekávala. O to víc byla překvapená, jakmile k ní zamířil mohutný šedý výr s poměrně velkým papírovým balíkem. Na stůl dosel s neskrývanou elegancí, s jakou předal i svou zásilku. Chtěla mu dát trochu keksů, jenže výr okamžitě roztáhl křídla a vydal se zpět.

Když si pak prohlížela balík, pomalu jí docházelo, co měla čekat. „Copak to tam máš, Evin," naklonila se k ní zvědavě hnědovlasá Victoria.

Než aby hádala, rozhodla se jednoduše balík otevřít. Stačilo jemně odhrnout papír a už zahlédla ten skvost. Stála před ní ohromná kytice. Nebyla však vůbec obyčejná. Kombinovaly se tam živé růže a další květiny spolu s velice vkusně ladícími sušenými bylinami. Každá z daných rostlin zastupovala určitou myšlenku. Rudá růže byla samozřejmě láskou. Afrikán mluvit též o lásce, ale jako symbol překonávání překážek ve vztahu. Cypřišová větvička v tomhle smyslu znázorňovala touhu o znovushledání. A tak to postupovalo dál. Směsice byla opravdu dech beroucí a vesměs z toho čišela pokora a omluva. Aby toho ale nebylo málo, květy růží se po chvíli vznesly a jako motýly ladně poletovaly kolem Evin.